Skoro tomu nemůžu věřit, že téměř roce a půl poletím letadlem.

Na odbavení byli Peter a Honzík. Honzík letěl do Dubaje hned druhý den po nás.

Vyprovodit nás přišel pan Palo.

Po cestě do gate jsme viděli jedno ze dvou posledních letadel v livery ČSA.

Informace se před odletem Emiráta přepínají i do arabštiny.

Si jedem, čau.

A máme štěstí, máme na letu oranžové Expo2020!

V gate to měla pod palcem Mirou.

Ten pocit, nastupovat do odlétajícího letadla!

Crew chodí v těchto mundůrech. Kvůli rouškám nemusí nosit vůbec rtěnky a používat make up.

Jak já se těšila!

Letělo něco přes 100 lidí

Dostali jsme hygienický kit.

Obsah kitu.

Přípitek na cestu.

Varianta jídla 1

Varianta jídla 2

A známé hvězdičky na stropě kabiny

České filmy už jsou standardní součástí nabídky filmů na palubě.

Dubaj pod námi

A jsme tu

Testování na Covid. Jsme doufali, že se tomu nějak vyhneme, jako se to podařilo v lednu Palovi, Věrce a Pétě, ale došlo ke změně systému a nyní se lety z destinací, které testování po příletu potřebují, svádějí rovnou do testovacího místa a není úniku. Nicméně to trvalo asi 3 minuty. Řekla jsem odbírajícímu, že z toho mám paniku a že krvácím z nosu, tak ať je opatrný. Asi se bál, abych se mu ta nesložila, tak mě jen lehce pošimral, myslím, že o odebrání vzorku nemohla být vůbec řeč (v porovnání s testy, co se dělají u nás).

Za pár hodin přijde smska s výsledkem.

A jdeme na pasovku a pro zavazadla.

A jsme v Dubaji. Naposled jsem tu byla na Dubai Airshow 2019.

Hurá.

Dorazili jsme do hotelu. Tam vůbec neřešili, jestli máme čekat na nějaké výsledky testů a když jsme se ptali, kde si můžeme koupit něco k pití, tak nás poslali do otevřeného obchodu v sousedství.

Následující den vyrážíme ven.

Je teplo a jsem celkově unešená z toho, že jsem mimo ČR.

Dali jsme si procházku ke Creeku.

Lidi tu vůbec nebyli.

Přejeli jsme lodí na druhou stranu, s úmyslem najíst se u stánku se shawarmou.

Ikonické budovy Rolex.

Na druhém břehu také nikdo nebyl.

Stánek se shawarmou. Za ty roky, co sem chodíme, se rozšířili a zmodernizovali.

Všude na ulici se válely tyto lístečky.

Metro.

Dojeli jsme do Dubai Mallu. Zde je k dispozici simulátor Airbusu A380.

Ceny jsou fér.

A fontány.

No, tady je to takové "dubajské". Plocha, odkud se fontány pozorují, je ohraničená. Na zemi jsou nakresleny čtverce, kde musí lidi stát. Na dívání se pustí vždy počet lidí, odpovídající počtu čtverců, aby jako dodržovali tu bezpečnou vzdálenost. Ti ostatní zůstanou namačkaní za zábranou, jeden vedle druhého.

Na koho se nedostane čtverec, zůstane za zábranou, tam se na vzdálenosti nehraje.

V metru to samé. Sedačky ob jsou oblepené cedulemi, že na daném místě nesmí nikdo sedět. Takže sedačky jsou poloprázdné a všichni se tísní ve stoje. Přičemž, kdyby se část lidí posadila, tak by se mohli aspoň trochu rozestoupit.

Ale ono to vypadá dobře, že se jako dělají nějaká opatření.

Tak jsme zašli radši na večeři. Do restaurace. Kde se může i jíst. Pro nás, co žijeme v několikaměsíční uzávěře, je to sváteční pocit.

Co víc si přát.

Emirates Headquaters a sbírka modýlků se vzkazy zaměstnanců.

Většina už jich je dávno propuštěných.

Museli jsme do Emirates Storu.

Úžasná terasa na HQ u Costy.

Ředitelství Emirates.

Z Emirates HQ jezdí metro poloprázdné.

Návštěva u Sama Chui v novém bytě. Ten je ve 36. patře domu, s vyhlídkou na letiště.

Letiště v pozadí.

To je super výhled, pro člověka, jako je Sam.

Pohled z 36. patra dolů.

Naproti je hotel.

Emirates HQ.

Samovo letecká zeď.

A jeho sbírka leteckých předmětů.

A hrníčků.

Ocenění za milion followerů. No, to už je neaktuální, teď už má 2,5 miliónu.

Vyrazili jsme se Samem na večeři do libanonské restaurace.

A Rosťa má radost z modýlku Boeingu 747F, který si koupil v Emirates Shopu.

Jedeme metrem a tramvají do Dubai Mariny a na pláž.

Dubajská tramvaj.

Směr moře

Na pláž vede zajímavá cesta

No, tak jdeme.

Ale je tu. To jsem potřebovala, projít se po pláži a cítit vůni moře.

Pak jsme přešli do Mariny a procházeli se, až do západu slunce.

A domů zpět metrem, nacpaným, ale každá druhá sedačka je prázdná.

A večeře.

Fakt jsme si ty restaurace užívali.

Důsledek toho, když je člověk skoro rok doma a chodí jen v domácí obuvi nebo sněhulích nebo teniskách. Se mi úplně změnila klenba nohy a boty, ve kterých jsem předtím odchodila třeba Sydney, mně způsobily odřeniny.

Výlet k umělým jezírkům ve tvaru srdcí v poušti.

Jsou tam i splachovací toalety, mimochodem velmi čistě. Teplá voda samozřejmost.

Na procházku moc hezké místo.

Vyrazili jsme s Verčou a jejím manželem Chrisem. Verča stálé létá jako cabin crew u EK, Chris byl kapitánem na A380ce a nyní čeká, až se zlepší situace, aby se mohl vrátit.

V poušti jsme našli dron.

Později jsme se spojili s firmou DJI a nějak se povedlo, dopátrat majitele.

Západ slunce v poušti je romantický.

Pak následoval piknik a grilování.

Samozřejmě se vedla řeč jen o letectví.

Instatní cestovní gril.

Verča připravila super svačinu.

A grilované kuře.

Byli jsme tam do tmy, pak jen leželi, povídali a pozorovali hvězdy.

Návštěva starých souků.

Gold Souk.

Koupila jsem si abáju.

A stavíme se opět na creeku na další shawarmu. Je výborná.

A jedeme lodičkou na druhý břeh, kde se chceme dostat na metro.

Musíme ale projít přes tržiště. A co tam nevidíme?

Modýlky letadel! To tedy koukám,jak rozšířili sortiment.

Usmlouvali jsme to na 200 AED za jeden model.

Máme Etihada a Qatarce.

Věrka si objednala nějaké věci z Applu, ono se to tu vyplatí.

A jdeme opět na jídlo.

A druhý den ráno na snidani.

Na procházku k Framu. Vstup do parku je 5 AED a dá se platit kartičkou na metro.

Taková pohoda tady!

Chytrý business, doručování jídla do parků v Dubaji. Si člověk nemusí nosit piknik sebou, ale nechá si ho tam donést.

A večeře s Lays, se kterou jsem se viděli naposledy v Moskvě na MAKSu.

Lays je fanynka Emirates a nedávno byla na závodech koní, které Emirates sponzoruje a pořídila si na to stylový klobouček.

Další kebab.

V sobotu 3. dubna se konal speciální let Emirates, se všemi naočkovanými cestujícími a posádkou. My letět nemohli, i když místa byla, protože bohužel nejsme naočkovaní, i když bychom moc rádi byli. Ne kvůli tomu letu, ale všeobecně. A tak jsme šli aspoň na spotting příletu. Mezitím než přistál Emirát, sedla další zajímavá letadla.

Jumbo se nikdy neokouká.

A už letí.

Byli s námi opět Chris a Verča.

Letadlo má zelenou tečku, symbol vakcinace.

Pak jsme vyrazili do leteckého muzea v Sharjah. My už tam byli, ale Chris s Verčou ne a Chris, jako pilot, žijící v Dubaji, o muzeu ani nevěděl. Muzeum se nachází v budově prvního letiště v UAE, která je nyní obklopena výškovými domy.

Historie muzea a letiště.

A pak zase na jídlo do restaurace. Dokud můžeme.

A letíme domů. Poprvé se netěším a nechci.

Letiště je plné lidí. Člověk by nepoznal, že je nějaká čínská pandemie.

Tak jo, není zbytí. Musíme domu.

Tohle je taky úsměvné, ty oddělující přepážky z plastu. Škoda, že jsou jen na jedné řadě sedaček, která se prezentuje na promo fotkách.

Snídaně.

Oběd.

A dostali jsme od letušky dezert z Businessu.

A jsme doma.

Pražské letiště má nevím proč už měsíce zavřené dveře z haly (chápu to v třeskutých mrazech, kvůli topení, ale ty už nejsou) a všichni cestující jsou naháněni do jedněch vstupních i výstupních dveří, kde se zastavují, čekají na sebe. V této situace, kdy se klade důraz na dodržování rozestupů, je to úplně krok proti tomuto trendu.

A jedeme domů.

Uvědomila jsem si, že letos to je přesně 20 let od mé první návštěvy Dubaje, v roce 2001. Od té doby se město hodně změnilo. Můj vztah k Emirátům prošel za ty roky mnoha zvraty, od toho, že jsem to tam milovala, pak i nenáviděla a zase zpátky. Jednu dobu, kdy se Dubaj stala masovou destinací pro české turisty, jsem tam nechtěla moc jezdit, ale tento pocit pak zas nějak zmizel a teď naposledy, jsem se tam těšila a dokonce se mi po Dubaji stýskalo.
Ať to bude do budoucna jakkoliv, Dubaj se díky Emirates stala součástí mých vzpomínek a teď jsem spíš na vlně, že ji mám ráda a budu se tam chtít vracet.

www.yirina.net