7. 6. 2018
 

Opouštíme Baikonur, město, které mi upřímně přirostlo k srdci. Odjíždíme po šesti dnech nabitých zážitky, na které budu dlouho vzpomínat. Díky této sérii podrobných trip reportů jsem si je archivovala tak, že kdykoliv se na ně podívám, vzpomenu si znova na nejdrobnější maličkosti, vůni vzduchu, chutě jídla, pocity, které jsem tu zažila. Možná už se tam nikdy nevrátím, ale díky nejmodernějším technologiím zůstávám s aktuálním děním na Baikonuru spojena.

Na ráno jsme si domluvili odvoz na 7:00. Letadlo nám letí z Kyzyl Ordy v poledne.

Uvádíme pokoj do původního stavu, jako když jsme před sedmi dny přijeli.

Ahoj hoteli!

Za jednu cestu Baikonur - Kyzyl Orda jsme platili 5000 RUB. Děleno čtyřmi, za více než tříhodinovou jízdu, je to zdarma.

Loučíme se s nádražím.

Loučíme se s ulicemi.

Loučíme se s Baikonurci.

Poprosili jsme Mavljudu z Roscosmosu, aby nám zajistila výjezdní povolení přes západní bránu, kvůli tomu, že jsme se chtěli vyfotit s pomníkem "rybáře", který se zde nachází.

Moc se na náš výjezd netvářili, zřejmě o nás ani nevěděli, ale pustili nás. Tak co, kdyby byli na útěku nějací cizinci, tak by o tom věděli a ostatní jim mohou být šumák.

Proščáj Baikonur!

A pomník rybáře. On to není rybář, ale místní tomu tak říkají, páč gesto na něm ukazuje, že jako rozpažené ruce, jak jsem chytil velkou rybu.

Je krátce po sedmé ráno. Za námi je kaluž krve. Když jsme přijeli, prali se tu nějací Kazaši. Požádala jsem je, jestli by si mohli zalézt za pomník, že se tu chceme vyfotit.

Projel ranní autobus.

Krev na zemi, kde se prali, než jsem je poslala se schovat, aby nezacláněli na fotce.

Velbloud baikonurský.

Mraky se roztahovaly, vycházelo slunce, všude bylo ticho, bylo to téměř mystické.

Vyčuhuje Ti tam velbloud.

Baikonur už je pro nás za plotem.

Plot je místy dvojitý. Už jsme venku a dovnitř zpět nemůžeme.

Tady je plot neprůlezný.

Panelák přímo u plotu.

Rozpadlé stavby za hranicí města.

Baikonur za námi.

Kyzyl Orda před námi.

Počasí tvořilo zajímavou atmosféru.

Zastavili jsme si po cestě a zalétali s dronem.

Popovídali si s řidičem. Věrka z něj mámila nějaké kazašské recepty na mrkvový salát.

Dolétáno.

A směr Kyzyl Orda.

Přijíždíme do města.

Pouliční lampy jsou ve tvaru letadla.

Jsme tu akorát na čas.

Letištní budova už je mi důvěrně známá.

Jediný náš odlet. Naštěstí jsme na něj letenky koupili včas, protože mi bylo jasné, že několik set lidí vracejících se z Baikonuru se do jednoho Fokkera nevejde a budou muset hledat alternativy.

Letištní hala.

Toaleta stále stejná.

Letiště Kyzyl Orda.

Letadlo je plné lidí vracejících se z Baikonuru plus pár lokálců.

Letištní bus.

Má to i Business class.

Chvíli si prohlížíme fotky.

A pak jsem vytuhla a vzbudila se až v Astaně, když to bouchlo o dráhu.

Naschledanou!

Nějaký zajímavý privát.

Nezbylo na nás místo v autobuse, tak nás naložili do VIP dodávky. A na mě nezbylo místo ani tam a musela jsem si sednout k řidiči. Taková projížďka se mi moc líbila, akorát řidič mi pořád říkal, že nemám fotit.

Naše VIP dodávka.

Astana!

Němci z Baikonuru.

Automat na kytky.

Typická obuv.

Jedeme do ubytování. Ještě pořád máme data na internet z Baikonuru.

Přiletěli jsme nějak kolem 13:30. Do Prahy jsme pokračovali každý jinak. Já a Rosťa s Belávkou přes Minsk ve 4:15, Věrka s Ukraine International Airlines asi půl hodiny po nás přes Kyjev, Palo až druhý den odpoledne s Air Astanou přes Paříž.

Proto jsme si zamluvili apartmán, aby jsme nemuseli čekat na letišti. Krásný dvouložnicový byt v nejdražším nájemním domě v Astaně, stál pro všechny dohromady asi 900 Kč.

Palo si píše deníček.

Jedna ložnice.

Výhled na známý obchoďák.

Koupelna. Jedna ze dvou.

Šatna.

Druhá ložnice.

Obývák a kuchyně. Palo si stále píše deníček.

Mají tu Alfonse Muchu v ruštině.

Výhled z apartmánu.

My s Věrkou využijeme volné odpoledne k nákupům.

Náš dům, kde máme apartmán. Už jsme tu bydleli minule, ale v jiném bytě.

My nenakupujeme v tom luxusním předraženém obchodním domě, ale v Eurasia Marketu.

Dermacol.

Utratily jsme každá několik tisíc korun, asi stálo to za to.

A jedeme zpět.

Už si tady jezdíme, jako by jsme tu žili dlouhodobě.

Ono to není zas tak velké.

Sloni travnatí.

Astana má pro mě své kouzlo, i když s tím většina lidí nebude souhlasit.

A jsme doma.

Kluci odpočívají.

Palo si stále píše deníček, jen se přesunul do ložnice. My jdeme spát, asi v jedenáct večer, vstáváme někdy před druhou ranní. Máme domluvené taxi.

8. 6. 2018

Odlétáme domů. Pala necháme spát, zbytek výpravy se vydává na letiště.

Dole v domě mě zaujal známý vzor.

Kde se to tady vzalo???? Design ČSA!

Taxi na nás čekalo, jak jsme si domluvili.

Ahoj dome!

Cesta noční Astanou na letiště.

Odbavení je otevřeno.

Dáme si společně něco jako snídani, než se vydáme každý na své letadlo.

Bliny.

Letíme komfortním Embraerem.

Dostáváme opět kvalitní snídani.

Před Minskem jsou hezké domky.

Letiště Minsk.

Před odletem do Prahy si dáme druhou snídani.

U toho spottujeme místní provoz.

Tady jsme se fotili i při cestě tam.

Fronta na Prahu.

Prága! Da!

Broušené sklo v Business class. Posadili nás tam, aniž bychom to čekali.

Černý pasažér.

Kosmické letiště Minsk.

Minsk.

Jídlo bylo opět velmi chutné. Ty krabičky jsou na takovéto krátké lety super.

Letíme nad nějakou přehradou.

A jsme doma.

Na letiště pro nás přijela Věrka, která přiletěla přes Kyjev před námi a měla u nás v zavazadlech nějaké věci, co se k ní nevešly. Ach ty nákupy v Astaně:-)

Tady jsme stáli před nějakými deseti dny.

Jen co jsme vybalili kufry, napojili se zrovna kosmonauti, jejichž odlet jsme na Baikonuru sledovali, na ISS a přistoupili si. My se vrátili domů a oni zahájili svůj pobyt na Mezinárodní kosmické stanici.

Konec.

www.yirina.net