Auckland - New Zealand

Na Zélandu už jsem byla v roce 1998, čili před 15-ti lety. Tehdy jsem letěla s Air France přes Tokyo na Novou Kaledonii a odsud s Air Calin do Aucklandu. Nyní jsem zvolila cestu s Emirates. Všechny lety Emirates na Nový Zéland jsou vedeny s mezipřistáním v Austrálii. Vybírala jsem si let podle obsazenosti a nakonec zvolila variantu přímého letu do Sydney a pak pokračování do Aucklandu.
Jako prvotní krok jsem si musela udělat ještě před odletem z Prahy víza do Austrálie. Pokud má cestující placenou potvrzenou letenku, tak v 90% případů víza na tranzit přes Austrálii pokud neopustí tranzitní prostor nepotřebuje (to se vztahuje např. na držitele srbských a běloruských pasů pokud si pamatuji). Jenže pokud letíte na stand-by letenky, tak to je jiný případ a je lepší je mít, protože člověk nikdy neví. Pro držitele českých pasů jsou turistická víza zadarmo, na rozdíl třeba od Německa, jehož držitelé pasů za ně musí platit. Dělají se přes stránky australského imigračního úřadu:
 

Je nutné si udělat nejprve registraci a pak požádat o eVisitora. Vyplnila jsem dotazník a odeslala ve 21:35, víza mi do mailu přišla ve 22:03. Ze zkušeností z práce, když na letišti cestující zjistí, že potřebují víza (a to se opravdu stává na můj vkus až moc často), že buď přijdou víza do pár minut nebo až tak za 24 hodin. Většinou se toto stane cestujícím, kteří přijdou půl hodiny do zavření odbavení a víza už si před odletem vyřídit nestihnou a musí pak platit za překnihování letenky. Proto se opravdu vyplatí, si tyto informace ověřovat před cestou a ne až na letišti.
 

Na Nový Zéland momentálně víza nepotřebujeme, tudíž zde nutnost cokoliv zařizovat, odpadla. Předchozí noc před dlouhým letem jsme spali v Dubaji, abychom byli na dlouhý let čerství a co nejméně trpěli. Nakonec jsme našli let, který byl poloprázdný a tak jsme si ho vybrali. Spojení Dubai-Sydney-Auckland, EK412.
 

Odlet z Dubaje do Sydney a Aucklandu.

Gate.

Navykla jsem si na dlouhé lety brát bačkory. Nepípá to na rentgenech, v letadle se lehce zují a obují bez zavazování a jsou měkké a pohodlné.

Celkově jsme se už vycvičila, oblékat se na lety tak, aby to bylo pohodlné, ale také praktické, pro průchod rentgeny na letištích. Žádné kovy, pásky, vše lehce sejmutelné.

Boarding.

A380ky mají nyní tento obrázek.

Kabina A380.

Na sedadle čeká na cestující tato výbava.

A to hlavní - připojení na internet.

Prvních 500mb je zdarma. Což je skoro dost.

Cíleně jsme si vybrali poloprázdný let a tím pádem byla možnost mít čtyřsedačku pro sebe.

Během letu jsem zkoukla druhý díl filmu Gorko, ale ten se mi nelíbil tak, jako ten první.

Toto nás čeká.

Palubní operátor.

Menu.

Roztíratelnost másla byla 10/10.

Dále jsem shlédla film, na který jsem nestihla jít v Praze do kina - Red Army.

 
Velmi doporučuji, je to sice o sportu, který mě vůbec nezajímá, ale velmi zajímavé. Věrce se to též líbilo.

A ještě tento. Taky pěkné.

Pizza v průběhu letu.

Momentální perla ruského filmu.

Na čtyřech sedačkách se ten let dal krásně přežít.

Snídaně.

A jsme v Austrálii.

Během mezipřistání musí všichni cestující, kteří pokračují na Nový Zéland, ven z letadla, se všemi zavazadly. Poté projít přes rentgeny zpět.

Gate nemá sedačky, takže se tam lidi tak jako poflakují po zemi.

A nastupujeme zpátky do letadla.

Pokračujeme.

Snídaně.

Nutno vyplnit kartu.

A jsme tu!

10. 6. 2015

Auckland

Vítejte na Zélandu.

Výstup z letadla.

foto: Palo

foto: Palo

A konečně jsme spolu!

A jedeme do hotelu u letiště, kde přenocujeme první noc.

Ubytování máme v hotelu:

Hotel.

Na bazén byla trochu zima.

foto: Věrka

No, už jsem bydlela v lepších hotelech, ale na jednu noc se to dalo.

A vydali jsme se na nákup.

Nějaké barevné edice Coly.

Mám to hlavní, co potřebuji.

Na Zélandu a v Austrálii mají Diet Coca-Colu. Mix americké Diet Coke a evropské Coca-Coly light.

Večerní kontrola novinek na netu.

Žehlíme.

Palo se ráno chtěl vydat na jogging.

Snídaňový bufet. Takže dobrou chuť.

Opravdu lákavá nabídka.

Něco jsme si tedy vybrali.

foto: Věrka

A když jsme chtěli odejít, tak ten bufet naplnili. Tak jsme si zase sedli.

A druhý den se vracíme na letiště, kde si půjčujeme auto a vyrážíme za Auckland.

Místo, kde zastavují shuttle busy z autopůjčoven a hotelů.

Coke spotting.

Vyzvedáváme auto.

Ponaučení před jízdou.

Naše auto.

foto: Věrka

A protože se řídí na druhé straně, první s ním vyjela Věrka, která to umí.

11. 6. 2015

Whangaparaoa

A vyjíždíme směr Whangaparaoa.

Napřed zastávka na svačinu.

Nová bunda.

A jedeme dál.

Vyhlídka z našeho hotelu.

foto: Věrka

foto: Věrka

A vyrážíme na procházku.

Bioderma vyhlásila letní soutěž a tak jsem se v každé destinaci fotila s opalovacím krémem.

foto: Palo

Udělala se duha.

Je odsud vidět až do Aucklandu.

A popojeli jsme k rámu, který se nachází v krajině.

foto: Věrka

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

foto: Věrka

foto: Věrka

A nákup večeře.

Venku bylo asi 12 stupňů, ale děti běhaly bosy.

Ubytování v hotelu Clear view.

Pes majitelů hotelu. Nazvala jsem ho Fufíkem.

Fufík nás ráno vítal.

Pokoj měl i kuchyňku.

Fufík loudil z naší snídaně.

Vyhlídka při snídani. Odliv.

Odliv.

Balkon.

Salon pro hosty.

Na Bookingu mají hodnocení 9.6. A zaslouženě.

Terasa.

Píšeme do pamětní knihy.

Před hotelem.

A posunujeme se dál.

Čas na kávu a svačinu.

A jedeme dál.

Krávy v kostýmu dezertu Metro.

Šampony Gliss Kur v novozélandském provedení.

A pokračujeme do návštěvnického centra.

Počasí se dost měnilo. Chvíli mraky, chvíli sluníčko.

Mapa vzhůru nohama.

Zajímavá dřevěná postava.

A dojeli jsme k černé pláži ve městě Piha. To místo bylo nádherné, ani na fotkách to není takové, jako v reálu.

foto: Věrka

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

12. 6. 2015

Auckland

Noc před odletem na Fiji strávíme opět v letištním motelu.

Balíme.

Chtěli jsme letět s Fiji Airways, ale nedostali jsme se a tak jsme si narychlo vystavili letenky na Air New Zealand, letící o 35 minut později.

A pokračujeme na Fiji.