Dostat se na Baikonur jsem si přála celé roky. Když jsme kolem v roce 2013 projížděli vlakem, cítila jsem velice slavnostní náladu, jen proto, že jsem byla tak blízko. Dostat se tam, pro mě zůstávalo pořád nesplněným přáním. O tom, že bych se tam mohla podívat přímo na start rakety do vesmíru, jsem se neodvažovala moc myslet, protože jsem věděla, že tyto zájezdy jsou hodně drahé. Ruské cestovky je nabízí pro západní turisty za minimálně za 3500 EUR, což je dost, byť za výjimečný zážitek. Ano, je v tom zahrnut i let z Moskvy přímo na Bajkonur, který by mě moc lákal, ale za tu cenu bych do toho prostě nešla.

 

Nabídka cestovní kanceláře Star-city Tours na "náš" start 13. září 2017

Loni jsem díky ruským spotterům objevila nabídku kazašské cestovní kanceláře Turan Asia, která tento zážitek zprostředkovává pro ruskojazyčné návštěvníky a za úplně jinou cenu než ruské cestovky pro západní turisty. Konkrétně za 190 000 KZT, což je nějakých 15 000 Kč. A to už je úplně jiná káva. Za tuto cenu je to bez anglicky hovořícího doprovodu a je potřeba dodat veškeré podklady v ruštině, ale s tím se dá jednoduše poradit. Výlet není z Moskvy, ale z Kazachstánu, což je ve finále lepší, protože odpadá nutnost řešit a platit dvoje ruská víza.
Zařizovat jsme to začali někdy v březnu. Během roku je startů z Baikonuru několik, jak kdy. Některé jsou jen nákladní, jiné vezou živé kosmonauty. To jsme chtěli my, protože v tom případě je program obohacen o setkání s nimi a také rakety s lidmi startují z jiných ramp, než ty nákladní. Proto jsme vybrali start rakety Sojuz MS-06, která vezla do vesmíru tři kosmonauty, o tom níže.
Někdy začátkem června jsem odeslala naše vyplněné dotazníky do Turan Asia, dostala potvrzení, že je vše v pořádku a pak se nic nedělo. Začátkem srpna už jsem byla trochu nervózní, jestli na nás nezapomněli a tak jsem jim psala, jestli je vše v pořádku a že by jsme to rádi zaplatili. Odpověď přišla hned, že nám pošlou fakturu po 20. srpnu a jestli to chceme v EUR. To jsme chtěli, tudíž nám ji poslali, my ji zaplatili (1150 EUR za dva lidi) a už nezbývalo, než se těšit.
 

Nabídka kazašské cestovní kanceláře Turan Asia za 190 000 KZT (cca 15 000 Kč)

 
Vyplněné dotazníky pro cestovní kancelář

Voucher. Vše v ruštině.
 

Pro návštěvu kosmodromu je nutné získat speciální povolení ROSKOSMOSU. To je taková ruská obdoba americké NASA. Lhůta podání dokumentů je pro cizince 45 pracovních dní, pro občany Kazachstánu a Ruské federace 22 dní. Během trvání Expa v Kazachstánu došlo ke zkrácení lhůty na 22 dní i pro cizince.

Tohoto programu je tedy možné se zúčastnit, pokud člověku nevadí, že bude zařazen do skupiny mezi ruské a kazašské turisty. Tak to nám tedy rozhodně nevadilo.
Zajímavé je, že cestovní kanceláře, které zajišťují návštěvy pro západní turisty, nabízejí ubytování v hotelech ve městě Baikonur, ta "naše" Turan Asia která zajišťovala pobyt pro Rusy a Kazachy, zprostředkovala ubytování v jediném hotelu, který je přímo v centru kosmodromu. Ten slouží převážně pro pracovníky z Ruska, kteří sem přijíždí na starty raket, ale v posledních letech tu začali ubytovávat i turisty. Z toho důvodu je hotel oplocený a hosté z něj nemůžou courat nekontrolovaně ven. Na jednu stranu je to omezující, na druhou stranu hodně zajímavé, moci spát přímo na kosmodromu.
 

Název Baikonur se vztahuje ke třem subjektům:

Kazašské město BaIkonur/Tjuratam
Toto je kazašské město kolem železniční stanice Tjuratam, přes kterou se do Baikonuru dá dostat. Toto patří Kazachstánu a není sem potřeba žádné speciální povolení.

Kosmodrom BaIkonur/Bajterek
Fyzicky se nachází 15-20 kilometrů od města Baikonur, leží na území Kazachstánu, ale zóna je také pronajata Rusku, které rozhoduje, koho si tam pustí a koho ne. Aktuálně se dohadují s Kazachy, kteří chtějí převzít nad vstupy na kosmodrom kontrolu, ale Rusové jim ji nechtějí přenechat. Na kosmodromu jsou všechny startovací rampy. Pro Soyuz jsou tu aktivní rampy dvě. Pro lety s kosmonauty se používá rampa 1 (Gagarinskij start) a pro ty nákladní bez kosmonautů (Progress) rampa 31. Dále jsou tu dvě opuštěné rampy, č. 110 a 250, které se stavěly pro ruské rakety N1 Moon rocket a Energia. Odsud také letěly Polyus (vojenská raketa v roce 1987) a Buran (program Energia - Buran byl zrušen v roce 1989). Startovací komplex č. 110 byl postaven pro N1 Moon rocket, poté přestavěn pro Energii-Buran. Odsud proběhly čtyři neúspěšné pokusy startu N1, následovány jedním úspěšným Buranem v roce 1988. Od té doby je tato rampa nepoužívaná. Další opuštěnou částí kosmodromu je jeho východní část. Zde se nachází dvě rampy, č. 45, která se používala pro Zenit-2. Tato rampa byla zničena při neúspěšném startu ruského vojenského satelitu v roce 1990, který tři vteřiny po startu spadl a explodoval.

Raketa Soyuz, která aktuálně do vesmíru poletí, se sestavuje v budově vpravo vedle haly číslo 112. Té 112ce spadla v roce 2002 střecha a od té doby je opuštěná. V budově č. 254 se kosmonauti před startem převlékají do skafandrů a odjíždí k raketě (zhruba 4 hodiny před startem). Dále je tu k vidění raketoplán Buran, který je možné navštívit.
Na kosmodromu je jediný hotel "7 větrů", kde budeme bydlet my.
 

Mapa Baikonuru - označení startovacích ramp (mapa: http://www.travelsinorbit.com/)

Mapa Baikonuru - označení podle ceremonií spojených se starty raket (mapa: http://www.travelsinorbit.com/) .

Mapa servisního města Baikonur (mapa: http://www.travelsinorbit.com/)

(mapa: http://www.travelsinorbit.com/)

Článek na Idnesu o Baikonuru z roku 2010 ZDE.
 

11. 9. 2017

CESTA NA BAJKONUR

Путь к Байконуру

Na Baikonur pojedeme z Kyzyl Ordy. Sem jsme přiletěli z Astany (kde jsme navštívili Expo) společností Bek Air, což je místní nízkonákladová aerolinka. Trip report z cesty Bek Airem ZDE. Jízda z Kyzyl Ordy trvá cca 3 hodiny. Podle programu máme strávit čas od vstupu do města do deseti večera, jeho prohlídkou. Včera jsme byli v hypermoderní Astaně, dnes se posuneme v čase o 40 let zpět, do éry Sovětského svazu.

Zástupce cestovní kanceláře Turan Asia nás očekává na letišti Kyzyl Orda. Byli jsme zvědaví, kdo s námi bude ve skupině, jako spolucestující.

Na letišti si ještě odskočím na toaletu. Doufám, že na Baikonuru budou mít ruský standard.

Letiště Kyzyl Orda.

Jdeme k minibusu, kterým pojedeme z letiště do Kyzyl Ordy. Průvodce měl složité jméno a tak si ho nepamatujeme. Mluvil trošku anglicky, snažil se. Ve skupině s námi byli 4 Poláci a dva Rusové. Na Baikonuru se prý připojí další.

Pohled na naše letadlo BEK Airu, kterým jsme do Kyzyl Ordy přiletěli.

Po cestě nám zastavili v obchodě u silnice, můžeme si koupit nějaké občerstvení. Ještě před Baikonurem nás ale čeká oběd.

"Motorest" u silnice z Kyzyl Ordy na Baikonur

Obchod je taková ta středoasijská klasika.

Sušenky na váhu.

Jedeme dál. Po cestě potkáme vlak.

Cesta k Baikonuru.

Zastávka na plánovaný oběd asi hodinu před Baikonurem.

Všichni ven, jdeme jíst.

Toalety u restaurace. Turecké, s dírami v zemi.

Restaurace je v sousedství komplexu Korkyt Ata. Tam se půjdeme po obědě podívat.

Zajímavý "záhon"

Jde se jíst.

U vstupu do restaurace je možnost umýt si ruce, to je ve Střední Asii docela běžné.

Taky na nás čekala naše průvodkyně po Baikonuru - paní Ljubov Kim.

Uvedli nás k připravenému stolu.

Čtyři Poláci, dva Rusové a dva Češi. Všichni se ještě trochu styděli a tak se vedl takový ten rozpačitý hovor: "a vy jste tady taky poprvé?" Ruska Natalya (vlevo) jela na start už podruhé, Rus Rostislav (druhý zleva) poprvé. Oba mluvili celkem anglicky. Jeden Polák mluvil trochu rusky a trochu anglicky. Rozhovor se vedl mnohojazyčně. Poláci se ale moc bavit nechtěli.

Začali nosit jídlo.

Polévka je grunt.

Tak prijatnovo apetita.

Dalším chodem byl uzbecký plov. Ten můžu.

První jídlo bylo vynikající. Ale to i všechna následující, která nám během pobytu servírovali.

Následovala cesta k mausoleu.

Informační cedule.

Tak se tedy jdeme podívat.

Takové jako auditorium nebo jak se to nazývá. Jako dobrý, ale my už chceme na Baikonur.

A jedeme dál. Cesta z Kyzyl Ordy trvala asi tři hodiny. Když jsme uviděli první radary, poznali jsme, že jsme na místě.

JO!

Vjezd do města Baikonur.

 
JSME TU! BAIKONUR!

Plot kolem celého města. To muselo stát peněz.

První pohledy za plot do města Baikonur.

Město má své nejlepší časy za sebou.

Cedule, se kterou se všichni vyfotili. Bála jsem se, že to třeba někomu na kontrolním stanovišti bude vadit, ale vůbec. Poláci došli až k nim a fotili si i kontrolní budku a hlídače a nic.

Jsme tu. Pořád tomu nemůžu věřit.

S focením tam nikdo z ostrahy neměl problém.

Koně sem nesmí. Co kdyby to byl třeba Trojský kůň.

Dlouho plánované dobrodružství začíná.

Náš minibus, kterým nás z cestovky Turan Asia vozili.

Za námi Tyuratam, kazašské město mezi městem a kosmodromem Baikonur

MĚSTO BAIKONUR

Dostali jsme na krk cedule, aby jsme věděli, kdo jsme.

A vjeli přes kontrolní stanoviště do "zakrytého goroda".

Porada s průvodkyněmi (dámy vlevo), co budeme dělat, než začne tisková konference. Ruska Natalya chtěla na poštu, tak jsme se vydali na poštu.

Baikonurská pošta.

Pošta je moderní a dobře vybavená.

Prodej kosmických známek.

A pohledů.

Platí se rubly, protože jsme jakoby v Rusku.

Psaní pohledů.

Vlevo výdej důchodů.

Jaké jsou tu důchody, by mě celkem zajímalo, ale nechtělo se mi vyptávat.

Z pošty jsme vyrazili pěšky k památníku rakety Soyuz, která je v sousedství Gagarinova parku

Gagarinův park

Maketa Soyuzu. Je docela velká, tak se špatně fotí.

Asijsky pán (asi Japonec) si několik minut dělal selfíčka z raketou. Jsme si ze zadu mysleli, že to je nějaký kyrgyzský námezdní dělník, ale když se otočil, tak měl kombinézu specialistů kosmodromu.

Co tu bylo dřív, strom nebo lavička?

Těžko říct.

Město Baikonur

Město Baikonur

Město Baikonur

Město Baikonur - Gagarinův park. V pozadí si asijský pracovník dělá další selfie

Turistické "akreditace"

K raketě přivezli další skupinu turistů

Je u ní celkem provoz.

Město Baikonur

Město Baikonur

Město Baikonur

Město Baikonur

Město Baikonur

Památník Sergeje Koroljeva - hlavního raketového konstruktéra SSSR

Město Baikonur

Město Baikonur

Město Baikonur

Město Baikonur

ZAGS - místní Národní výbor, určený k uzavírání manželství

Kavárna Zvězdnoje něbo - prý se tu schází na kafe novináři, kteří přiletí na starty raket

Město Baikonur - Arbat - hlavní třída. Poláci si osedlali velblouda.

Město Baikonur

Město Baikonur

Město Baikonur

Leninovo náměstí

Leninovo náměstí - Hotel Centralnaja, zde bydlí novináři a turisté, kteří přiletí na starty raket

Leninovo náměstí

Leninovo náměstí

Město Baikonur - Socha Lenina

Leninovo náměstí

Vlevo budova ředitelství Roskosmosu na Baikonuru. Leninovo náměstí

Leninovo náměstí

Leninovo náměstí

Město Baikonur

Město Baikonur

A na programu je večeře. V místním Karaoke klubu. Večeře se přesunula narychlo kvůli naší tiskové konferenci na dřívější čas.

Lívancový bar

Večer se tu asi dějí zajímavé věci.

Až sem pojedeme příště, tak to půjdeme večer omrknout.

Začali nosit na stůl. Jídlo bylo vynikající.

Salát

Polákům také chutnalo

Hlavní chod

Pečivo

Najednou Poláci vylovili z pod stolu láhev vodky.

A začali nalévat všem u stolu. Na "ne" moc neslyšeli. Tak jsem dělala že piju a nepila.

TISKOVÁ KONFERENCE S KOSMONAUTY

Po večeři jsme se přesunuli k hotelu Baikonur, v jehož sousedství se bude konat tisková konference s kosmonauty a jejich náhradníky.

Hotel Baikonur.

Je to nejluxusnější hotel na Baikonuru, ale slouží výhradně pro ubytovávání lidí od Roskosmosu. Na jídlo sem můžou i ti, kteří tu nejsou ubytovaní.

Čekáme na začátek konference a příjezd naší spojky Oksany z Roskosmosu, která nám vstup na tiskovku zajistila. To nevěděla, že sebou potáhneme celý zájezd, včetně dětí.

Plakát na hotelu Baikonur

Před hotelem stála auta s ruskými SPZkami a některá byla i taková privilegovaná, jako 001.

Přípravy. Vlevo náš řidič, který uměl trochu anglicky.

Začala přijíždět zajímavá auta.

Hotel Baikonur v celé své kráse.

Další old school car.

Poláci čekají napjatě také. Ti k tomu přišli, jak se říká, jak slepí k houslím.

Začali se pomalu trousit novináři a zástupci agentur.

A přišel i pravoslavný kněz, který dává kosmonautům něco jako požehnání. Stejně tak cáká vodu a požehnává přímo té raketě a nakonec i novinářům. Taková vysoce technická věc, raketa letí do vesmíru, ale kdyby to církev neposvětila, tak by to nemuselo dobře dopadnout.

Toto byl tým novozélandských youtuberů, kteří tam něco natáčeli pro svůj program. S knězem si dělali na kameru přes tlumočníka rozhovor.

Pan kněz.

!
Další důležitě vypadající lidé dorazili.

Rozhovor kněze s youtubery.

A další účastníci tiskovky.

Vstup na tiskovou konferenci.

Začali pouštět do před-zahrady.

Tsenki (organizace, která provozuje Baikonur) tam měla přenosový vůz.

Museli jsme projít přes bezpečnostní kontrolu.

Hlídali to tam pánové se zbraněmi.

Brand Roskosmosu. Druhý den nás vzali do obchodu, kde prodávali trička s logem a další promo předměty.

Áaa, pan kněz opět v akci.

Čekáme, než zástupce médií vpustí na tiskovku.

Vlevo sympatická Oksana z Roskosmosu, která nám zajistila vstup na tiskovku.

Čekání.

Stylové ozdoby na budovách Baikonuru.

Tak můžeme dovnitř, hurá.

Všichni zaujímají svá místa.

Kameramani se stativy dozadu, rodiny kosmonautů do předních řad, stálí korespondenti z agentur za nimi, ostatní kde najdou místo. Fotografové bez stativů jsou na zemi před rodinami.

Paní nalevo byla šílená Ježibaba. Patřila bohužel do naší skupiny turistů a museli jsme s ní trávit čas.

Můra jedna.

Kosmonauti budou za sklem.

Nějaké organizační věci před zahájením.

Detaily k průběhu tiskovky. Hlavním jazykem bude ruština. Pokud padne dotaz anglicky, bude přeložen do ruštiny. Obráceně ne.

NASA tu je samozřejmě také, vzhledem k přítomnosti dvou svých kosmonautů na letu.

Za sklem v zákrytu seděly dvě slečny, které si psaly poznámky. Během konference se na ně kosmonauti obraceli a něco si pořád říkali a upřesňovali.

A jsou tady!

Kosmonauti a jejich případní náhradníci.

Posádka je tříčlenná. Ta, která poletí (pokud nenastanou nějaké mimořádné okolnosti) je ve složení: Kapitán Rus Alexander Misurkin (druhý zleva), Flight Engineer Američan Mark Vande Hei (třetí zleva) a druhý Američan Flight Engineer Joseph Acaba (první zleva).

Tiskovka vypukla.

Prvních pár vteřin bylo slyšet jen cvakání spouští. Kosmonauti už měli několik setkání s novináři v předchozích dnech, ale hlavní vlna zástupců médií dorazila až nyní, na tuto konferenci.

Kosmonauti byli nejprve představeni, jeden po druhém. Já jsem už dění kolem startu sledovala několik týdnů, proto jsem tváře i jména dobře znala a když jsem je poprvé uviděla přes sklo na živo, přišli mi, jak staří známí a byl to zvláštní pocit. Asi jako vidět známou celebritu.

Kapitán Aleksandr Misurkin. Veliký sympaťák. V době startu mu bylo 39 let, pár dnů po startu oslavil 40. tiny. Stylově, ve vesmíru.

Mark Vande Hei. Také obrovský sympaťák a velmi mě překvapil tím, když na tiskové konferenci začal mluvit plynulou naučenou ruštinou s typickým neslovanským přízvukem.

Za tu znalost ruštiny obrovský palec nahoru. Když se naučíme rusky my, jako Slované, tak je to jednoduché, pro Američany je to úplně jiný level.

Joseph Acaba. Ten je původem z Puerta Rica a to přilákalo na tiskovou konferenci španělsky hovořící novináře a dotazy padly i ve španělštině.

Shannon Walker, ze záložní posádky. Záložní posádky se nikdo na nic neptal a tak celou tiskovku jen odseděli. Ještě do druhého dne večer, náhradní posádka podstupuje úplně stejnou přípravu jako hlavní posádka. Shannon je náhradnicí Josepha Acaby. Kdyby se mu do startu cokoliv přihodilo (a může to být banalita typu střevní potíže), letí místo něj. Když se nic nestane, Shannon je naplánována na misi Soyuz MS-12, která poletí na ISS v březnu 2019 (ale toto se stále mění a posouvá, podle toho, jak stíhají "odletět" předchozí mise).  Asi to musí být zvláštní pocit, vědět, že se něco stane a z minuty na minutu se bude muset začít připravovat na let naostro a následně odletět na několik měsíců na Mezinárodní kosmickou stanici. 

Právo na první doraz měla zástupkyně Roskosmosu.

Slečna v zelených šatech na sebe mávala s jedním kosmonautem z náhradní posádky. Ten na ní na oplátku významně mrkal.

Všichni tři kosmonauti působili tak, že si vzájemně velmi vzájemně sedli a že je mezi nimi asi i něco víc než jen pracovní vztah. Myšleno tak, že kdyby se potkali tihle tři někde v pracovním kolektivu, tak se určitě začnou přátelit, protože jsou na stejné vlně. Že mezi nimi nefunguje typická mužská rivalita na to, že jeden je "šéf" a ostatní podřízení. Navíc ještě v širším kontextu, kdy Rus šéfuje dvěma Američanům. Tihle tři se od všech politicko-společenských předsudků a komplexů úplně oprostili a užívají si to, co je čeká, s maximální nehranou profesionalitou a nadšením.

Tento pán je asi z NASA (dle trička) a tlumočí z ruštiny do angličtiny pro jejich potřeby.

Když jsme prohlíželi fotky z tiskových konferencí před předchozími starty, vždy tam stál takto u zdi a drmolil do mikrofonu.

Někteří fotili profi foto technikou, někteří prostým mobilem.

Atmosféra byla uvolněná a příjemná.

Kosmonaut uprostřed mrkal na slečnu v zelených šatech.

Taky na něj dojde. Je to Anton Shkaplerov, ruský náhradní kapitán. Letět by měl dříve než kolegyně Shannon Walker, už letos v prosinci (17. 12.) v posádce Soyuzu MS-07 a tudíž se s hlavní posádkou na ISS ještě potká.

Nakonec jim před startem hráli písničku Super Heroes od Coldplay. 

Slečny stále zapisovaly jako o život.

Kosmonauti zmiňovali i talismany a dárky, které dostali nebo sebou povezou na ISS.

Novozélandský youtuber položil také dotaz. Už si nepamatuji, jak přesně zněl, ale bylo to takové trochu mimo mísu. Asi se jen chtěl za každou cenu na něco zeptat. Přitom ho totiž natáčel jeho kolega, tak to zřejmě použijí ve svém videu.

Ptaly se i děti.

A došla řada na dotaz ve španělštině. Tu nikdo nepřekládal, tak to byl rozhovor čistě mezi kosmonautem a novinářem.

Zástupce mládeže.

A nastalo loučení.

Obě posádky naposledy zapózovaly spolu.

Náhradníci odešli. Hlavní posádka ještě chvíli postála fotografům. 

Z kosmonautů bylo vidět, že je ty ceremonie s novináři nijak neotravují a neberou to jen jako nutnou součást své práce. Užívali si to.

A je po všem. Byl to skvělý zážitek.


Když odešli kosmonauti, novináři se ještě vyptávali jejich rodin, které tam byly přítomny.

Syn kapitána Misurkina, malý Saša, kterému je 7 let. Ten si tatínkovu slávu užíval také.

Vpravo manželka Marka Vande Heie Julia. Vedle ní podle podoby bude asi dcera. 

V červené kostkované košili je manželka kapitána Alexandra Misurkina Olga.

Paní v červených šatech byla zřejmě asistentka Roskosmosu, která se jí tam věnovala.

A máme hotovo.

Před místností, kde se konala tisková konference, byla nástěnka, s denním rozpisem programu kosmonautů.

Všechno musí šlapat jako hodinky.

Po konferenci jsme vyrazili na nákup do obchodu, protože budeme přejíždět na kosmodrom, kde budeme ubytováni a kde už žádné obchody nejsou.

Oficiálně se nesmí v objektu kosmodromu pít alkohol, neoficiálně to nikdo neřeší a pijí ho všichni.

Pivo Praha na Baikonuru.

VSTUPUJEME NA KOSMODROM - UBYTOVÁNÍ V HOTELU

Hotel "7 větrů". Nachází se v objektu kosmodromu, proto je oplocen a nesmí se z něj ven, jen v doprovodu autorizované osoby od Roskosmosu.

Recepce.

Je vidět, že jsme na kosmodromu.

Ubytování jsou tu převážně zaměstnanci kosmického průmyslu, kteří přiletěli na start a pár turistů, kteří přijeli s místními cestovkami. Ostatní bydlí ve městě Baikonur.

Družba v hotelu.

Hotel je pěkný, čistý, po rekonstrukci.

Prodávají tu samozřejmě suvenýry. Modýlek rakety stál asi 9000 rublů.

Kosmické Matrjoški.

Museli jsme podepsat pravidla pobytu na kosmodromu. Jsem se ptala průvodkyně, jak moc to je důsledné a mávla rukou, že je to jen formalita, ať to ani nečtu.

Pokoje v hotelu jsou výhradně jednolůžkové a opravdu miniaturní.

Ale je tu splachovací záchod a sprcha, takže je to naprostý luxus na to, v jaké oblasti se nacházíme.

START PRVNÍ (neplánovaný) 

Čekáme před hotelem na start.

A Proton letí. Veze nějaký satelit Amazonas či co.

Čára je ta raketa.

A teď to teprv začalo pěkně hučet.

Po tomto zážitku jsme šli unavení spát, protože před námi byl den D. Hodně dlouhý den, zakončený startem Soyozu MS-06.

Pokračování v 2. části.