Fiji
 

Na Fiji jsem se chtěla podívat už dávno. Hodně lidí s ČSA tam bylo, protože využili spojení s Koreanem přes Seoul, já měla důležitější destinace na programu, tak jsem Fiji promeškala. Byla jsem připravená na to, že se nejedná o nějakou luxusní destinaci, jako je např. Tahiti. Fiji je takový low-cost island pro turisty z Austrálie a Nového Zélandu. Ale to neznamená, že by služby zde byly nějaké druhořadé. Naopak! Nikde na světě a to opravdu NIKDE, jsem nezažila tak upřímně přátelské a milé lidi pracující ve službách a to bez výjimky. Bavila jsem se o tom s Jendou v práci, který zde byl loni nebo předloni a říkal, že si napřed mysleli, že za tím musí něco být, že toto není normální. Já si myslím, že vím, proč to tak je. A to, dle mého názoru to, že naprostá většina návštěvníků na Fiji přilétá z Nového Zélandu a Austrálie. Všeobecně v turistických službách jsou cestující a hosté z těchto zemí jedni z nejoblíbenějších. Mají peníze, které si užívají, neničí a nekradou vybavení, umí se velmi slušně chovat, neopíjejí se a nejsou agresivní, veškeré problémy řeší s klidem a rozvahou a jsou ve všech směrech velmi příjemní, pohodoví a kultivovaní. Věřím, že personál ve službách je proto "vychován" těmito pohodovými turisty a to se projevuje na jeho vztahu k návštěvníkům.

Původně jsme měli letět s Fiji Airways, nakonec jsme nepohrdli Air New Zealand:-)

Odbavení na letišti v Aucklandu na let do Nadi.

Cesta do gate.

Boarding.

Toto je třída Business Premier.

A toto Premium Economy.

A economy, kterým jsme letěli my.

A naše místa.

Nabídka palubního občerstvení. A funguje to tak, že si to člověk vybere na obrazovce v sedačce před sebou, zaplatí platební kartou a za chvíli se nad ním objeví letuška a donese mu to, co si objednal. Je to pohodlné pro všechny, cestující si to v klidu nakliká a posádka se nemusí zabývat platbou na terminálu.

Ceny jsou naprosto přijatelné.

Další "legrace" je chat mezi sedačkami. My seděli na 59JK, Věrka na 51D a tak jsme si začali psát.

A už si přesedla!

A směr Fiji!

Flotila Air New Zealand.

Dali nám přistávací kartu.

A zde supermarket onboard.

Tak jsem si objednala sendvič nalevo.

A během dvou minut u mě byla stevardka a donesla mou objednávku.

Když se blíží prodej ke konci, cestující jsou informováni.

A jsme skoro tady.

Jdeme na přistání.

Fiji shora (foto: Palo)

Jsme na zemi (foto: Palo)

Vystupovat.

Vítejte.

Naše letadlo z venku.

Kulturní uvítací vložka na letišti (foto: Věrka).

Příletová hala.

Letiště.

Letištní tranzitní hotel.

Zastávka po cestě do hotelu pro občerstvení.

A jsme v resortu, kde budeme tři noci spát.

Náš bungalov typu loft (foto: Věrka)

Palovo postel (foto: Věrka)

A my s Věrkou si rozdělily single beds.

Koupelna.

Balkon.

A výhled z něj.

Cesta k bungalovu.

A bazén.

A hned jsme zamířili do restaurace.

Menu.

Donesli pití.

Jak jinak:-)

Nefoť mi to!

Moje jídlo.

Palovo polévka.

Palovo hlavní jídlo.

A odpočíváme.

Pláž u resortu (foto: Palo)

Foto: Palo

Bungalovy v našem resortu (foto: Palo)

Moje kabely, co sebou vozím. Už jsem si na to pořídila extra sáček.

A snídaně druhý den ráno.

Začali jsme džusem.

První chod.

Další chod.

A další.

Hvězdice.

Palo ji vytáhl ven z vody (ale pak ji tam vrátil) - foto: Palo

Naši spolubydlící z resortu se vydali při odlivu na korálový útes.

Bylo pod mrakem, ale teplo.

Náš resort.

A vyjeli jsme na celodenní výlet do hlavního města Fiji, které se jmenuje Suva.

Zastávka na cestě pro pití.

Pouliční prodej.

A naše cesta samozřejmě vedla na letiště.

Letiště v Suvě.

Odsud létá Fiji Airways na okolní ostrovy.

Destinace.

Dali jsme si na letišti kávu.

Foto: Palo

Foto: Palo

A odjíždíme z letiště. Silnice je trochu podobná těm v Kyzylordě v Kazachstánu.

A trošku jsme se prošli po Suvě. Info o Tsunami.

Foto: Věrka

Foto: Věrka

Po cestě jsem minuli u silnice něco, co vypadalo jako bývalé letiště.

Coke spotting.

Fijijci si volí novou vlajku.

A vyrazili jsme na večeři do restaurace v sousedním resortu.

Jsem zimomřivá a když se ochladilo asi na 18 stupňů, tak jsem vytáhla bundu, připravenou pro Aljašku.

Ráno nás probudil déšť a duha.

Opět snídaně.

Opět duha.

Pánové, co tam pracovali, nám dali kokosy.

A nastal čas na trochu relaxu u bazénu.

Návštěva resortu Shangri-la, kam jsme se vydali na drink.

Mapa resortu (foto: Věrka)

Dostali jsme visitorskou kartičku.

To by šlo!

A nakonec nám paní číšnice řekla, že máme drinky zadarmo, když jsme k nim vážili cestu.

No a tím veškerá legrace skončila. Večer jsme přijeli na letiště a dozvěděli se, že na letu z Fiji na Havaj přes Christmas Island, je payload restriction, což znamená, že letecká společnost přepraví radši cargo než lidi. Vysadili z letu dokonce 6 platících cestujících, kteří tam zvadle čekali, co bude dál. Dál bylo to, že je překnihovali na ranní let Fiji Airways do Sydney a odtamtud s Hawaiian Airlines do Honolulu. Věrka měla letenku potvrzenou a tak odletěla.  A my s Palem řešili, co dál. Zaměstnankyně Fiji Airways mě pustili k systému, tak jsem se podívala na možnosti, které byly. Nakonec jsme zvolili přelet do Sydney, odtamtud do Los Angeles a z Los Angeles doletět přes Seattle do Anchorage, kde se opětovně sejdeme s Věrkou. Časově to mělo vyjít, že se tam sejdeme přibližně ve stejný čas.

QF17 Sydney-Los Angeles navazoval na přílet z Fiji a vypadal nejlépe co do availability a tak jsme se rozhodli pro neplánovanou návštěvu Los Angles. Zde přenocovat a ráno pokračovat do Seattle.

Věrky fotka z mezipřistání na Christmas Island. Ale já se tam někdy taky dostanu a ne že ne!