Den ŠESTÝ - 6. června (STŘEDA)

Den D, kdy Soyuz odstartuje na ISS. Tento den má dopředu stanovený harmonogram a ceremonie, které během něj proběhnou. Vše se odvíjí od času startu, který je pokaždé jiný. Když jsme byli na startu Soyuzu MS-06 v září 2017, zažili jsme noční start za tmy. MS-09 startuje odpoledne, takže za světla.

Vyprovázení kosmonautů od hotelu

Kosmonauti jsou ubytováni v hotelu Kosmonaut, kde tráví poslední noc před startem. Jednou z tradic je, že se při odchodu podepisují na dveře pokojů. Poté za doprovodu sovětské písně Zemlyane - Trava U Doma nastoupí do autobusů, které je odvezou na kosmodrom. Tato písnička se stala neoficiální hymnou Rusů, kteří pracují v kosmickém průmyslu.
Autobus nás vyzvedává v deset hodin. Jsme na místě skoro první.

Už se tu srocuje pár lidí.

Jdu se pozdravit se Sergejem Anaškevičem, známým ruským blogerem a cestovatelem (https://aquatek-filips.livejournal.com/). Ten je tu v rámci expedice, kterou podniká Mercedes po Rusku a okolních zemích.

Vidíme, jak za plotem přichází rodina kapitána letu Sergeje Prokopjeva. Kam až sahají Hujerovi?

Autobusy jsou připraveny.

Novináři a média.

Přišly maminka a přítelkyně (asi přítelkyně) Alexe Gersta.

A také přivezli první turisty.

Ti si také nakoupili oblečení v prodejně suvenýrů.

Manžel kosmonautky Sereny.

Ta pozornost mu asi nedělá úplně dobře.

A začíná být pěkné vedro.

Brána je v obležení, čekáme, až nás pustí dovnitř.

Nejprve pustili dovnitř novináře a média, aby si zabrali místa.

Turisté ještě museli chvíli počkat za bránou.

Kam si tak stoupnout?

Nakonec nám poradil jeden z kazašských novinářů, který je tak nějak všechny řídil, ať si posuneme lavičku k plotu a na tu si stoupneme. On to udělal s kolegy také. On to tedy ještě vylepšil, protože si na lavičku postavil donesenou stoličku.

Naše lavička, kterou jsme si hned z kraje uzmuly. Nasdílely jsme ji s dámami z Finského rádia, které byly rády, že díky nám získaly tak výborné pozorovací místo.

Palo číhá pod stromem ve stínu.

Turisté stále za plotem.

A přišla Valentina Těrešková.

A pan kněz.

Německá delegace.

Asi reportáž do rádia.

Poté pustili dovnitř i turisty.

Místní zaměstnankyně se kryly ve stínu autobusů.

Počet lidí se zahustil.

Od této chvíle jsme se nemohli z místa hnout, jinak by jsme o něj přišli.

Foto od jednoho ze slovenských účastníků zájezdu s cestovní kanceláří, se kterou jsme jeli loni my. Plánovali jsme se sejít, ale nakonec to nevyšlo. Tak nás jen takto vyfotil na dálku.

Zajímavé přístroje.

Plno z jedné strany.

Plno z druhé strany.

Dyma z press služby Roscosmosu.

Autobus připomíná proběhlé výročí.

Pán v modrém šátku na hlavě, který nám poradil tu lavičku.

Palo se nacpal také dopředu, ale tam, kde byla většina fotografů z agentur typu Reuters nebo AFP.

Malý syn kapitána letu Sergeje Prokopjeva.

Napětí vzrůstá.

(Asi) přítelkyně Alexe Gersta.

Maminka Alexe Gersta v černobílých strakatých šatech.

Manželka kapitána Sergeje Prokopjeva. Asi jí dal při loučení kytici. Hezké gesto.

Manžel Sereny.

Tlumočnice z tiskové konference.

A už jdou!

Hrála k tomu ta ruská kosmická písnička a bylo to moc hezké.

Kapitán chtěl dodržet harmonogram a tak přerušil mávání a šel jako příklad první do autobusu

Ale stejně se mávalo ještě chvíli dál. Na Alexe pokřikovali Němci ze všech stran "Alex! Alex!" aby se podíval jejich směrem....

Si jedem. Čau!

Výhled jsme měli docela dobrý.

Valentina Těrešková.

A jedou na kosmodrom.

Kněz posvětil ty, kteří ho o to požádali.

Bylo dost horko, tak ta svěcená voda byla asi opravdu božská. 

Manželka Sergeje Prokopjeva.

Slaměná vdova. Manžel je na služební cestě ve vesmíru.

Posvětit se nechala i tato blondýna typu Barbie.

Jééé, ono je to mokrý!

Ste mi rozmazal make-up!

A pomalu se to rozchází.

Nadšenec si nechal udělat tetování v podobě letadla.

Novináři už v autobuse posílají fotky do svých agentur.

Před pár lety nemyslitelné.

Hlášení o připravenosti k letu

Hlášení podává kapitán letu šéfovi Roscosmosu a zástupům vlády. Toto se koná v objektu 254.

Opět jsme jeli cca 45 minut na kosmodrom. Už naposledy.

Pes baikonurský.

Bus vozící novináře od ESA.

Tady už to známe. Objekt č. 254

Uvnitř se budou oblékat kosmonauti do skafandrů.

Povolili z každého štábu jen jednoho člověka, kvůli malým prostorům.

Byli tu i služebně starší kosmonauti.

Pán z Izvěstijí je náš maják.

Mají tu i slovenskou vlajku.

My jsme mezitím zaujali místo venku.

Tady bude probíhat hlášení o připravenosti k letu.

Palo rozdával zkušeně rady, kam je nejlepší se postavit.

I tady se šlo přes bezpečnostní kontrolu.

A už se to štosuje.

Schováváme se ve stínu. Dámy z Finského rádia se nás drží.

Budovy kolem.

Místní zaměstnanci.

Každý chce zaujmout co nejlepší pozici.

Němci z ESA.

Rodina Prokopjeva.

Na naše poměry muzejní autobus.

Je to dřina.

Němci z ESA.

Jsme se tam také vyfotili.

Samozřejmě.

Mezitím se vrátili kameramani z oblékání skafandrů a naštosovali se na určenou čáru.

Máme opět super místo.

Agenturní fotografové. Jsou tady po x-té.

Pán co organizuje tiskovku.

Na této vyhlídce budou stát turisté. Už se pomalu plní.

Už se to blíží.

Vyhlídka pro turisty se zaplňuje.

Někde tam jsou slovenští kolegové.

Pán z NASA.

Postava spojená se všemi starty v poslední době. Vídám ho na fotkách z každého odletu.

Přichází rodiny. Manžel Sereny.

Maminka a přítelkyně Alexe Gersta.

Rodina Hujerova, tedy Prokopjevovi.

Vedení Roskosmou a Tsenki.

Foto do rodinného alba. Táta letí do kosmu.

Valentina Těrešková je tu.

Doprovází jí bývalý šéf Roscosmosu.

Do autobusu, kterým kosmonauti pojedou, nanosili chladící boxy a termosky. Asi se zmrzlinou.

Kuchařky to sledovaly z okna.

Už jsme skoro upečení vedrem.

Vedení Roscosmosu a zástupce vlády jsou připraveni.

Sergej Anaškevič také.

A v pozadí vidíme našeho "známého" Sergeje Krikaljova.

Dvě legendy, Valentina Těrešková a Sergej Krikaljov.

A už jdou!

Zajímavá podívaná.

Alexander Gerst má na kufříku přišroubovanou go-pro kameru.

Alex si tou kamerou nástup natáčel, ještě ji nakrucoval tak, aby měl vše zachycené.

Usmívejte se! Natáčí si vás kosmonaut!

Užíval si to maximálně.

Když míjel maminku a přítelkyni.

Atmosféra byla úžasná.

Konec legrace, je potřeba podat to hlášení nebo se nikam neletí.

Na vyhlídce pro turisty už je narváno.

Si jedem. Čau!

A přesun do busu.

Věděla jsem, jak to bude probíhat, tak jsem si rychle přeběhla na místo vedle autobusu.

Alex si mával s přítelkyní.

Loučení s maminkou.

A přítelkyní.

A Alex si to samozřejmě točil.

Ještě si posílali se přítelkyní gesto srdce.

Tak proto si myslím, že to je jeho nová slečna a ne třeba sestra.

A už je vezou na rampu.

Konec.

I my se nyní přesuneme na místo, odkud se bude start pozorovat.

Němci se tam také museli vyfotit.

Start rakety

Nastává okamžik, kvůli kterému jsou všichni tady.

Raketa tam pořád stojí.

Bereme si techniku a jdeme čekat.

Auta výpravy Sergeje Aneškeviče už jsou tady.

Nějaké exponáty kosmických věcí.

Památka na Burana a Eněrgiji.

Něco jako park, ale opuštěný a nepoužívaný.

Bazének.

Tribuna pro média.

V pravo místnost pro novináře, kde lze pracovat i si koupit občerstvení.

Raketa stojí.

Do startu zbývá ještě skoro dvě a půl hodiny.

Nějaké radary či co.

Umístíme si tu go-pro kamery.

Na obrazovce běží přímý přenos ze startovací rampy. Ten obraz na živo vypadal normálně, takhle to kazí jen ten foťák. Nešlo to vyfotit ani z mobilu, aby to nevypadalo takto.

Čekání.

Tribuna.

Novinářská místnost.

Je to dřina.

Pár fotek s rozmazanou raketou na pozadí.

Zjevila se tu náhradní posádka. Přišli se podívat na to, co je čeká za pár měsíců.

Byli milí a ochotní se vyfotit.

Mladík z NASA.

Starší pán z NASA.

Patrick Forrester, zasloužilý kosmonaut.

Palo velmi nenápadně natáčí záložní posádku.

Mi vykoupili Colu Zero, co tam měli. V prodeji byly asi 3 plechovky a oni si ji koupili předtím, než jsem tam došla. Ale tak, když jsou to kosmonauti, tak jsem se nezlobila :-)

Pán z NASA se zdraví s kanadským záložníkem.

Tým kolem Sergeje Anaškeviče.

Ještě dvě hodiny čekání.

Tak jsme se také vyfotili s kosmonauty ze záložní posádky.

Věrka také.

Valentina je tu.

Prodej občerstvení.

Pirožky.

Televizní stanice Rossia z Baikonuru živě.

Chudák pán se musel péct v obleku.

Čekající lidi

Čekající lidi

Čekající lidi

Čekající lidi

Čekající lidi

Byl čas se pobavit se Sergejem Aneškevičem. Na odlet Soyuzu MS-09 přijeli auty Mercedes z příletu posádky Soyuzu MS-07, která se vracela z ISS tři dny před tím.

Takže auty jeli do kazašské stepi, kde byli přítomni přistání tří kosmonautů. Poté jeli na Baikonur.

Pánové z NASA.

Okolní budovy. 

Nějaké nástroje.

Byl čas, tak jsme se courali po přilehlém parku.

Zajímavé budovy.

Čekání.

Němky.

Už se to blíží.

Hodina do startu.

Místo, kde jsou umístěni vybraní fotografové z A listu.

Obyčejní novináři a zaměstnanci kosmodromu.

Kosmický odznáček.

Rozhovory s kosmonauty.

53 minut.

Start Soyuzu MS-09

Přímý přenos.

Na startovací rampě jde vše podle plánu.

Paní sbírá asi nějaká razítka ze startů, kde byla.

Technika.

Německá delegace.

Odklápí se rampa.

Půl hodiny.

I tady přípravy vrcholí.

Projelo auto s ochrankou.

Tenhle objektiv by se mi do kabelky nevešel.

Hezounek z Prvního programu.

Minuta do startu.

Už se kouří pod raketou.

A zapaluje.

Pajechali!

Byla to nádhera.

Na obrazovce nyní běžela grafická simulace toho, co se právě děje s raketou. A k tomu nahlas real time komunikace.

Máme to za sebou. Několik měsíců příprav završeno. 

Loučení se Sergejem.

Po startu se konaly rozhovory a vstupy do vysílání.

Valentina Těrešková dala několik rozhovorů.

Hezounek z Prvního programu se nacpal do předu.

Nový ředitel Roscosmosu.

Se slavnou kosmonautkou se hodně lidí fotilo.

Policie Baikonuru.

Áaa, Sergej Krikaljov. Tak se jdeme pozdravit.

Pamatoval si nás.

Si už musí chudák myslet, že ho nějak stalkujeme.

Odnášíme si věci do autobusu. Ostatní novináři zůstávají v provizorní novinářské místnosti a odesílají své příspěvky redakcím.

Památka na projekt Interkosmos - létání mezinárodních posádek do vesmíru.

Všechno krásně vyšlo, jsme moc spokojení.

Tak kam příště?

Čekáme, než korespondenti odešlou své vstupy a tak se couráme kolem.

Čekáme.

Taky jsme si hned něco zpracovali.

Ruští novináři vytáhli Pala ven kouřit a že se s nimi musí napít.

Tak se napil.

Už jsme tu poslední.

Rampa osiřela.

A hotovo a už jdou.

Jedeme zpět do města.

Jeden z novinářů začal obcházet všechny v autobuse s lahví koňaku a citronem, že si každý musí dát.

Trošku jsem měla obavy, jak chodil v tom skákajícím buse, nacamraný s nožem v ruce, ale naštěstí nikoho nezapíchl.

A jsme ve městě.

Dáme si věci do pokoje a jdeme na poslední baikonurskou večeři.

A ještě před večeří nakoupit na zítřejší cestu do Astany.

Dorty.

Dorty.

Koupili jsme si modýlky raket domů.

A dali Boršč.

A šašlik.

A jdeme spát.

Palo mává ze svého balkonu.

Jdeme spát. Ráno v sedm odjíždíme do Kyzyl Ordy, odkud poletíme do Astany.
Máme za sebou náročných šest dní.

Cesta na Baikonur pro mě byla hodně významná. Ať už tím, že jsem překonala nějaké své hranice v tom, do čeho se pustím nebo tím, co všechno jsem se díky ní naučila a poznala. Byla to pro mě obrovská výzva a krok do neznáma, když jsem začala sama v ruštině vyřizovat s Roscosmosem akreditaci pro média. Nebylo, koho se zeptat, jak to funguje, Roscosmos k tomu žádné informace neposkytuje. V Rusku všichni, kterých se to týká, vědí co a jak a tak na to nějaká “kuchařka” neexistuje.

Nakonec se vše podařilo a my odletěli. Na místě už šlo všechno hladce a podle plánu a my viděli start Soyuzu MS-09 zase z jiné zákulisní perspektivy, než vloni start MS-06. Navíc jsme měli štěstí, že MS-06 startoval v hluboké noci a MS-09 v podvečer, čili jsme zažili noční i denní start. Nevím, jestli byl lepší noční nebo denní start, asi spíš ten denní, proto, že při nočním člověk tu raketu vidí jen přímo při startu a pak se změní na obloze v pohybující se světlo. Při denním startu je raketa vidět ještě během letu nahoru, což je moc hezký pohled. Přestala jsem to při tomto startu poté, co se raketa odlepila od země, fotit a jen jsem se kochala tím pohledem a úplně mě to dojalo. Když jsem si uvědomila, co se za tím skrývá, osudy tolika lidí po celém světě a tolik práce a výzkumů, byla jsem úplně naměkko. Nikdy předtím jsem to tak nevnímala, až teď.

Jestli někdo zvažuje cestu na Baikonur, určitě to doporučuji. Už jen to chystání se na cestu, toho člověku spoustu dá, o návštěvě Baikonuru pak ani nemluvím. Je to nezapomenutelný zážitek. Bohužel, stojí to trochu víc peněz, ale na druhou stranu to zase přináší výhodu v tom, že tam jsou opravdu jen ti, kteří o to mají velký zájem a eliminuje to problémové spolucestující nebo turisty, kteří nemají vychování, slušně řečeno. Řekla bych, že to má úplně jinou kulturní úroveň, což už je dnes dost těžké najít.  A není to jen o penězích.
 

Jak se na Baikonur dostat?

Vzhledem k tomu, že osud Baikonuru je kvůli výstavně kosmodromu Vostočnyj v Rusku zřejmě zpečetěn, zbývají poslední 3-4 roky, kdy se odsud budou létat lety Sojuzu s posádkami. Poté tu už zůstanou jen "obyčejné" starty s cargem a všelijakými družicemi.
Na Baikonuru si to uvědomují a připravují se na to, že do budoucna je pro ně jedinou šancí na to, jak přitáhnout turisty, vybudovat z kosmodromu něco jako muzeum. Aktuální lety se tedy stávají unikátními, protože ukončují historii legendárního místa, na kterém se psala kosmická historie lidstva. Dostat se tam po ukončení provozu bude zřejmě jednodušší, ale už ne tolik zajímavé, jako když je to možné ještě spojit se startem. Pokud někdo váhá, doporučuji vynaložit veškeré úsilí a vydat se tam. Stojí to za to.

A jak se tam dostat? Těch způsobů je více.

S cestovní kanceláří
To je nejjednodušší způsob. Když jsem se v tom začala hrabat, zjistila jsem, že se nejedná o jeden zájezd a jeden program, ale ta nabídka je širší a člověk by si měl zjistit, co přesně chce vidět a zažít.
Rozdíly v zájezdech jsou následující: 
Podle dopravy
Některé cestovky nabízí totiž zájezd s přímým letem z Moskvy na letiště Krainiy u města Baikonur. Ještě v prosinci tento charter operovala Alrosa s jejich Túčínkem 154. Což je o dost zajímavější, než jiné cestovky, které mají dopravu normální linkou do Astany a pak přelet do Kyzyl Ordy a autobusem na Baikonur. Nevýhodou je to, že člověk musí mít dvoje ruská víza, pro přestup v Moskvě, což akci prodražuje ještě více.
Podle počtu dní
Zájezdy jsou od 3 dnů po 6 dnů. Ty nejkratší zahrnují jen prohlídku města, muzea, Burana + řídícího centra, domků Gagarina a Koroljeva, startovací rampy, kosmonautské školy, aleje kosmonautů, složení slibu o připravenosti kosmonautů k letu. Ty delší k tomu mají i vývoz rakety na rampu, který se koná cca 3-4 dny před startem. 
Podle místa ubytování
Některé cestovky využívají hotely ve městě Baikonur, některé pak hotel 7 větrů přímo na kosmodromu. Ubytování ve městě je výhodnější v tom, že se po něm může člověk pohybovat. Z hotelu na kosmodromu nelze odejít a člověk se musí zdržovat pouze v něm nebo na jeho oplocené zahradě. Na druhou stranu spí na kosmodromu, což je také zajímavé. Každý si musí vybrat, podle svých preferencí.
Zájezdy nabízí jak ruské, tak kazašské cestovky. Od letoška udělali to, že levnější ruskojazyčné zájezdy prodají jen občanům Ruska, Kazachstánu, Běloruska. My už jsme bráni jako cizinci a ruskojazyčný zájezd lze koupit za minimálně 1500 USD. Jedná se o nejkratší třídenní variantu. Anglické nebo delší pobyty se prodávají za 3 500 - 5 000 EUR. No, masakr. 

Nabídka cestovní kanceláře Starcity na zájezd na nadcházející start s kosmonauty: http://starcity-tours.com/baikonur/ 

Přes někoho, kdo na Baikonuru žije
Rezidenti Baikonuru mají možnost, pozvat si někoho do města a vyřídit mu povolení ke vstupu. Jenže tímto se vyřeší jen vstup do města Baikonur, ne už na samotný kosmodrom. Takže je to cesta pro někoho, kdo by se tam chtěl podívat jen do města.

Přes agentury Roscosmos, ESA, NASA a další, kterým letí do vesmíru kosmonaut
Tyto agentury mají možnost přivézt si média a doprovody. Podmínky se budou lišit agenturu od agentury, pro nás, občany ČR je to asi složitější, vzhledem k tomu, že žádný kosmický program nemáme. Vím o osobě, která se dostala na Baikonur v březnu na start Soyuzu MS-08, jako člen doprovodu amerického kosmonauta, který letěl. Ti si prý mohou vzít na start 15 lidí do svého doprovodu a tak se tam dostala takto. Chápu, že ne každý se zná s nějakým kosmonautem, který se chystá letět na ISS, takže tento postup není moc použitelný.

Zajímavé odkazy na trip reporty a weby, vztahující se k Baikonuru:

Foto reporty Mariny Lystsevy z roku 2016:
Město Baikonur: https://fotografersha.livejournal.com/778216.html
Vytahování a vertikalizace rakety: https://fotografersha.livejournal.com/812253.html
Start Sojuzu: https://fotografersha.livejournal.com/812989.html

Krásné fotky z roku 2017 od Nikolaje Enina (pán byl na stejném startu MS-06 jako my):
Procházka po městě Baikonur: https://wizarden.livejournal.com/129327.html
Posvěcení/požehnání rakety: https://wizarden.livejournal.com/126446.html
Vývoz rakety: https://wizarden.livejournal.com/126066.html
Muzeum na kosmodromu: https://wizarden.livejournal.com/126694.html
Tisková konference: https://wizarden.livejournal.com/126770.html
Noc startu: https://wizarden.livejournal.com/127866.html

Trip report a fotky od party, která se "vloupala" na Baikonur skrz plot:
https://perito-burrito.com/posts/baikonur

Andrej Kirnov a jeho cesta na start "našeho" MS-06 v září 2017 jako projekt propagace Renaultu v Rusku:
https://www.drive2.ru/b/483829372638200370/

Fotografie z našeho startu MS-06 od ruského fotografa ze Sibiře:
https://bit.ly/2vzefS6

Hezký trip report autorky Jany Lisecké, která byla na startu Sojuzu MS-07 v prosinci 2017:
Je v ruštině, ale se spoustou fotek a videem: http://ya-pu.ru/2017/12/baykonur_2017/

www.yirina.net