Cesta pro uzbecká a turkmenská víza.
 

Do Vídně jsme vyrazily z důvodu nadcházející cesty do Centrální Asie. Věrka už tam odvezla před dvěma týdny na uzbeckou ambasádu naše pasy a žádosti, které jsme nyní vyzvedávaly a převezly je na ambasádu Turkmenskou. O tom, jak se dají získat uzbecká a turkmenská víza napíši samostatnou část do trip reportů z cesty. Protože úplně easy to u těch turkmenských není.
 

Takže dobré ráno.

 Vyjely jsme v 5:10.

 Zastávka na snídani.

 A poslední kontrola žádostí na turkmenská víza.

 Vše snad v cajku.

 Pozor! Blížíte se ke státní hranici!

 Na Vídeň.

 Do Rakouska je potřeba dálniční známka.

 Jsme v Rakousku.

 Větrníky.

 Další větrníky.

 Toto je ambasáda Uzbekistánu. Věrka už tam byla před dvěma týdny, tak jsme šly najisto.

 Víza nám vydali bez problémů. Uvnitř jsem nefotila, abych nezpůsobila nějaký diplomatický incident.

 Takto jsme před ambasádou pohodlně zaparkovaly, bez nutnosti vyhledávat nějaké komerční parkoviště.

 A zašly jsme na kávu, víza zkontrolovat.

 Je to v pořádku.

Zde je zastávka v sousedství ambasády, kdyby sem někdo jel tramvají.

Na té je i banka, kam je možné jít zaplatit poplatek za víza.

A jedeme k Turkmencům.

Dneska už musí člověk fotit opatrně i děti na ulici, aby nebyl za nějakého úchyla.

Takhle to dopadne, když se člověk nechá v mládí neuváženě potetovat.

Podařilo se nám opět zaparkovat zdarma na ulici. Ambasáda je za rohem vlevo.

Ano, poznávám turkmenskou vlajku.

Ambasáda je normálně v domě, kde se jde nejprve dlouhou halou.

Podívala jsem se, jestli tam mají kamery a neviděla jsem je. Tak jsme se tam začaly fotit a dělat si selfíčka s cedulí. Pak jsem si všimla dvou kamer, mířících přímo na nás:-)

Vyšla ven paní a ptala se, co chceme. Řekla jsem, že jsme přijeli kvůli vízům a ona už už začala kroutit hlavou, že víza nedávají, když jsem ji přerušila a řekla jí, že máme LOI (Letter of invitation). Tak to otočila a vše si od nás vzala s tím, že se vrátí za chvíli, až to zkontroluje. Dál nás nepustili, čekali jsme za dveřmi.

Za těmito dveřmi.

Pasy a vše potřebné jsme odevzdaly a vyrazily do restaurace za rohem na oběd. Já si dala salát s kozím sýrem.

Věrka těstoviny.

Dobrou chuť!

A jedeme zpět. Znovu projíždíme ulicí, kde je ambasáda.

A centrem Vídně.

A kolem Iran Airu!

Krátká zastávka v Primarku.

No jistě:-)

Kočičí hrnek a jedeme domů. Věrka je úplně úžasná, že to celé odřídila na jeden zátah, za což jí patří obrovské poděkování.

www.yirina.net