Před 20.ti lety jsem vstoupila poprvé jako zaměstnanec letecké společnosti na letiště. Tak jsme to samozřejmě museli oslavit. Mrzí mě, že nemám nafocené všechny svoje IDkarty, které jsem měla.

Upekla jsem večer dopředu štrúdl.

Já dělám variantu s medem a pomerančovou šťávou a musím si to pochválit.

Akorát je pak mouka úplně všude.

Ráno 15. 8. jsem si dala svátečně kousek ke snídani.

Mě dost baví fotit to jídlo, ale to jsou asi čtenáři už zvyklí.

Aby mi to neoschlo, než přijdou hosté.

Česneková pomazánka se sýrem a vlašským ořechem, nesmrtelná klasika českých domácích oslav.

Další varianta česnekové pomazánky, tentokrát sýr napůl s mrkví. Je to vynikající, skoro lepší než ta bílá verze.

Lososová pomazánka.

Takové ty mexické lupínky, co se máčí v dipu, my měli avokádový.

Maso.

No a tak dále.

Palovi to moc slušelo. Jel na výlet do Prahy, tak se na to vyfikl.

NYCB v Praze bydlí, tak se na to speciálně neoblékal:-)

První hosté.

Vzápětí přišla Věrka. Sluší jim to spolu.

Hmnn, pěkný. Hodně štěstí.

A dorazil i Jarouš. Který se neprozřetelně před tím najedl.

Jak říká Péťa a má pravdu, chlapi, co mají odvahu nosit růžové tričko, jsou cool. Protože to vypadá pěkně!

A Venca Konopníkovic taky přišel.

Adámek má super ponožky. Akorát jsme říkali, že lepší by bylo, kdyby měl jednu severokorejskou a druhou jihokorejskou.

Palo zraje jako víno.

Letový řád ČSA z léta 1996. To je nostalgie.

Se to špatně fotí, jak se to leskne.

Pohled ze kterého mrazí.

To už je lepší.

Palo Adámkovi donesl hygienický sáček Air Korya. Bez obsahu.

Instrukce mu taky dali.

Tak si připijeme na to, ať se za dalších dvacet let zase sejdeme všichni jako zaměstnanci letecké dopravy.

Tak zas 15. 8. 2036 tady!

NYCB nedávno povýšil a tak jsme mu gratulovali.

Aviation team. Každý jsme v některé části tohoto odvětví a o to jsou ty party zajímavější, když sdílíme své zážitky mezi sebou.

Jo a ještě fotku s tím legendárním letovým řádem. Se sice leskne, ale víme, co to je.

Jarouš byl samozřejmě velmi zaujat mojí vitrínou.

Věrce ta patka mega sluší.

NYCBmu to sluší i bez patky.

Věrce zazvonil budík, že musí jít na noční. Samozřejmě pila celou dobu nealko.

To nevím co jí tam předváděl, že se tak usmívají.

Tyčinky vždycky kupuji speciálně pro Věrku, protože vím, že je má ráda.

Jaroušovo vztah k tyčinkám neznám.

Ano došla řeč i na letecké knihy. Tuto, která byla vydána k 80. výročí ČSA, nedávno z kanceláří ČSA při stěhování vyhazovali! Neznabozi!

Někdo strčil do mapy a vypadl z ní špendlík, z některé z destinací, kde jsem byla. No, tak jsem civěli do mapy a hledali, odkud to bylo:-)

Nakonec jsme to našli. Byla to Manila.

Adámek musel také domů, tak jsem mu nabalila aspoň štrúdl ke snídani.

Takže děkujeme!

Jarouš nám předvedl, svůj systém budíků. Mám něco podobného, jen to nemám tak vtipně pojmenované.

Přišla řeč na Pokémony. Nikdo z nás to nehraje, ale Jarouš aspoň věděl, o co jde a tak nás proškolil. Uklidnil mě, že žádné Pokémony doma nemám.

Jdi někam s Pokémonama, nás zajímá seating v Airbusu A310 ČSA.

Od Pala jsem dostala k výročí krásnou kytici. Tak až bude mít za dva roky stejné výročí on, tak mu taky něco natrhám. Bohužel zavřel oči, takže jsme to museli fotit znova.

To už je lepší.

To jsme vydrželi nezvykle dlouho. Poslední dobou večírky končily před půlnocí. Ale když ono toho je tolik co probírat...

Děkuji všem, že jste dorazili a za 20 let se těším, zase u mě!