Že se s naším pobytem v Kazachstánu protnulo Expo, byla náhoda a neplánovali jsme to. Když jsme ale zjistili, že zrovna v den, který jsme měli bez konkrétního programu, se bude konat slavnostní zakončení celého Expa, zajásali jsme. Vstupenky jsme koupili ještě před odletem z Prahy přes internet. Cena vyšla na cca 250 Kč. Do Astany jsme přiletěli s Belavií, trip report z cesty je TADY. První den v Astaně jsme strávili procházkou po městě, fotky ZDE.
 

 Areál, kde se Expo 2017 konalo.

Česká republika má i web k výstavě. Když jsem ho otevřela, lekla jsem se, protože na mě vyskočil bubák.

10. 9. 2017

JDEME NA EXPO!

Snídáme Lapjošku ze včera.

Opět dům, kde bydlíme.

Na Expo jedeme MHD. Přestože na webu Expa byly jakési plánky, jak se tam dostat, na zastávkách žádné označení není. Vše je tradičně jen rusky a kazašsky. Když už by sem nějaký cizinec přijel, tak se na to Expo ani nedostane. Taxíky nejezdily.

Doptali jsme se místních, ti nás poslali na bus s přestupem. Cena jízdenky je jednorázově 90 tenge, čili 6 Kč, bez ohledu na to, jede li člověk jednu zastávku nebo deset. Platí se u paní průvodčí v autobuse.

Tak jedeme.

Po cestě musíme přestoupit.

Cesta na Expo.

Všichni mají stejný cíl.

Jdeme na to.

Půjčovna kol. Moc hezká a zajímavá služba.

Kdyby nebyla jen v ruštině a kazaštině.

Na Expo se jde přes obchoďák.

Provoz nic moc.

Nově postavené domy pro lidi, kteří se účastnili Expa. Asi nejvíce pro zaměstnance a delegace zahraničních stánků.

Zrovna nějací zahraniční zástupci jdou.

Projdeme tedy také obchodním domem.

A jsem tu. Tady žádné davy ani fronty nebyly.

Známé outfity.

Ukazujeme lístky, projdeme přes rentgen.

Všechno šlo rychle a hladce.

Centrum celé výstavy - koule - Národní pavilon Kazachstánu.

Informační centrum.

Přijeli se podívat i lidé z venkova.

Dobrovolníci, pomáhající při organizaci. Jak jsme pochopili, byla v tom zapojena půlka obyvatel z Astany.

Z Národního pavilonu se začalo nějak kouřit.

Některé Kazašky se na to velmi vyparádily.

Ruský pavilon byl vidět ze všech nejvíce.

Do Národního pavilonu, čili do té koule je trochu fronta, ale tam musíme.

Nějaká mapa kyseliny či co.

Dobrovolníci poskytovali u jednotlivých expozic komentář. V ruštině.

Fronta na výtahy. To už mě začalo trošku vadit neb z davů mám hrůzu.

Vyjeli jsme nahoru. Tam je takovýto skleněný most. Příjemné to nebylo.

Paní si na to nalepila i řasy.

Kazachům se to moc líbilo a se vším se fotili.

Část byla zaměřena na kosmonautiku.

Fronta do slunce. Tak to prostě nedám a holt se musím bez toho, abych se podívala do středu slunce, obejít.

Slunce.

Nápis na toaletě. Prosím nestoupejte si na toaletu. Já to chápu, vzhledem k tomu, že většina Kazachů zná toaletu jen jako díru v zemi a takovou splachovací vymoženost vidí poprvé.

Výhled z koule.

Atrakce pro děti.

Restaurace na Expu. Menu opět jen v ruštině. Takhle z toho tedy světová výstava určitě nebude.

Další atrakce.

Opouštíme kouli a jdeme hledat stánek České republiky.

Tady je!

Míjejí nás Emiráťané. Však u vás se také stavíme.

Prodej propagace v českém pavilonu.

Cedule opravdu na úrovni. "PIVO DOŠLO!!!...ANO". To je tedy reprezentace.

Trička ve slevě za 60 Kč.

Sleva na Slivovici a Hruškovici.

Další reprezentativní cedule. "PIVO DOŠLO, VĚTRNÍČKY TAKY". No, aspoň, že za tím nejsou tři vykřičníky. Jsme si říkali, co jsou to ty větrníčky. Pochopili jsme za chvíli.

Mapa.

Výprodej, je poslední den Expa, tak se toho chtějí zbavit.

I Krtek je ve slevě.

Prezentace Czech Tourism. Tak taková to prezentace by mě asi k cestě do ČR nepřemluvila. Kdo takovou prezentaci dělal a povolil? Vždyť je to ostuda.  Větrníčky, které došly, jsou ty na stěně. Předtím je rozdávali návštěvníkům pavilonu zdarma, než došly.

Jediné pozitivní na celé prezentaci bylo asi toto letadlo.

Nefunguje.

Lidi se tlačili ve frontě na toto. Chvíli jsme na to koukali, co to je a nechápali...vypadalo to jako hmoždinky.

Ale ne, byly to součásti těch větrníčků, které se rozdávaly, než došly.

Lidi se tlačili na tento kus plastu, který jim bez větrníku na nic není.

Ale zaměstnanci českého pavilonu jim to ochotně dávali do kelímků na pivo.

Český pavilon byl nudný, nic moc tam nefungovalo, co fungovalo se nedalo moc pochopit, co a k čemu to je.

No, to se moc nepředvedli. Jestli to nejsou vyhozené peníze.

Jdeme něco pojíst. Tady to mají aspoň anglicky.

Tohle mi chutnalo.

Pavilony Emirátů a Qataru byly vedle sebe. Vzhledem k politické situaci to bylo docela zajímavé, že si nepožádali o výměnu. Asi už bylo pozdě.

Slovensko mělo stánek narozdíl od nás reprezentativní a informující o Slovensku.

Tady se mohli návštěvníci vyfotit v Tatrách.

A na slovenské dědině.

V "kině" promítali o Slovensku.

Rozdávali nějaké starší brožury, co asi zbyly z nějakého veletrhu.

U pavilonu Spojených arabských emirátů bylo narváno. UAE bude pořádat další Expo v roce 2020 a tak se asi chtěli dát vidět.

Pán, kterého už jsme potkali u českého pavilonu.

Na Emiráty se stála fronta.

Lokálci z UAE to tam organizovali.

Pavilon byl pojatý jako promítací sál v tunelu.

Člověk stál a ze všech stran běžel film o Emirátech.

Děti dostaly balonky.

No a samozřejmě, nemohly chybět Emirates.

A info o budoucím Expu v Dubaji.

Aktuálně oblíbená forma propagace. Jakoby instagramový příspěvek, ve kterém se návštěvník může vyfotit.

Pokračujeme dále.

Do Íránu.

Krásná prezentace.

Na Čínu je také fronta, takže tam nejdeme.

Turkmenistán chci vidět.

A frontu si na něj vystojím.

Napřed se půjdu podívat do Uzbekistánu.

Uzbecké talíře a čajový servis. Ten mám náhodou doma, potém, co jsem si ho v Uzbekistánu loni asi za 12 USD koupila.

Zastoupení dopravy. Železnic a aerolinek.

Pána to znavilo.

Síť Uzbekistan Airways.

A konečně Turkmenistan.

Národní šaty. Ty my s Věrkou dobře známe:-)

Dveře pro VIP. Co se tam asi skrývá?

Turkmenská teplákovka.

Prezentace kultury Turkmenistánu.

Celé ve zlatě to mají!

Vedení plynu z Turkmenistánu.

Zajímavě zpracované objekty z foto map.

Modely (asi) elektráren.

Áaaa! Náš starý známý. Turkmenský prezident.

Moc hezké to měli. Nejhezčí z toho, co jsme viděli.

Jordánci měli vstup jako do chrámu v Petře.

Prodávali tu kosmetiku z mrtvého moře.

A mezitím se setmělo a my čekali na večerní zakončovací ceremoniál.

Dali jsme si svačinu.

V restauraci bylo plno tak, že se nedalo ani kam sednout.

Jdeme čekat na ohňostroj. Ten měl podle programu, který na Expu celý den dobrovolníci rozdávali a který byl i na webu Expa, začínat ve 21:20.

Dobrovolníci utvořili hada.

Ohňostroj ale začal neplánovaně asi o 20 minut dřív, což bylo překvapení nejen pro nás. Ještěže už jsme byli na místě a připraveni.

Z jedné strany jim to ani neprskalo, ale to asi v globále nebylo vidět.

No, moc hezké to bylo. Až na to, že hudba během první třetiny ohňostroje vůbec nehrála a naskočila až po cca třech minutách. Se stane.

Nám se to i tak líbilo.

A jedeme domů. To byl trochu problém, protože s námi jel velký dav. Jakousi náhodou se nám podařilo nacpat se do taxíku ke dvěma holčinám, které se slitovaly nad ztracenými cizinci. V autě jsme zjistili, že jedna z nich je letuška Air Astany a tak jsme si hned vyměnily kontakty a propojily se na Facebooku. Svět je malý.

Jsme po desáté hodině doma a tak se ještě online odbavuje na ranní let Bek Airu do Kyzyl Ordy.

A připíjíme si na úspěch akce.

Jak může někdo dělat na notebooku bez myši, nepochopím. Já se s tím touch padem nikdy nenaučila a že jsem se snažila.

LETÍME DO KYZYL ORDY A NA BAIKONUR!

Astana chce být světová, přitáhnout cizince a být známou metropolí. K tomu zřídili hodně vymožeností, včetně wifi autobusových zastávek. Jenže, dokud bude vše ve městě značené jen v ruštině, ať už jízdní řády autobusů nebo cedulky na turisticky frekventovaných místech, tak se tou světovou metropolí nestanou ani okrajově. Astana je oproti zbytku Kazachstánu úplně jiný svět, nedá se porovnávat ani s Almaty, kde to žije a pulsuje. Astana je hezká, čistá, moderní a sterilní. Četla jsem o Kazachstánu zajímavou knihu a podlé té sem vláda láká obyvatele, ale ti sem ani přes moderní výdobytky, které jinde nemají, nechtějí. A ti co sem musí (přeložili sem z Almaty ministerstva a vládní úřady), tak stejně každý víkend prchají do Almaty.
Z pohledu turisty je to místo, které určitě stojí za návštěvu, pro svojí unikátnost. 

www.yirina.net