Navštívit Astanu jsem se chystala už nějaký ten rok. Konečně to vyšlo a my jsme ji zakomponovali do naší cesty na Baikonur. Astana je hlavním městem Kazachstánu a občas se jí říká, že je to taková rádoby Dubaj Střední Asie. Což tak jako celkem odpovídá. Do Astany jsme přiletěli s Belavií přes Minsk, trip report z letu je ZDE.

9. 9. 2017

ASTANA

Po příletu nás čekají z ubytování z Booking.com, které jsem domluvila dopředu. Cena odvozu je 3000 KZT, což je asi 200 Kč.

Letiště. Po příletu je dost zmatek s tím, na který pás budou vyložena zavazadla z našeho letu.

Řidič nás očekával.
 

Naše ubytování před Booking.com

Bydlíme ve 23. patře

Byt číslo 238

Apartmán, kde bydlíme

Kuchyň

Skříň

Je tu samozřejmě internet, bez toho už bych si ubytování nerezervovala

V koupelně bylo veškeré potřebné vybavení

Koupelna

Trochu se vyspíme a vyrazíme na prohlídku města. V plánu máme projít centrum, kolem věže Bayterek.

Ranní výhled z okna apartmánu.

Hala v přízemí domu, kde bydlíme. Dům je to obrovský a je vidět skoro z celé Astany.

Je tu i dětská klouzačka.

Náš dům. Jak jsme se později dozvěděli, bydlí tu bohatí Kazaši.

Vydáváme se procházkou do centra. Což je kousek, protože bydlíme skoro uprostřed Astany.

Jdeme k nejznámějšímu astanskému obchodními domu Khan Shatyr (vlevo za námi)

Má atypický tvar

Po cestě míjíme fotografující se děti před budovou Opery.

Náš dům v pozadí.

Veřejné toalety.

Dělají si tu legraci z Trumpa.

Cesta k obchodnímu centru.

Výkladní skříň Astany. Mají tu dokonce i bazén s písečnou pláží!

Nahoře vykukuje dinosaurus. Prostě takový klasický vkusný obchoďák.

Kazašští venkované přijeli do hlavního města a jsou z toho asi dost paf.

Zajímalo by mě, co si o tom myslí. Vzhledem k tomu, že na venkově nemá většina lidí ani splachovací záchod, tak to pro ně musí být dost šok.

§
Sedneme si na pozdní snídani.

Já si dala tradiční středoasijskou Samsu.

Taková klasická kavárna v obchodním domě.

Vyjdeme ven a pomalou procházkou míříme k věži Bayterek.

Pohled od obchodního domu směrem k Baytereku. Park s nápisem I love Astana se jmenuje "Lovers Park".

Baví mě pozorovat místní lidi.

Služby jsou tady na západní úrovni, ale za východní ceny.

Lidi.

Lidi.

Myči schodů.

Turisté z Ruska.

Lidi.

Až na toto místo dosahuje wifi z okolních autobusových zastávek.

Lidi.

Zamilovaní v podchodu.

Lidi.

Lidi.

Vyfotit se tady bez okolních lidí je dost složité a skoro nemožné.

Děti.

Lidi.

Lidi.

Lidi.

Lidi.

Lidi.

Lidi.

Paní má krásně naondulované vlasy

Člověk.

Občerstvení.

Ceník. 1000 tenge je 65 Kč.

Půjčovna.

Lidi.

Lidi.

Prolejzačky v parku.

Paní z úklidové čety v parku.

Místo pro děti.

Prodejkyně na tržišti.

Tržiště.

Od parku vede až k Bayeterku pěší zóna, která nabízí pěknou procházku.

Občas to připomíná mix Dubaje a Aschabadu.

Lidi.

Lidi.

Lidi.

Lidi.

Dopravní policista.

V této restauraci se konalo nějaké důležité setkání, páč se před ní rojili tajní agenti s drátky v uších.

Vedle se nacházela gruzínská restaurace.

Klasické foto kazašské rodiny.

Všichni si stoupnou do pozoru před nějaké místo a zpříma s kamennou tváří hledí do fotoaparátu.

Agenti před restaurací, kde se něco konalo.

Agent s drátem v uchu.

Agent s taškou.

O kus dál jsou tyto instalace s každou zemí, která participuje na probíhajícím Expu.

Našla jsem si svoje oblíbence. Írán samozřejmě.

Českou republiku.

Spojené arabské emiráty.

Česká republika měla na zádech Orloj.

Nauru má na obrázku letištní runvej.

Nuggets Burger stojí 450 tenge, což je 29 Kč.

Autopůjčovna.

Pěší zóna.

Prodej kumusu.

Posezení.

Potkali jsme svatbu.

Ženich.

Přestože se Kazachstán chystal na Expo a doufal ve velký počet turistů ze zahraničí, nějak opomněli přeložit pro ně nápisy do angličtiny. Tu a tam něco v angličtině bylo, ale jen tak náhodně.

Věž Bayterek, ke které míříme. Nahoru se dá jít na vyhlídku.

Paní s telefonem.

Nějaké umělecké dílo. Asi.

Reklama na místní Ordinaci v růžové zahradě.

Nevstupovat na trávník. U největšího turistického cíle ve městě a opět pouze v kazachštině a ruštině. Ne, že by to bylo nějaké strašně důležité sdělení, ale to cizinec nemůže vědět.

Věž Bayterek.

Jdeme nahoru.

Policejní autobus.

Cukrová vata.

Sobotní odpoledne v parku.

Upoutávky na Expo jsou po celém městě.

Půjdeme nahoru.

Nějaký štáb.

Nahoru na věž je potřeba vstupenka.

Ta stojí v přepočtu 50 Kč. Aspoň tady je to anglicky.

Zelené paní.

Vstupenka.

Musí se jít přes bezpečnostní rámy.

Byli jsme tam široko daleko jediný cizinci. Ruské turisty nepočítám. A to bylo den, před slavnostním ukončením Expa, kdy by se tam nějací turisté ze světa mohli dát očekávat.

Přízemí Baytereku.

Lidi.

Strážkyně výtahu.

Výtah je celý ve zlatě.

Výhled z Baytereku na Prezidentský palác.

Prezident jde s dobou a má i svůj oficiální Facebook.

Vyhlídkové prostory na Baytereku.

Pohled na pěší zónu, po které jsme přišli od vzdáleného obchodního domu (úplně na konci vyčuhuje)

Občerstvení.

I odsud je vidět dům, ve kterém bydlíme. Tam musí být bytů.

Únava.

Výtahy ve zlatě.

Nějaký error.

Mramor a zlato.

Kazaši na sobotní pocházce.

Češi na sobotní procházce.

Zase jsme tam asi jediný cizinci.

Vyhlídka je pěkná.

Vyhlídka na druhou stranu.

Všimli jsme si, že tam stáli lidi ve frontě nahoru na tento ochoz. Tak jsme si říkali, co se tam asi děje, že se na to stojí taková fronta.

Typická móda Centrální Asie. Pantofle a barevné ponožky.

Tajemná fronta na ochoz.

Tak jsem si stoupli taky, že se dozvíme, oč tam jako jde.

Lidi tam dávali ruku na nějaký podstavec a u toho se fotili.

Tak jsme se zeptali a bylo nám řečeno, že tam je otisk ruky kazašského prezidenta Nazarbajeva. A na to se stála fronta, člověk dá mobil zaměstnankyni co tam je, dá si tam ruku a ona ho vyfotí.

Do rodinného alba foto s prezidentovo rukou.

Ještě Mařenka!

Profesionální cvakačka mobilem/foťákem. 

Všichni lidé to tam brali smrtelně vážně a s úctou.

Děti také.

Organizátorka fronty, aby někdo nepředbíhal.

Paní byla skoro dojata.

Pán přišel v obleku a kravatě.

Celá rodina vyrazila na výlet.

Brigádnice na focení.

Babička přivezla vnuka.

Zelené paní už jsme viděli.

Teplákovka Louis Vuitton.

Tak jsme si taky sáhli na ruku prezidenta. Kazaši měli radost, že cizinci mají takovou úctu k jejich zbožňovanému prezidentovi.

Ani nechci vědět, kolik je tam bacilů, když na to šahá celý Kazachstán a jestli to z úcty k prezidentovi vůbec někdy otírají?

A jedeme zlatým výtahem dolů.

Prodejna se suvenýry.

Docela předražený model věže Baytereku.

Lidi.

Lidi.

Lidi.

Kočár a kůň z trávy.

Dekorace všude.

Další svatba.

Srdce s designem kazašské vlajky.

Pán.

Policejní budka.

Pokračujeme k Prezidentskému paláci.

Po cestě si dáme něco malého k snědku.

Cena v této na kazašské poměry luxusní restauraci byly asi jako u nás v průměrném podniku.

Když jsme vyšli z restaurace, začalo zapadat slunce.

A taky trochu pršet.

Zapadající slunce se začalo odrážet v oknech paláce.

Světlo bylo nádherné.

Zajímavé bylo, že nikde nikdo kolem nebyl. Působilo to až apokalypticky.

Byli jsme tam jen my, zapadající slunce a kolem nikde nikdo.

Jsem se pořád rozhlížela, jestli jsme někde nechtěně neprošli přes nějaké zábrany, kam už veřejnost nemůže. Ale nic. Sobota večer a totálně vymeteno.

Pak se konečně objevili nějací lidé a tak se mi ulevilo, že nejsme ve městě duchů.

Prezidentský palác.

Dojít se dá až k bráně.

Nikde nikdo, žádná ostraha, nic.

Jen vejít a zaklepat. "Dobrý den, máte sklep? A mohli by jsme ho vidět?"

Pomalu to začali rozsvěcet.

Vypadalo to jak v pohádce.

Jediný policista široko daleko.

Bayterek také rozsvítili.

Toto není poklona prezidentovi, ale snaha o pěknou fotku.

V Astaně svítí kde co.

A klasika pro Střední Asii. Toaletní papír bez díry uprostřed.

Placky s místnímí jmény pro kluky.

A pro holky.

Na pěší zóně se vysílal na velké obrazovce zápas v boxu.

Pár lidí na to koukala, ale nic moc účast.

Hmn, pěkný.

Vracíme se kolem Expo upoutávky. Kyrgyzstán.

Turkmenistán.

Samozřejmě Slovensko!

A ještě jednou ČR.

V pozadí svítí obchoďák.

Zajímavě řešené chodníky. Nechali díry pro stromy.

Náš dům také svítí z dálky. Nemůžeme ho nenajít.

Ještě na nákup do supermarketu. Tam nás zaujme toto. Pivo "Slavná pivnice". Rusky je tam dopsáno: "To je česky"

Jsem si tu značku googlila a vůbec to u nás neexistuje.

I vlajku měli obráceně.

To je taková novinka, že o ní nikdy nikdo v ČR neslyšel.

Klasická lapjoška.

Supermarket je dobře vybaven.

Všude samá akce a sleva.

Cigarety Davidoff za 25 Kč. U nás asi nějak kolem 98 Kč.

Náš nákup. Lapjoška a červené víno.

Večerní výhled z okna.

Koukáme na ruské kolo. V Kazachstánu to není ruské kolo ale vyhlídkové kolo.

Dobrou noc, zítra jdeme na Expo a zakončovací ceremoniál!