2016_Kyrgyzstan2

My posts are my personal views. They do not represent the views of my company / Příspěvky na tomto webu jsou pouze mé osobní názory.

www.yirina.net

Druhá část trip reportu z Kyrgyzstánu. První, která zahrnuje cestu, pobyt ve městě Osh a výlet do rezervace Toktogul, je k vidění TADY. V druhé půlce pobytu jsme byli v Bishkeku a okolí a poté vyjeli k jezeru Issyk Kul.

Do Bishkeku jsme se vrátili z Toktogulu večer v úterý 13. 9. 2016. Ubytovali jsme se a šli spát. Bydlení máme v bytě, pronajatém přes Booking.com, takže s veškerým soukromím. Cena za dvě noci pro tři lidi je dohromady 70 USD.

Bishkek a výlet do údolí Alamudyn

Středa 14. 9. 2016 - Bishkek

V Bishkeku máme v plánu obhlédnout nějaká ta letadla. A potom zajet na jih od města, do údolí Alamudyn. Většina lidí jezdí do Ala Archy, ale tam my už byli při minulém pobytu a tak jsme si vybrali něco jiného.

Vyhlídka z okna bytu.

Ty hory mi připomínají Teherán.

Moc pěkná vyhlídka.

Nástěnka v domě.

Palo měl připravené plánky, kde lze v Bishkeku vidět letecké zajímavosti. Nejprve jsme vyrazili k vrtulníku, který je za plotem letecké školy.

Je to letecká škola, kde se vzdělávají budoucí piloti, řídící a letušky. Zkusili jsme to na vrátnici stylem: "Dobrý den, my jsme z České republiky a zajímají nás letadla. Nemohli by jsme se podívat na ten váš vrtulník co máte v zahradě?". Chvíli to trvalo, radili se, až přišel pán, že teda ano a že nás tam provede. Když jsme mu řekli, co děláme za práce, tak hned prý, že máme přijít, až tam bude ředitel, že je nový, mladý a perspektivní a že by se s námi určitě rád seznámil:-) Škoda, to mohlo být zajímavé.

K vrtulníku nás ale vzali, dokonce dovolili, ať si ho nafotíme.

Takže děkujeme.

Letecká škola.

Piloti jsou do školy.

Naproti přes ulici šly ze školy holčičky s mašlemi.

Ulice Bishkeku.

A míříme k druhému exponátu. Tím je JAK40. Palo ho našel na google maps, jak stojí někde za plotem mezi těmito domy.

A fakt tam stál. Postupovali jsme stejně: "Dobrý den, my jsme z České republiky a máme rádi letadla...." Dveře to otevřelo, všude nás provedli i do Jakouše pustili. Dozvěděli jsme se, že to patří k té letecké škole, kde jsme byli předtím a že sem chodí studenti na praxe.

Vzali nás i dovnitř.

Nic tam není.

V kokpitu něco ano. Ale to mě zas tolik nezajímá.

Hmn. Pěkný. Hodně štěstí.

Pán nás provedl. Byl moc ochotný.

Letadlo létalo pod registrací CCCP-87733.

Jsou tu i jiné kousky.

Vrtulníky.

To ani nevím, co je.

Autobus z letiště.

Do tohoto jsme se zevnitř nedostali.

Ti lidi co bydlí kolem, mají docela pěkný výhled z okna.

Mají tu velmi zajímavý květináč:-) Foto: Palo

Ještěže jsme se nebáli, vlezli do vnitř a zeptali se.

Kdyby to někoho zajímalo, kde to v Bishkeku je, tak zde je mapa.

Bishkek.

A blížíme se k dalšímu "Palovu" letadlu z google maps. To má být skryté mezi paneláky.

A fakt že jo. Je tady.

Kolem se staví.

Bishkek.

Palo to fotí, Věrka čeká, až pojedeme, protože má hlad.

Tak ještě pár záběrů a jde se pro jídlo.

Malí Kyrgyzové.

Obchoďák.

Jdeme do supermarketu. V těch se nesmí fotit. Já tento zákaz tedy vůbec nechápu, ale je to zřejmě celostátní nařízení, protože kdekoliv jsem v supermarketu fotila, tak za mnou za chvíli naběhla ochranka a dělala tytyty, tady se fotit nesmí. Tak to jsem vždycky přešla do angličtiny a dělala hloupou turistku, omlouvající se, že to nevěděla. Ale samozřejmě jsem před tím stihla něco nafotit. Nechápu ani ty zákazy focení na letištích, v dnešní době je to směšné. Ovšem zákaz fotit si regál s chlebem v obchodě, to člověk nevymyslí. I když ono se nesmí fotit třeba u nás v obchodech tady, abych Kyrgyzstánu nekřivdila. Taková Sephora, že. Průmysloví špioni jsou všude a je potřeba před nimi být ostražití.

Mají tu všude jen Coca Colu Zero. Light verze není na kyrgyzském trhu vůbec. Nebo je hodně dobře schovaná.

Drogérie. A to už mi byl hlídač v patách, čili je to poslední foto z obchodu před lapením.

Venku se vyfotit můžeme.

Bishkek.

Maršrutka.

Bishkek. Prodává se kadeřnictví.

Bishkek.

Palo si dal studenou kávu.

A dortíček.

Jedeme do údolí Alamudyn. To se nachází jižně od Bishkeku.

Údolí se nachází za sanatoriem jménem Ťoplyje ključi.

Vypadá to slibně.

Po cestě samozřejmě opět krávy na silnici.

A vyhlídka je čím dál lepší.

Auto jsme nechali na silnici a vyrazili na procházku. Prý je to tu oblíbené místo bishkekanů na pikniky.

Údolí Alamudyn.

Údolí Alamudyn. Šel kolem místní pán, že prý jestli chceme vyfotit. Chceme. A pán pak: "A medvědy už jste viděli?" Na můj vyděšený výraz říká pobaveně: "Ne, medvědi tu nejsou, jenom vlci". Tak to jo, tak to mě ukldinil.

Údolí Alamudyn.

Při cestě zpět se stavujeme u bazénu, o kterém psali v Lonely Planet. Má to být starý bazén z dob Sovětského svazu, který je stále v provozu. Moc se nám to nezdálo, protože ta budova z venku vypadala, jako že tam poslední návštěvník byl opravdu ještě v době SSSR.
Foto: Palo

Ozdoby na budově bazénu. Foto: Palo

Pak jsme si ale všimli lidí, kteří chodili k autům v plavkách s ručníkem kolem krku a řekli si, že se tam podíváme. Zašli jsme dovnitř a vrátné se zeptali, jestli můžeme vidět "bazén z doby Sovětského svazu". Tak prý máme jít chodbou až nakonec a doleva.
Foto: Palo

Tak jsme šli.

Už v chodbě byla cítit nějaká síra či co. Pak jsme viděli tohle.

A když jsme vyšli po schodech, tak tam ten bazén opravdu byl! Ten toho asi hodně pamatuje. Ideální pro natáčení třeba nějakého hororu.

"Recepce" k bazénu.

Podmínky vstupu a ceny.

Potom jsme dostali hlad a tak jsem zastavili u restaurace, ještě v horách, která vypadala z venku moc pěkně. Foto: Věrka

Takový jako horský styl.

A nejen z venku. I zevnitř.

Šikovné s tou svíčkou, čaj nevychladne.

Káva.

Boršč a Soljanka. Boršč mám radši, ten můžu k snídani, k obědu i k večeři. Tady měli jen Soljanku, ale ta je taky moc dobrá.

Palo má radši Soljanku, Věrky preferenci si nepamatuji.

Palo si doplnil vitamíny. I když on je stejně jí každé ráno.

Účet.

Areál restaurace. Mají to i jako hotel s chatičkami. Web mají: www.12kaminov.ics.kg

Klidně bych tu někdy dva dny pobyla.

Restaurace.

Pánové tam něco dělali na střeše a když si všimli, že je fotím, tak mi začali pózovat.

Řeka nevímjaksejmenuje.

A jedeme zpět do města. Musíme dávat pozor, všude jsou krávy.

Foto: Věrka

Ovce se bojí lidí.

A jsme zpět ve městě.

Reklamy na proběhlé kočovnické hry, jsou tu dost vidět.

Bishkek.

BOMBAstický telefon dorazil i sem.

Místní asi největší obchodní centrum. Něco jako někdejší OD Kotva.

V přízemí jsou mobilní telefony a příslušenství k nim.

Kosmetika a ženské věci ve druhém patře.

Kosmetika. No, nic moc výběr.

Drony.

Obchoďák z venku.

Bankomaty jsou tu běžně, stejně tak terminály na příjem karet v obchodě.

Ještě procházka před spaním.

Asi nějací cizinci.

Ulice večer.

A ještě nakoupit něco k snídani na druhý den.

Pár fotek, než mě ochranka lapí.

Lepjošky pečou přímo v supermarketu. No a tady už na mě volali: "Děvuška! Děvuška! Něfatagrafírovat!"

Dojeli jsme "domů". Zapsali Králíka a napsali pohledy. Palo nevěděl, co má napsat na pohled rodičům, tak jsem mu poradila, ať zadá do google "co napsat rodičům na pohled z dovolené", že tam bude určitě nějaký vzor nebo šablona, kam si jen doplní svoje osobní věci a místa.

Odjíždíme na Issyk Kul.

Čtvrtek 15. 9. 2016

Dobře jsme se vyspali a tak se ráno nasnídáme, zabalíme a pojedeme k Issyk Kulu. To je jedno z největších horských jezer na světě. Kyrgyzové jsou na něj náležitě hrdí, v létě sem jezdí z Bishkeku na víkendy. Pro nás je zajímavé mimo jiné to, že jsou tu dvě letiště. Jedno má dokonce status mezinárodní, a teprve před pár týdny dostalo IATA zkratku - IKU. Obě plánujeme samozřejmě navštívit.

Cesta z Bishkeku k Issyk Kul, která nás čeká.

Napřed ale posnídáme.

Dobré ráno!

Dům, ve kterém byl byt, ve kterém jsme bydleli.

V Centrální Asii se slaví 25 let nezávislosti na Sovětském svazu.

Trolejbus.

Chytli jsme závory a tak jsem si vyběhla vyfotit vlak. Byl to klasický Čmelák, známý i od nás.

Projíždíme Bishkekem.

Palo má opět připravené mapy s místy, kde jsou při cestě nějaká letadla.

Svatební salóny tady jedou.

'
Ceny letenek.

A jedeme z města.

Reklama na byt se 14ti pokoji.

Trafika.

Cesta k Issyk Kulu.

Má to všechny emise podle předpisů? Určitě, když je to z Německa.

Setkali jsme se se svatební kolonou. Začali jsme si s nimi mávat a zdravit se. Nakonec jsme na ně vytáhli z okna českou vlajku a mávali jim tou vlajkou. Tak třeba se objeví v jejich svatebním videu.

Pravá kyrgyzská.

Pěkně si to nazdobili.

Jsme si mávali.

Byla to legrace.

Pak jsme dojeli do Tokmoku, kde bylo první z letadel, co měl Palo připravené.

Zatímco jsme si to fotili, dojela nás svatba.

Nějaká stíhačka. Já nevím, mě ty stíhačky zas tak neberou.

Ale zase když to letí, tak to je mocný zážitek.

Tak to máš vyfocený a jedeme dál.

K dalšímu letadlu.

Bytovky po cestě.

Naproti domeček.

A letadlo! Samozřejmě s Čertovým kolem v pozadí.

Děti zrovna chodily ze školy.

Letadlo ještě jednou bez dětí.

Školačky mi zapózovaly.

Pán jedoucí na kole zamával.

Pionýr vypadal smutně.

Prodejna uniforem do školy.

Koupíme si něco na zub na cestu.

Já si dala Šaurma-dog, což byl mix arabské šavarmy a hot dogu.

Věrka zase svůj oblíbený Ajran.

Dobrou chuť.

Nějaká satelitní vesnice za Bishkekem. Asi nějaký kyrgyzský Buštěhrad. Foto: Věrka

Ty mašle jsou mega:-)

My jedeme směrem na Balykčy.

Reklamy u cesty.

Prodej jablek u silnice.

Byla sezóna kombajnů, protože jsme je míjeli každou chvíli.

Soch je v Kyrgyzstánu hodně.

My pojedeme horní cestou a za 3 dny celé jezero objedeme a vrátíme se spodem.

Další upoutávka na hry.

Jedeme na Šabdan.

Cesta k Issyk Kul.

A o se nestalo? Dostali jsme pokutu za rychlou jízdu. Zastavili nás, Palo jako řidič musel ven a já šla překládat. Takže nám napřed chtěli dát pokutu 1000 Som, pak to snížili na 500. No jo, ale muselo se platit jen kartou. A jen VISA kartou. Žádný Mastercard nebo cokoliv jiného. Zkoušela jsem je umluvit na to, aby si od nás vzali hotovost, ale nelze. Jedině prý nám vypíšou nějaký papír, s tím to pojedeme zaplatit do města na nějaký úřad a pak se vrátíme s potvrzením sem, protože oni nám mezitím zadrží řidičák. Tak jsme tedy přestali tvrdit, že žádné karty nemáme a vytáhli jednu a zaplatili to. Normálně měli přenosný terminál, pokutu zinkasovali a vypsali protokol výše. Takže děkujeme. Ani úplatek nechtěli.

Dostali jsme hlad. Zastavili jsme u tohoto motorestu, který byl označen jako halal. Byla tam wifi a velmi pěkná nabídka jídel.

Nějaký místní ranař.

Trošku nohy do O, ale možná je to fotbalista. Když má tu teplákovku CCCP.

U vstupu si lze omýt ruce.

Motorest je světlý a čistý.

Nabídka jídel pestrá a ceny velmi nízké.

Jsme nevěděli, co si vybrat.

Stejk za necelé 3 USD.

Vše působilo velmi čerstvě.

Něco sladkého.

Bliny.

Vejce.

Natáčí vás, usmívejte se.

Dala jsem si boršč. Pro změnu:-)

Dobrou chuť.

Boršče se asi nikdy nepřejím.

Věrka a Palo taky asi ne.

A pokračujeme dál.

Ještě pořád nejsme u vody.

Vlajka Kyrgyzstánu v terénu.

Město Balykčy je na západním břehu Issyk Kulu.

Kdysi to prý bylo nadějné průmyslové město, ale dnes je to v některých částech město duchů. Stavíme se tu při cestě zpět.

Před námi nějaká kontrola.

Ale nikdo tam nebyl, jen se projíždělo, ani se nic neplatilo.

Další socha.

Jedeme směr Cholpon Ata.

Zřejmě nějaký volební plakát.

A cesta k vodě.

Typický obchod u cesty.

Ulice.

Místní fešák.

Vozidla všeho druhu.

Kino a divadlo.

Náhodná chodkyně.

Bytovky.

A jsme tu.

Voda na pravoboku!

Před námi jelo auto, které drželo pohromadě asi jen silou vůle jeho řidiče.

Pán za volantem byl velmi zaujat řízením.

Ovce u mešity.

Tahle se asi někde vyválela v pilinách.

Pán u cesty.

Kyrgyzské ženy.

A jsme v Tamchy. Tady je první letiště, které chceme navštívit.

Letiště (existující i už neexistující) kolem Issyk Kul jsou tyto.

Občas o tomto letišti píšu na blogu novinky, tak mě to zajímalo. Bohužel, už bylo po sezóně. Má nově mezinárodní IATA zkratku.

Cesta k letišti.

Budova letiště.

Reklama na privátního Jaka 40.

Nějaká jakože stanová budka neznámého účelu na parkovišti.

Hala. Chtěli jsme se podívat dovnitř, ale bylo zavřeno. Probíhalo tu totiž mezinárodní vojenské cvičení. Což jsme zjistili později na vlastní oči.

Tak si tu aspoň uděláme všichni fotku na památku, že jsme tu byli.

Myslím, že sem Emirates nikdy létat nebude. I když...

I Věrka si dala foto z raritního letiště.

Parkoviště.

A jedeme dál, ubytovat se do hotelu.

Na Issyk Kulu už končí sezóna, takže tu nejsou skoro žádní turisté, jen místní.

Nové domy.

Děcka.

Kluk.

Takový běžný provoz na silnici.

V zemědělství toho hodně dělají ještě ručně. Jak jsme si tak všimli.

Asi nás tu vítají.

Protože je po sezóně, začaly tu rekonstrukční práce.

Nad hlavou nám proletěl vrtulník ze zmiňovaného vojenského cvičení.

A my jeli dál.

Reálie města.

Foceno z auta za jízdy, takže rozmazané. Čtenáři snad prominou.

Usměvaví Kyrgyzové.

Dojeli jsme do Cholpon Aty. Zde bývalo letiště dříve, ale už není v provozu. Ale chtěli jsme se na něj jet podívat. Bývalá letiště, to nás zajímá.

Jenže v tu chvíli nám začaly nad hlavou létat další vrtulníky.

Tak jsme šli po čuchu za místem, odkud startovaly.

Našli jsme místo, odkud na ně bylo pěkně vidět. Ta fotka se mi moc líbí, vypadá to, jako by byla odněkud z Afghánistánu.

Foto: Palo

Další.

Vrtulníky totiž stály na místě bývalého letiště. A tam také probíhalo ono mezinárodní cvičení. Jak jsme později zjistili z Facebooku ruského ministerstva obrany, šlo o protiteroristické cvičení zemí ŠOS (Šanghajská organizace spolupráce), které sdružuje Číňu, Rusko, Kazachstán, Tádžikistán, Uzbekistán, Indii a Pákistán. Cvičení na Issyk Kulu probíhalo od 6. do 12. září.

Tady z těch bytů na to museli mít super výhled.

Akorát to tam asi nikdo nefotí teleobjektivem. Bohužel.

Nenápadně jsme projeli kolem staré budovy terminálu. Jenže tam byli všude ti vojáci, tak jsme si netroufli vystoupit a jít to prohlížet. Přeci jen, být zavření za špionáž v Kyrgyzstánu jsme nechtěli.

Nenápadně jsem vyfotila i vojáky, účastnící se nějakého kulturního programu. Vyhrávala tam ruská diskotéka.

A jedeme do hotelu. Ještě potkáme nějaký vojenský džíp.

A vysloužilý autobus. I když tady asi za vysloužilý brán není.

Další bytovky.

Pán na koni pro Anabel.

Tady mají puberťáci místo Iphonů koně.

Jedeme do Bosteri. To je podle průvodců luxusní středisko pro bohaté Rusy a Kazachy, kteří zde v létě tráví dovolenou. A pro kyrgyzskou společenskou smetánku.

Mně se vousatí chlapi nelíbí.

A jsme v Bosteri. Je to resort na pláži, kde jsou samé apartmány. Akorát že je po sezóně a kromě nás je tu jen pár zapomenutých turistů. Většina apartmánů je už zazimovaná.

Bydlíme v apartmánech Evropa. Paní "domácí" říkala, že si myslela, že ani nepřijedeme, že ta rezervace je nějaký omyl, že už tam nikoho jiného nemají. Ale byla ráda, že jsme tam. Měli jsme zamluvený 1x třílůžkový pokoj, ale paní nám nabídla ochotně dva pokoje, když už tam stejně nikdo další není. Takže Palo opět putoval na samotku, ale myslíme, že byl rád.

Začalo zapadat slunce a tak jsme rychle ještě vyrazili na přilehlou pláž.

Nějaký také zapomenutý pán.

Věrka má nového kamaráda.

Z jedné strany je pláž, z druhé hory.

A samozřejmě nesmí chybět Čertovo kolo.

Jdeme.

Apartmány.

V sezóně je tu asi živo.

Vybavení všeho druhu.

Já si dovedu představit, že sem pojedu na pár dní na dovolenou. Letět sem z Almaty charterem na letiště v Tamchy nebo s Turkish do Bishkeku. Žádní asijští a evropští turisté, jen Kyrgyzové, Rusové a Kazaši. Ruská diskotéka, boršč a šašlik. Tady bych byla naprosto spokojená. Možná i tři dny bych tu vydržela.