Věrka má vkusně ozdobenou větev.

Čekalo nás příjemné pohoštění. Vynikající česnekové jednohubky.

Ani žízeň nebyla.

Nedělám žádné zákeřnosti s nepovedenými fotkami, ale Foxx mi snad odpustí. Tuhle jsem nemohla smazat.

Věrka by se mohla z fleku vdávat!

Došlo na deskové stolní hry. První jsme hráli "Svět". Vyhráli, tuším Foxxovi.

Takhle se radovali.

Pak došlo na "Soudruhu nezlob se". To jsme už nedohráli.

Jaroušovo útrpný výraz. Přitom mu nikdo neubližoval! Naopak.

Člověk jde na toaletu a tam na něj kouká z vany kocour.

A půlnoc se přiblížila.

V televizi vystoupil z vrtulníku Karel Gott, znamení, že je to tady.

Rossijskoje, to je moje. Až na to, že jsme zjistili, že je české a vyrobeno v Polsku.

Jdeme na to.

Od pasu nahoru.

A dolu.

Tak šťastný a veselý! Ať se za rok zase sejdeme! (aniž by jsme se domlouvali, barevně jsme se sladili nejen vzájemně, ale i s Věrčiným balkónem)

Po půlnoci nastala internetová chvilka.

A tradičně voláme Pétě. Snad si to letos bude pamatovat.

Konferenční hovor.

Stanovili jsme si novoroční předsevzetí. Foxx si dal za úkol, stát se do příštího Silvestra atletem.

Svá předsevzetí jsme stejně jako loni, sepsali.