Na Baikonuru jsme strávili celkem tři dny. První den jsme pobyli nejvíce ve městě Baikonur (trip report ZDE), druhý den jsme přejížděli mezi městem a kosmodromem (trip report TADY). Poslední den nás čekala návštěva tří zajímavých míst a zakončení celého pobytu.

13. 9. 2017
 

RÁNO PO STARTU...LOUČENÍ S BAIKONUREM

Start rakety byl hluboko po půlnoci, ráno jsme měli normálně sraz na snídaní v 10:00. Po pár hodinovém spánku to bylo náročné, ale stále nás nabuzoval adrenalin ze zajímavých zážitků.

NÁVŠTĚVA ŘÍDÍCÍHO CENTRA BURAN ENERGIA (250A)

Toto místo bylo veřejnosti zpřístupněno teprve v červenci 2017 a teprve od té doby sem turisty, kteří přijeli na Baikonur na starty raket, vozí. Projekt Buran byl nejnákladnější v historii sovětské kosmonautiky. Začal v roce 1976, měl být odpovědí na americký Space Shuttle. V souvislosti s ním byla vyvinuta i Mrija, neboli Antononov 225, který létá dodnes. Dále k němu vytvořili nosnou raketu Eněrgija. Mrija byla schopna přepravoval jak Eněrgiju tak i kosmoplán. Nakonec celý mega projekt skončil tak, že v lednu 1988 se uskutečnil jediný kosmický let Burana. V roce 1993 celý program Boris Jelcin jako drahý a nepotřebný zrušil. Řídící centrum Burana na Baikonuru je zachovalé a udržované, stále pod napětím. Startovací rampy už jsou opuštěné a polorozpadlé. Peníze nejsou ani na jejich likvidaci a tak tam reznou a připomínají megalomanské plány Sovětského svazu. Vzhledem k tomu, že to nikomu nepřekáží, je to dobře, že to tam zůstane jako památka na časy minulé.
 

Cesta z hotelu na kosmodromu na místo 250A (alias Unnamed Road)

Cestou projíždíme kolem zajímavých objektů, nacházejících se v objektu kosmodromu. Startovací rampa Burana.

Stavby jsou obrovské.

Startovací rampa Burana.

Startovací rampa Burana.

Toto je opuštěný hangár, kde se na projektu Buran pracovalo. Ruský urban explorer říkající si Ralph Mirebs sem v roce 2015 pronikl a pořídil unikátní fotodokumentaci.

Fotky Ralpha Mirebse. Celá galerie s popisky (bohužel jen rusky) je TADY. DOPORUČUJI shlédnout.

Hangár v době, kdy se ještě věřilo, že program Buran bude úspěšný.

Míjíme budovy centra Progress.

Baikonur sám o sobě má mnoho částí.

Jsou tu i paneláky, takže asi někdo přespává i přímo na kosmodromu.

Startovací rampa Burana.

Startovací rampa Burana.

Odsud se letělo jen jednou a naposledy v roce 1988.

Od té doby chátrá.

Buran připravený na startu v roce 1988. Foto: TACC

Umění SSSR.

Toto je rozebraný někdejší aparát pro zvednutí Burana a rakety do přímé pozice před startem. To už asi nikdo nezlikviduje, je to obrovské. Až to jednou za tisíce let najdou naši potomci, budou se dohadovat, k čemu taková věc mohla sloužit.

Budova 112. Ta byla jednou z největších struktur kosmického centra. Byla známá jako MIK RN nebo MIK 112 a původně byla postavena pro rakety N1 Moon. Po zrušení programu N1 v roce 1974 zůstaly budovy Site 112 zvenku stejné, zevnitř se ale předělaly, aby vyhovovaly programu Buran, který zde byl také připravován. Uprostřed 90. tých let sem byl přemístěn jediný Buran, který kdy letěl do vesmíru. Zde byl umístěn spolu s jednou raketou Eněrgija. Od té doby bylo toto místo populární zastávkou pro média, přijíždějící na Baikonur na starty raket. Těm se tak naskytoval pohled na Burana s raketou, jakoby připravené ke startu do vesmíru. V roce 2001 tu byli novináři z časopisu New Scientist, kteří se nějak špatně pochopili s ruským průvodcem a vypustili do věta fámu, že projekt Buran Eněrgija bude obnoven. Zprávu přejala média po celém světě a začala se šířit jako lavina. V roce 2002 pak došlo k pádu střechy, při které zahynulo několik lidí. Přitom byl prý jediný exemplář Burana, který byl ve vesmíru, zničen. Existují fotky ruin, ale nikdy nikdo nepotvrdil, že to je tento stroj a koluje kolem toho spousta dohadů a mýtů.

Stav hangáru v roce 2002, před pádem střechy. Buran a rakety Eněrgija.

Údajné pozůstatky Burana po pádu střechy.

Místo, kde je pohřben Buran. Pravděpodobně.

Další ruiny po cestě.

Co bylo kdy tady?

K těmto budovám bych se moc ráda podívala.

Toto je aktivní část. Budova 254. Zde jsou montovány rakety Sojuz a kosmonauti se tu převlékají před letem do skafandrů.

Zde jsem byli předchozí večer na rozlučce s kosmonauty před odletem.

Z velkých vrat se vyváží raketa na startovací rampu.

Vrata na vývoz rakety.

Nějaké budovy.

Vlevo nejvyšší budova Baikonur (170 metrů) ve které se aktuálně nachází maketa rakety Eněrgija M v reálné velikosti, která sloužila v roce 1991 k nějakým pokusům. Uprostřed je Launch complex 110, postavený pro raketu N1 Moon, později předělaný na Eněrgija Buran. Zde došlo k neúspěšným startům rakety N1, poté k jedinému úspěšnému startu Burana v roce 1988. Od té doby je opuštěný.

I do této budovy s maketou rakety pronikl Ralph Mirebs a její stav zdokumentoval. Fotky TADY. Taky moc doporučuji k vidění.

Vstupujeme do budovy řídící centra, odkud byl řízen start a let Burana.


Pan průvodce nás všechny přivítal a začal velmi zajímavě vyprávět o celé budově. Akorát jsem občas nechápala, kdy ještě mluví vážně a kdy už si dělá legraci.

Jdeme dovnitř.

Vrátnice.

Vstup do někdejšího řídícího centra je za pancéřovými dveřmi.

Nevím, jestli to bylo tak zabedněné kvůli tehdejší probíhající studené válce mezi USA a SSSR nebo z bezpečnostních důvodů, pokud by třeba raketa při startu selhala.

Na ceduli je nápis: Průchod přísně zakázán!!!

Schody na řízení.

Umění za pancéřovými dveřmi.

Napřed jsme vyslechli informace k místu.

Dobová nástěnka.

Všechny stroje jsou stále v elektřině a zachovalé.

Nádherný skanzen.

Poláci z toho byli opět unešeni. Skoro jako z ruského kola.

To je na mě moc složité.

Poté jsme zamířili zpět do hotelu.

Opět přes strážní budku.

Hotel.

Odbavujeme se na večerní let z Kyzyl Ordy do Almaty.

Launch Pad 1 - Gagarinský start

Další start z Bajkonuru s kosmonauty v letošním roce se koná 17. prosince. Na screenu je ještě staré datum 27. 12, asi před měsícem ho předsunuli dopředu. Což je ono riziko těchto výletů.
Má li někdo zájem, levnější 4 denní varianta vyjde na 3750 EUR (z Moskvy). K tomu je potřeba přičíst 2x ruská víza a cestu do Moskvy.

V ruské verzi nabídky je i levnější možnost od 32 000 rublů (12 000 Kč), jen čistě na start. A to že je jiná káva, než 3750 EUR, jen člověk musí umět aspoň trochu rusky.

Nebo si koupit za cca 8000 Kč letenku do Kazachstánu, za cca 1000 Kč přeletět do Kyzyl Ordy a mít celou akci na 3 dny za 15 000 Kč s kazašskou cestovní kanceláří Turan Asia. Jenom pozor, v prosinci je tam dost zima, v létě je to určitě lepší.  

Za cestu na Baikonur jsem moc vděčná, za to, že se vše vydařilo a proběhlo tak, jak jsme si naplánovali. Já si díky tomu dost rozšířila obzory o kosmonautice, protože jsem si samozřejmě zjišťovala detaily ke všemu, co jsme tam viděli. Od té doby také sleduji dění na ISS, kdo tam kdy letí a co se tam děje. Pro mě to byl jeden z nej výletů, co jsem kdy podnikla. Vzhledem k nejasné budoucnosti Baikonuru a faktu, že během pár let se budou starty s kosmonauty pravděpodobně stěhovat do Ruska na Vostočnyj, doporučuji těm, koho to zajímá, udělat si na Baikonur výlet co nejdříve. Nikdy dříve to nebylo dostupnější, než teď. A vidět start rakety na vlastní oči je doslova dech beroucí zážitek. 

*Tento trip report může obsahovat nějaké nepřesnosti, protože jsem kosmický laik a technickým věcem okolo startů do kosmu nerozumím, byť se mi vše kolem toho moc líbí. Také přepisy místopisných názvů a programů a technických věcí se budou různit, něco přepisuji z ruštiny, něco z angličtiny a přepisuji to tak, jak mi to zní lépe.