Sydney, Los Angeles, Seattle

Poté, co jsme se nedostali z Fiji na Havaj, rozhodli jsme se odletět do Sydney a odtud se dostat do USA a na Aljašku, za Věrkou.

Tento trip report je čistě tranzitní, protože popisuje jen naše přelety a nocování na cestě z Fiji do Anchorage. Ale k cestě to patří a tak jsem ho také zpracovala.

Jako zajímavost bych uvedla, že jsme během něj překročili datovou čáru a prožili dvakrát den 17. 6. Po večerním odletu v tento den ze Sydney, jsme po dvanácti hodinách letu přistáli opět 17. 6. ve tři odpoledne v Los Angeles. Věrka to měla ještě zajímavější. Odlétala 16. 6. ve 23:59 z Fiji na Havaj. Po asi osmihodinovém letu včetně mezipřistání na Christmas Island, přistála na Havaji, opět 16. 6. někdy v jedenáct dopoledne. Proto si den 16. 6. 2015 odžila dvakrát. 
 

Ok, do Honolulu jsme se nedostali a tak jsme koukali na odletovou ceduli, co ještě kam letí a kudy by jsme se mohli dostat někam do USA. Přímé Los Angeles Fiji Airways bylo překnihované. Po náhledu do rezervačního systému jsme se rozhodli pro Sydney, odkud je spojení do USA lepší než z Aucklandu nebo Hong Kongu. Takže jsme si udělali letenky na let FJ911 z Fiji do Sydney.

Mezitím se mi podařilo na letišti v Nadi ztratit a najít pas.

Tak jsme se konečně tím Fiji Airways proletěli, když to z Aucklandu ani na Havaj nevyšlo.

Nechci předbíhat, ale letadlo této registrace, se kterým jsme z Fiji do Sydney letěli, jsme potkali o několik hodin později v Los Angeles, kam jsme doletěli s Qantasem.

Economy class.

Flotila.

Route map.

A letíme.

První snack.

A snídaně.

Jsme v Sydney.

Vystupujeme přes Business třídu. Pěkné to mají.

Jsme v Sydney, kde jsme být neměli. Cest la vie.

Musela jsem do kanceláře Emirates, protože po mě Qantas chtěl vidět pokračující letenku z USA, vytisknutou na papíru, aby věděli, že nehodlám do USA emigrovat.

Kancelář tu mají pěknou. Mluvila jsem tu s kolegou, který mi říkal, jak to u nich chodí a tak. Zapovídali jsme se a nakonec jsem mu poděkovala, vzala si vytištěnou letenku, JEHO telefon, v domnění, že je to ten můj a rozloučila se. Pak jsme šli na oběd a čekat na odlet letadla do Los Angeles. Vyndala jsem z kabelky telefon, abych se podívala na internet a vyděsila se, že mi někdo vyměnil obrázek na displeji:-) Pak jsem si ale všimla, že to na mě mluví anglicky a pochopila, že jsem někomu sbalila telefon. Přehrávala jsem si zpětně poslední hodiny, ve kterých obchodech a restauracích jsme byli a vyhodnotila, že jsem ho musela vzít v kanceláři Emirates. Tak jsem tam běžela zpátky a opravdu. Telefon byl kolegy, který ale ještě ani nezjistil jeho ztrátu:-) Naštěstí jsem to zjistila dřív, než jsem s ním odletěla do Los Angeles:-)

Už několik dní jsem měla chuť na čínské nudle. Přesně dva roky poté, co jsem se jimi přejedla na transsibiřské magistrále. Nyní je další dva roky nemusím ani vidět.

Staff check-in Qantasu.

Chvíli to vypadalo na payload restriction, ale nakonec nám místa dali.

Takže pokračujeme do Los Angeles.

Vydala jsem se na spotting do Free Shopů.

Nastupujeme.

Letěli jsme Jumbem. Tentokrát jsem za něj byla moc ráda, narozdíl od situace v roce 2009, kdy jsme v Sydney čekali na let A380ky, ale ten byl plný a nabídli nám místa na letu Jumbem. Tenkrát jsem to cítila jako neúspěch, nyní, po šesti letech vím, že letět Jumbem je větší rarita. Postupně začínají mizet z provozu a jsem ráda za každý let s ním.

Seděli jsme sami na trojce, tak jsem měli i dost komfortu.

Dostali jsme jídelní lístek.

Vyfotili se.

Vyfotili si plánovanou trasu letu (přes Nadi:-)

No a pak celé letadlo zhaslo. Po pár vteřinách ticha se rozsvítilo, kapitán vyhlásil omluvu a IFE se začalo restartovat. Toto totální zhasnutí a reset se ještě asi 3x opakovalo a díky tomu jsme nabrali asi tři čtvrtě hodiny zpoždění.

Po startu jsme dostali večeři.

Asi tady jsem usnula.

A vzbudila se tady. Chtěla jsem zkouknout asi 5 filmů z nabídky, ale nakonec jsem stihla stěží jeden.

Nabídka občerstvení pro cestující během letu, které si sami mohou brát.

A snídaně. I když vlastně oběd, protože jsme v LAX přistáli někdy kolem třetí hodiny odpoledne. Ten samý den, co jsme vylétali v pět večer ze Sydney. Po dvanáctihodinovém letu. Magic.

Přistáváme v Los Angeles.

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

A co tady nevidíme?

Letadlo, kterým jsme před pár hodinami letěli z Fiji do Sydney. Zřejmě ho po návratu na Fiji hned poslali do LAX (foto: Palo).

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

Vítejte v Los Angeles. Po dvouhodinové frontě na immigračce.

Jedeme se vyspat do hotelu a taky vymyslet, kudy poletíme do Anchorage.

Náš hotel.

Vydala jsem se ještě do blízké drogerie.

Nad tou nabídkou plesá srdce.

 
A ráno zpět na letiště. Rozhodli jsme se pro směrování Los Angeles-Seattle-Anchorage s Deltou.

Vyšlo to až na druhý nebo třetí pokus (už nevím přesně), ale nakonec jsme odletěli někdy před polednem.

Delta má v letadle wifi, kde se lze zadarmo připojit na informace o letu.

Foto: Palo

A jsme v Seattle. Hurá. Už jen jeden let od Věrky.

Stálo tu letadlo Emirates.

Do Anchorage to létá jako autobus. Ale nacpané po střechu. Nakonec jsme v Seattle museli přespat a odletěli jsme až 24 hodin po příletu.

Mezi gaty jezdí vláček.

Zavazadla jezdí po příletu na pásu ve veřejné hale. To prostě nechápu a zajímalo by mě, jaká je ztrátovost. Takto jsem to viděla i v Atlantě.

Čas na kávu.

Čekání na letišti je docela v pohodě, protože tam mají zdarma wifi a takového sloupky s energií.

Jsem si zabrala místo hned u sloupku a nic mi nechybělo.

Vtipné bylo, že nám zavazadla odeslali do Anchorage prvním letem, na který jsme se nedostali. Takže jsem v Seattle zůstala jen v bačkorách a s kabelkou:-) Přes noc.

Myidtravel nevypadal optimisticky.

Nakonec jsme tedy odletěli, směr Anchorage!

Pustila jsme si film My děti ze stanice ZOO. Jako malá jsem četla knížku a film jsem chtěla vidět. Nebylo to špatné, ale tu knihu nepředčil.

A jsme v Anchorage. Hurá.