2018_Baikonur3

My posts are my personal views. They do not represent the views of my company / Příspěvky na tomto webu jsou pouze mé osobní názory.

www.yirina.net

Den Třetí - 3. června (neděle)

Neděle je poslední volný den, před začátkem oficiálního programu Roscosmosu pro média. V pondělí začneme hodně brzo ráno, vytahováním rakety z hangáru.
Na neděli jsme si naplánovali létání s dronem s naším známým Azamatem. Ten má jako jediný občan Baikonuru dron a natáčí s ním občas i pro město záběry oslav a průvodů. A tak byl rád, že si může zalétat s někým, kdo tuto hračku provozuje také. Po "dronování" jsme se vrátili do hotelu, protože jsme čekali příjezd Věrky, která za námi dorazila až dnes. Dalším bodem programu byl spotting. Přestože jsme nemohli opustit brány města, měli jsme zjištěno, že by měla přistávat nějaká letadla na letiště Krainyi, které se nachází cca 3 km západně od Baikonuru. Jak nám řekli místní, letadla jsem z města při startech a přistání vidět a tak jsme to chtěli jít zkusit.
Večer nás pak Azamat pozval na večeři domů k jeho sestře. Protože probíhal Ramadán a místní Kazaši jsou takoví light-muslimové, jedí až po západu slunce. Ne, že by přes den drželi půst, ale večer se nacpou ještě více.

Ráno jdeme na snídaní do Hvězdného nebe, kde se sejdeme s Azamatem. Míjíme památník Koroljeva.

Moc lidí venku není.

Po včerejší party a koncertu asi všichni vyspávají.

Arbat je téměř vymetený.

Pes.

Nad námi proletělo letadlo. Hned jsme to samozřejmě kontrolovali na FR24 a bylo to cargo Turkish Airlines A330 z Bishkeku.

Hvězdné nebe.

Vevnitř to mají také pěkné.

Prodávají tu suvenýry.

Mají to celé v kosmickém stylu

Menu tedy jen v ruštině, ale aspoň s obrázky.

Gagarin.

Palo si dal tureckou snídani a dorazil Azamat.

Dobrou chuť.

Omeleta se sýrem.

Lívanečky se smetanou.

Prijatnovo apetíta.

Ze snídaně jdeme na pláž, zalétat si s dronem.

Azamat nám ještě zjišťuje dnešní přílety na letiště, aby jsme mohli spottovat. Mělo by přiletět Túčínko 134 z moskevského letiště Čkalkovskij, pro ruského kosmonauta Škaplerova, který přistane za pár hodin z ISS někde v kazašské stepi.

Plánek z letiště. Azamatova kamarádka tam pracuje. Baikonur je samozřejmě malý.

A jde se lítat. Azamat má taky dron, zřejmě jako jediný občan Baikonuru.

Nás s Palem to moc nebaví, tak jdeme na pláž.

Plavčík hlídá bazén, co kdyby se někdo přišel vykoupat.

Tak si uděláme nějaké další fotky s atrakcí pro návštěvníky, nápisem I love Baikonur.

Jdeme se podívat na veřejné toalety.

Tualet. Byly turecké. Ale čisté.

A dronaři už jdou.

Léto na Baikonuru.

Pokračujeme do parku, kde je ruské kolo.

Míjíme stadion.

Rozhodli jsme se, že nakoukneme dovnitř.

Na stadionu někdo trénoval.

Trenér: "Proč si nás fotíte?!" My: "My jsme cizinci a zajímá nás, jak tu žijete" Trenér: "No tak si foťte, co chcete"...

Stadion

Sportovní hala.

Tam jsme jen nakoukli do dveří.

Jdeme dál.

Zajímavé je, jak u těch vybydlených domů, pečlivě zazdili okna. A to nebylo jen u jednoho domu.

To muselo dát děsně práce.

Jsme u parku.

Park kultury a oddychu.

Youtuber.

Jak nám sdělil Azamat, Baikonur má nového starostu. Toho musí schválit Vladimít Putin a Nursultan Nazarbayev. Je to Rus a přišel sem z venku. Občané ho mají rádi, protože jim zrekonstruoval pláž a snaží se, udělat život na Baikonuru lepší. Nyní má dojít ke kompletní rekonstrukci tohoto zanedbaného parku. Staré ruské kolo bude strženo a další atrakce odvezeny do šrotu a vše bude vystaveno nově. Tak to jsme rádi, že jsme to viděli ještě v předchozím stavu.

Dopravní hřiště pro děti.

Venkovní divadlo. To je prý stále používáno.

Malá pláž.

Ruské kolo bylo naposledy v provozu někdy kolem roku 2005. Takže to není zas tak dávno.

Natočili jsme park z dronu. Pro Azamata bylo zajímavé, že to pro nás je zajímavé.

Opuštěný autodrom.

Dron vpravo.

Čápi.

Nějaká zajímavá atrakce nebo její pozůstatek.

Co to asi bylo?

Asi bývalý autodrom?

Najdi sysla.

Z té sprchy teče nějaký léčivý pramen.

Tak si v něm pán uzdravil kolo.

Tato pláž projde stejnou rekonstrukcí, jako ta hlavní.

Tak se polijeme tou zázračnou vodou a uvidíme, co to udělá.

Azamat sleduje natáčecí metody Evropanů.

Jdeme zpět do hotelu. Za chvíli by měla přijet Věrka, která dnes dorazila do Kazachstánu.

Deky se používají na rodinné sezení.

Pamětní deska ke Sputniku.

Pamětní deska k prvnímu letu Gagarina do vesmíru.

Čapí hnízdo na Baikonuru.

V hotelu nám Palo předvedl bundu, kterou si koupil na zítra ráno, na vytahování rakety. Mavljuda z Roscosmosu nás upozornila, že bude asi chladno, ať si vezmem něco teplého.

Takže se i my půjdeme obléknout do salonu Roscosmosu.

A je tu Věrka! Hurá! Jsme kompletní!

Zakládáme Králíka na společné výdaje.

A jdeme spottovat. Túčínko nám proletělo před nosem, když jsme se vraceli z parku, ale ještě by měl sedat Suchoj.

Spotting na Baikonuru.

Bohužel, tu nefunguje Flightradar, není to tu pokryté. Takže to bylo jako za starých časů, člověk čeká a kouká na nebe, jestli to přiletí.

Přiletělo.

Pro Věrku je to jen čtvereček na radaru.

No, hezký.

Jdeme zpět.

A v tu chvíli vidíme další letadlo.

To už byl jen malý prskolet.

Spotteři.

Baikonurský fotbalista.

Ronaldo.

Klasické paneláky. Azamat nám vysvětlil, jak je to tu s bydlením. Realitní trh na Baikonuru neexistuje, nejde koupit nebo prodat byt. Všechny patří městu a to je rozděluje občanům. Je to přesně nastavené, na co má kdo nárok. Pokud je člověk sám nebo v páru s manželem/manželkou, má nárok na jednopokojový být. Pokud se jim narodí dítě, dostanou dvoupokojový. Pokud se jim narodí druhé dítě stejného pohlaví, jak to první, nic se nemění, ty mohou být spolu v jednom pokoji. Pokud se narodí dítě jiného pohlaví, než to první, dostanou byt třípokojový. A tím to končí. Postavit si dům na Baikonuru nelze, respektive, je na to potřeba tolik povolení, že to nikdo nedělá. Nicméně, za hranicemi Baikonuru na kazašské půdě to jde a tak to Baikonurci řeší tak, že za plotem směrem k letišti, vyrůstá mnoho nových domů, typu satelitní vesnice, známé od nás. Lidé pak pracují v uzavřeném městě Baikonuru nebo na kosmodromu, ale bydlí za plotem v Kazachstánu.

Paneláky s raketami se nám líbí.

Pro místní děti se volně toulající cizinci stali zajímavou atrakcí.

Baikonurci se s námi sami chtěli fotit.

MHDčko. Chtěli jsme se svézt, ale nevěděli, jak to funguje s lístky a tak.

Tak jsme nakoukli dovnitř a zeptali se: "Dobrý den, my jsme cizinci a chtěli by jsme se svézt tímto autobusem, je to možné?" Koukali na nás, jak kdyby jsme tam spadli doslova z Měsíce a řekli, že jo, ať si koupíme lístky u řidiče.

Super zážitek! Stálo to asi 3 Kč.

A jdeme se obléct do Roscosmosu.

Nabídka zajímavá.

Bundy lehké i do třiceti stupňových mrazů.

Obyčejné a vyšívané.

Aktuální expedici zrovna vybalovali.

To by šlo.

Jsou to opravdické oděvy, které nosí zaměstnanci Roscosmosu.

Červenou nebo modrou? Radši mám červenou, ale ta modrá byla hezčí. Stála 2400 RUB.

Nakoupili jsme a zaplatili.

Koutek pro filatelisty se známkami.

No a pak nám ukázali šuplík plný nášivek na ty bundy. Tak jsme se tam opět zasekli a utratili další peníze. Páč na bundy musíme mít samozřejmě nášivky, to je jasné.

A jdeme se občerstvit.

Zajímavá forma podávání cukru.

Se ochladilo, takže bundy jsme si hned navlékli.

Palačinky s marmeládou a pivo. Dobrou chuť.

I Věrka si oblékla svůj nový model.

Soljanku měli výbornou!

Jdeme zpět do hotelu.

Platíme za hotel. Vyšlo to na osobu na 6 nocí na 3600 CZK.

Informace pro hosty opět jen rusky.

Prý jestli jsme si jistí, že chceme tak "vysokou" částku platit v hotovosti.

Večer vyrážíme na večeři k Azamatovi domů. Respektive, k jeho sestře.

Jdeme na místo srazu. To jsme si dali u letadla.

Šli jsme kolem rakety.

I tady byly děti velmi kontaktní a chtěly se s cizinci bavit.

Neseme na večeři Karlovarské oplatky.

Dům postaven v roce 1976.

Západ slunce na Baikonuru.

Plot z PET lahví.

Tento dům je spíš nedostavěný, než vybydlený, ale těžko říct.

Plakát k 20. výročí Mezinárodní kosmické stanice.

Zde máme sraz s Azamatem a jeho přítelkyní.

A jsme u Azamatovo sestry a jejího muže doma.

Palo: "Hlavně ať mi nedají houby"

Šmejdění.

Jeden pokoj mají vyhrazený jako jídelní, v druhém spí na zemi.

Cizince doma ještě nikdy neměli.

Azamatova sestra. Pracuje v místní mateřské školce a je původem z Baikonuru. Její manžel je z Aralsku. Tak jsme mu řekli, že jsme v Aralsku před pěti leti byli. Vůbec nebyl překvapen, asi jako by jsme v ČR někomu řekli, že jsme byli v Paříži.