Odbavení na vnitrostátním terminálu letiště Žuljany

 Náš let

 Naše letadlo

 Tentokrát jsem se začala už i docela bát

 Tihle cestující měli z letu zábavu

 Jdeme na to.

 Let byl plný. Což prostě nechápu, protože Motor Sich je dražší, než ostatní letecké společnosti, na stejné lince létající. Jestli si to lidi volí proto, že létá z Žuljany?

Tak letíme.

Safety instrukce. Bohužel, stejně, jako když jsme s Motor Sichem letěli minule, tak neproběhla vůbec žádná bezpečnostní demonstrace. Před startem stevard ani neprošel kabinu. Samozřejmě ani neinstruoval cestující na emergency exitu, jak ho v případě nouze otevřít.

Vzhledem k tomu, že trošku začínám nahlížet pod pokličku místních poměrů, jsem se začala opravdu bát a zpátky jsem už letět nechtěla. Nicméně, letenky na neděli večer byly vyprodané a tak nám nic jiného nezbylo. Vlakem se mi nechtělo.

Záclonky.

Vrtule.

Kabina po vystoupení v Oděse.

Když jsme přistáli v Oděse, začalo pršet.

Vnitrostátní přílety do Oděsy.

Mezinárodní odlety z Oděsy.

V Oděse se zrovna odbavovala Fly Dubai.

A my dojeli k moři.

Sice nesvítilo sluníčko, ale bylo teplo a tak jsme si dali příjemnou procházku.

Bylo už po sezóně, ale služby tu ještě fungovaly.

Zašli jsme na oběd. Do grilovací restraurace. Kde se jí rukama. Nemají talíře ani příbory, ty vám jen nakreslí na stůl. Účet se taky píše na "ubrus"

Ale jí se s vyhlídkou na moře.

Zákazník dostane efektní bryndák.

Dobrou chuť.

Žebírka za 199 UAH celá porce. Čili asi 160 Kč.

Já si dala steak, ten byl o něco málo dražší.

Jíme rukama. No dobře...

Nějak jsem se s tím poprala.

Pak se rozpršelo. Tak jsme se vrátili na hotel a dali si odpolední spánek.

Rezorty jsou už prázdné, ale v sezóně to tam musí být zajímavé.

Večer jsme vyrazili na další procházku.

Jakási mezinárodní škola bo co.

Městský mall.

Hotel Arkadia. Tady jsme kdysi bydleli a jezdívalo se sem z ČSA na pařící víkendy.

Navštívili jsme i Gagarin Mall, kde jsme našli Yaka.

Tady je vše.

Pak jsme zašli na večeři do gruzínské restaurace.

A na snídani do kavárny na pláži.

A zas na procházku.

Promenáda u Arkadie.

V sobotu večer se tu divoce pařilo, i když už tam moc lidí nebylo.

Bubble tea je i tady.

Ještě na chvíli k moři.

A Uberem se přesouváme do přístavu.

Gagarinn Plaza.

A jsme v přístavu.

Přístav.

Jeřáby.

Lodě.

Zašli jsme na oběd do restaurace přímo na molu.

Jídlo bylo vynikající.

A pak pomalu procházkou zpět.

Naproti přístavu jsou Potěmkinovy schody.

Lanovka pro ty, kteří nechtějí šlapat.

My jeli lanovkou.

Nahoře se konala svatební procházka.

Pak jsme šli opět procházkou městem.

A nakonec si vzali Ubera na letiště. Toto je starý terminál.

Z něj už se od roku 2017 nelétá. Zkusili jsme vzít za kliku a bylo otevřeno.

Tak jsme tam nakoukli.

Tady odsud jsem dvakrát letěla.

Nad schody bývala kancelář ČSA.

Nová budova letiště je hned vedle.

Jdeme na check in.

Máme palubky.

Odlety z Oděsy.

Hala je hezká a moderní.

Nastupujeme na bus.

Tak snad to přežijeme.

Po startu byl pěkný výhled.

V letadle neměl skoro nikdo roušky.

Nouzový východ byl trochu zabarikádován sedačkou. Ne, že by proběhla nějaká demonstrace nebo snad stevard instruoval cestující, co tam seděli.

Kokpit také nebyl zamčený, stevard tam během letu šel a normálně si otevřel klikou.

Kabina po přistání v Kyjevě.

Naposled. Aspoň pro mě. Já už s tím letět nechci. Dřív mi to přišlo super, ale když vidím, jak to tu s některými věcmi chodí, tak už se bojím.

Výstup po vnitro-stáním příletu.

Dokonce tu mají i pás a někteří cestující si odbavili zavazadla.

www.yirina.net