2013_UAE

prosinec 2013

Dubai, United Arab Emirates

Už tradiční předvánoční návštěva Emirátů.

30. 11. - Odlet

Letíme jako vždy s Emirates.

Letadlo připravené na stojánce.

Miru nás odbavila.

Věrka má vždy zavazadlo pečlivě a důmyslně složené.

Honzík.

Uniforma jisté kategorie cestujících. Růžové tepláčky a značková kabelka.

A boardujeme...

Protože se mi z cesty stala částečně cesta služební, dostala jsem letenku v Business třídě.

Shodou okolností se na stejném letu vracel domů do Dubaje náš pilot Dan, bývalý kolega od ČSA a nyní létající pro EK a tak jsme propovídali úplně celou cestu.

Před večeří se podávají oříšky.

Objednala jsem si dopředu nízkokalorické menu, což jsem neměla dělat, protože to nebylo nic moc. Předkrm.

Hlavní chod.

Dezert.

Kabina Business class.

Kamarádi v ekonomické třídě dostali dort.

Letušky nás s ním vyfotily Polaroidem a dali do hezkého rámečku na památku.

Před Dubají jsme si klasicky zakroužili.

Kamera na letadle je super.

A jsme v Dubaji.

Na immigration to tentokrát šlo docela rychle.

A vyrazili jsme do našeho apartmánu. Xclusive apartments můžu vřele doporučit, už jsem tu byla před třemi lety. Apartmány jsou velké, čisté, kousek od metra a přes ulici je supermarket.

Obývák.

Kuchyňský kout.

Jedna ložnice.

A druhá.

A je tu zdarma wifi.

1. 12. - Deira, Fontány

Trošku se prospíme a vyrážíme do Deiry, na procházku a nasát orientální atmosféru.

Apartmány za světla.

Vyrazili jsme na snídani.

Palovi se to trochu připeklo.

Reklamovala jsem kávu, že je nějaká zkažená a pak se ukázalo, že to nebyla káva, ale nějaký rostlinný čaj s mlékem.

Do Emirátů jsme přijeli v době, kdy se slaví výročí země, letos to byly 42. narozeniny. Vlajky byly úplně všude.

Mnoho lidí si nazdobilo i auta. Ptala jsem se pak Roniho, jestli to mají po celý rok a prý ne. Dají spousty peněz za přetření auta na pár dní a pak to vrátí do původního stavu.

Pak jsme vyrazili na Creek.

Zastavili jsme se u oblíbeného stánku, kde mají vynikající shawarmu.

A freshe.

Tradiční trh.

Spice souk. (foto: Věrka)

Gold souk. Prsteny.

Náhrdelníky. Není to úplně podle mého vkusu.

Největší prsten na světě, zapsaný v Guinessově knize rekordů.

Legrační momentka s cizím pánem.

Pak jsme přejeli k fontáně u Dubai Mallu.

Právě v okamžiku, kdy kvůli výročí nasvítili Burj Khalifu do národních barev. (foto: Věrka)

foto: Věrka

Dubai Mall (foto: Věrka)

Pro orientaci zde, je potřeba mapa.

Odjezdiště taxíků z Dubai Mallu.

2. 12. - Abu Dhabi & Sightseeing flight

Ráno vyrážíme do Abu Dhabi. Zde se setkáme na chvíli se Samem a poté odletíme do Fujairy. Jedeme taxíkem, cena za cestu Dubai-Abu Dhabi je kolem 270 AED.

Cestou narazíme na cyklistický závod. (foto: Věrka)

foto: Věrka

A první kroky vedou k Samovi.

Nejnovější přírůstek v jeho kolekci je B707 Saha.

Dorazil i Roni, se kterým jsme se několik měsíců neviděli. Koupil si mezitím nové auto, stejné, jako má náš dubajský šejk.

Všichni jsme vyrazili na oběd do libanonské restraurace.

Sam se s námi rozloučil, protože se šel učit na sobotní zkoušky.

My s Ronim vyrazili na Al Bateen Airport.

Zpátky se nebudeme vracet jen tak, ale letecky! V UAE začala červnu 2012 provozovat vnitrostátní lety společnost Rotana Jet s letadly typu Embraer 145. Ceny letenek jsou příznivé, one-way za 200 AED, čili cca 1000 Kč. My jsme zvolili let do Fujairy, protože tento let startuje z malého letiště, Al Bateen Executive Airport, které slouží spíše k privátním letům. Toto letiště bylo vybudováno v šedesátých letech. IATA kód je AZI. Původně sloužilo jako hlavní letiště pro město Abu Dhabi, po vybudování nového letiště v roce 1982 byl civilní provoz odsud přesunut a toto letiště zůstalo pouze vojenské. V roce 2008 bylo letiště přeměněno na privátní, určené pro soukromé lety.
Letenky jsem koupila přes internet asi měsíc dopředu na středu 3. prosince. Týden před odletem mi zvoní telefon a vidím předčíslí +971, čili UAE. Občas nám takhle volají IT pracovníci z Emirates, když potřebují něco s počítačem, takže jsem čekala něco pracovního. Ale kdepak. Byla to Rotana Jet s tím, že náš let je zrušen. Nabídli mi, že nás můžou překnihovat na jiný den, zajistit pozemní přepravu nebo vrátit peníze. Druhé dvě možnosti jsem zamítla a tak jsme se domluvili na překnihování na pondělní let.

Al Bateen Airport.

Odletová hala.

Odbavení. I s námi letělo 15 cestujících, samé lokální ženy a děti.

Roni s námi počkal na odlet.

Wifi koutek.

Roniho jsem po delší době moc ráda viděla. Zavzpomínali jsme na naše společné zážitky.

A nastal čas na odlet.

Letuška byla zahalená. (foto: Věrka)

Mešita v sousedství letiště je dobře viditelná. (foto: Věrka)

Terminál. (foto: Věrka)

Provoz na letišti. (foto: Věrka)

A po startu se naskytne pěkný výhled na mešitu. (foto: Věrka)

Poušť z letadla.

Zajímala jsem se, jestli dostaneme nějaký catering. Ano, dostaneme.

Přistání ve Fujaiře.

Z druhé strany. (foto: Palo)

foto: Palo

Po přistání na nás šly mrákoty z těch nádherných kousků, co tu stojí. (foto: Palo)

Naše letadlo. (foto: Věrka)

Terminál. (foto: Věrka)

Příletová hala. (foto: Věrka)

Toalety pro pány.

A pro dámy.

foto: Věrka

Museli jsme ale vyřešit jednu zásadní otázku a to, jak se dostat zpátky do Dubaje. Protože na letišti nebyl žádný další přílet a naši spolucestující odjeli svojí dopravou, nebyly tam k dispozici ani žádné taxíky. A kde se vzal, tu se vzal, se tam jeden jediný vyloupl a souhlasil, že nás odveze do Dubaje.

Fujairah.

A cesta do Dubaje.

Po příjezdu jsme ještě skočili v Dubaji na nákupy a to jsem si přinesla.

Bude jí to?

Jarouš řeší, jestli si vzít zítra do Burj Al Arab kostičky nebo kostičky.

3. 12. Burj Al Arab - High Tea

Hlavním tématem dnešního dne se stala návštěva Burj Al Arab. Nazývá se nejluxusnějším hotelem na světě a bývá označován jako jediný sedmihvězdičkový. Tolik hvězd na stupnici sice neexistuje, ale proč ne. Nedá se sem normální jít na prohlídku, je nutné mít rezervaci do některé z restaurací nebo kaváren, garantovanou platební kartou. Jako rozumnou cenovou variantu jsme vybrali návštěvu odpoledního čaje. Ten se podává v několika restauracích a kavárnách tohoto hotelu. Ceny jsou od 295 AED do 460 AED. Ten nejlevnější čaj se podává v atriu hotelu, což je asi také pěkné, ale já jsem si přečetla recenze a zjistila, že je lepší jít do nejdražší varianty. Tento čaj se podává ve Skyview baru v 27. patře Burj Al Arab. Nepodává se pouze čaj, ale i další jídlo. Vše je v ceně. Hosté mohou dorazit půl hodiny před tím, než na kdy mají rezervaci a posedět si v Lobby.

I taky samozřejmě slaví 42. výročí. (foto: Věrka)

Pěkné to tu mají, to ano.

foto: Věrka

foto: Jarouš

A pak nás vyvezli výtahem do 27. patra

Zlaté výtahy. (foto: Věrka)

A to už je onen bar, kde se čaj o páté v jednu podává. (foto: Palo)

foto: Palo

Na začátek jsme dostali sklenku šampaňského.

A rakvičku.

Wifi je tu zdarma.

Malíček správně nahoru!

První chod.

Další chody.

Výhled. (foto: Palo)

foto: Palo

foto: Jarouš

foto: Věrka

Toalety. (foto: Věrka)

Mají tu i parfém.

Ale zpátky ke stolu!

Ve čtyři hodiny to končí a výtahem se jede zase dolů.

foto: Věrka

foto: Jarouš

Nejlepší je, neodjíždět taxíkem přímo od vchodu, ale odejít po můstku, se kterým je hotel spojen s pevninou. Odtamtud se dá totiž sejít na hotelovou pláž, která je jinak určena jen hotelovým hostům.

foto: Jarouš

Trocha profesionální deformace. (foto: Jarouš)

foto: Palo

foto: Věrka

foto: Palo

foto: Jarouš

foto: Palo

4. 12. Dubai - plonkový den

Dnes máme volný den. Dopoledne vyrazíme do centrály Emirates, na nákup do korporátního obchodu.

Jedeme metrem.

foto: Jarouš

Ředitelství.

I zde je vše samozřejmě nazdobeno.

A už stojí frontu u pokladny.

Poseděli jsme na terase, odkud je vidět krásně na letiště.

Věrka si koupila emirátskou vánoční výzdobu.

Další vlastenec.

Potom jedeme do Mall of the Emirates, kde mají lyžařskou sjezdovku. My ale lyžovat nebudeme, chceme nakupovat. (foto: Jarouš)

Ceny (foto: Jarouš)

Věřím, že tuto lednici v národních barvách má spousta Emiráťanů opravdu doma.

A výsledek mých nákupů.

Večer nabíjíme.

5. 12. Abu Dhabi, auto-muzeum, Al Ain, outlet

Půjčujeme si auto a vyrážíme na celodenní výlet. Jako první zamíříme do Abu Dhabi, do vyhlášené mešity.

foto: Palo

Musely jsme si s Věrkou obléci Abáji. Od minula za ně zavedli placení zálohy 50 AED, zřejmě jim je někdo kradl. (foto: Věrka)

foto: Palo

foto: Jarouš

foto: Jarouš

foto: Jarouš

foto: Jarouš

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

foto: Palo

Dress code.

Další cesta vedla do auto-muzea, které se nachází za Abu Dhabi a kde mají vystaveného Tristara.

Zastávka na jídlo po cestě.

foto: Jarouš

Muzeum před námi. (foto: Jarouš)

foto: Jarouš

foto: Jarouš

foto: Jarouš

foto: Jarouš

foto: Palo

foto: Jarouš

foto: Palo

A pokračujeme na Al Ain a druhou nejvyšší emirátskou horu. (foto: Palo)

foto: Palo

foto: Jarouš

foto: Palo

A návštěva pevnosti v centru Al Ainu.

foto: Jarouš

Při cestě zpět jsme se stavili v Dubai Outlet Mallu za Dubají. A ty výprodeje....

To se nedá, nechat to tam, za ty peníze.

Ještěže jsme měli tak velké auto.

Celkem jsem si během výletu koupila devět párů bot. Vše samozřejmě ve slevě.

Věrka vykoupila v sámošce všechny Labany.

Čaj latté, to jsem ještě neviděla.

Naše lednice.

6. 12. Saúdskoarabský plot

Vydali jsme se napříč Emiráty do pouště, k plotu se Saudskou Arábií. Protože jsem četla, že tam někdo byl, tak jsem tam chtěla taky.

Palovo nohy.

Po cestě jsme minuli vojenskou kolonu. Já i Palo jsme začali okamžitě fotit. Za chvíli nás předjelo auto a přinutilo nás zastavit. A samozřejmě průšvih. Palo byl přinucen, fotky smazat. Já jsem fotila svým malým foťákem, takže mě si nikdo nevšiml a fotky mám:-)

Vojenská základna.

Zastávka na pauzu kdesi.

A jsme v p..... v poušti.

foto: Věrka

A dojeli jsme na hranici se Saudskou Arábií.

Musela jsem si tam aspoň strčit prst.

Věrka taky.

Hraniční plot.

Zábava lokálců v poušti. S džípy na dunách. (foto: Jarouš)

foto: Jarouš

foto: Palo

Duny byly úžasné.

foto: Jarouš

A koupila jsem si kšiltovku.

7. 12. Směr Omán!

Dnes je na programu návštěva enklávy a exklávy Ománu v Emirátech. Ty enklávy a exklávy jsou vůbec zvláštní věc. V češtině existuje pouze slovo enkláva, v angličtině enclave a exclave. Česká definice slova enkláva je: menší část státu, oddělená od zbytku svého území územím jiného státu. V angličtině je definice slova enclave následující: území, které je plně obklopeno územím jiného státu. Exclave je: jakékoliv území, které patří k území jiného státu, není s ním však souvisle spojeno. Tudíž, podle toho, jsou v angličtině např. Aljaška nebo Kaliningrad pouze exklávou. Protože jsem multi-culti člověk a české přepisy a převody jmen a názvů mě spíš rozčilují, je pro mě směroplatná definice z anglického jazyka.


	Cčko je enkláva Bčka.	Cčko je exkláva Bčka (Dčko je moře).

Omán má tedy v Emirátech enklávu i exklávu. Exkláva se nachází na Musandamském poloostrově. Enkláva je uvnitř území UAE. Viz mapa:

Aby to nebylo moc jednoduché, Spojené arabské emiráty mají v enklávě Ománu také svojí enklávu. Čili území, obklopené územím jiného státu, v tomto případě ománskou enklávou. Ománská enkláva se jmenuje Madha a zabírá území cca 75 km čtverečních. Emirátská enkláva uvnitř ománské se jmenuje Nahwa. Je to vesnice s cca 40ti budovami a vlastní nemocnicí.
Viz obrázek:

Do této enklávy a exklávy není údajně potřeba při vstupu z UAE ománského víza a tím pádem nepozbývá platnost vízum emirátské. Což se ale ukázalo, že není úplně pravda.
Nejprve jsme vyrazili směr exkláva na poloostrově a chtěli jsme vjet do Ománu po levé straně.

Palovo džus se zrníčky.

Šestipruhá silnice.

A nemohli jsme se po cestě nezastavit u odstavené Il76ky v Umm Al Quainu.

Měli tam i toto.

Věrku Il76ka moc nebavila.

foto: Jarouš

foto: Palo

A pokračujeme ke hranicím s Ománem. (foto: Jarouš)

foto: Jarouš

A dojeli jsme na hranice. Zde nám vysvětlili, že pokud vyjedeme do Ománu, pozbydou platnosti víza, na která jsme do UAE vstoupili a budeme potřebovat nová. Argumentovala jsem tím, že do této exklávy je výjimka a víza se neruší, podpořené i tím, že loni jsme takto do ománské exklávy vstoupili na východním pobřeží, ale pohraničník byl neoblomný. Tak jsme se otočili a zůstali v UAE. A vydali se na druhou hranici, přes kterou jsem přešli do Ománu loni. (foto: Jarouš)

Jeli jsme kolem letiště v Ras Al Kaimah. Tam mají také poklady, včetně DC8. (foto: Palo)

foto: Palo

A co se nestalo? Na východním pobřeží nás do Ománu normálně pustili. Takže ponaučení je, že z východního pobřeží to jde, ze západního ne. Zřejmě je někde v systému ale chyba.

Jarouš napsal nápis Omán, ale vlna mu ho vzápětí smazala.

Mafia foto.

A pokračovali jsme do ománské enklávy Madhy.

Uvítací smska přišla. Jenže pak to začalo být zajímavé. Dál jsme zamířili do emirátské enklávy v té ománské. Tam jsme dojeli úspěšně.

Nahwa. (foto: Jarouš)

Nahwa.

Pořád ještě Nahwa.

Podle mapy lze Mahwou projet zpět přes Omán do Emirátů a vrátit se na silnici na Dubaj. Na mapě silnice je. Setmělo se a my jeli a jeli a silnice se stala jen jakousi cestou, mezi skalami. Tma jako v pytli. Cesta se ztratila i v navigaci, která přestala cokoliv ukazovat, signál na mobilech nám také zmizel.
Začala jsem se trochu bát a konstruovat hororové teorie o tom, že tam uvízneme. Jeden z nás se vydá pro pomoc a zmizí. Vydá za ním další a také zmizí. My s Věrkou čekáme v autě. Pak se odnikud vynoří osamocená cizí postava, která se nabídne pomoc. Dotyčnému náhodně vypadne z kapsy nějaká osobní věc těch, co zmizeli, když šli pro pomoc...A pak nás rozseká sekerou:-).

V těchto uličkách jsme zastavili a radili se, kterým směrem jet. Palo, pobaven mojí hororovou teorií, stáhnul okénko a do tmy pronesl: "Hello Sir, how are you?". Krve by se ve mě nedořezal, že tam někdo skutečně je:-)

Jarouš měl v Ipadu nějakou offline mapu, která ale nic neukázala.

Po nějaké době jsme dojeli k této ceduli. Cesta uzavřena. Jarouš si všiml, že tam někdo sedí. Opatrně jsme se za ním vydali. Chlap neuměl anglicky. Začal ukazovat, že máme přes zábranu projet a opakoval: "tunel tunel" a "OK". Po krátké poradě jsme se domluvili, že to teda zkusíme. Snad nás neposílá do nějaké pasti.

Věrka se také bála.

Po chvíli bloudění se skutečně objevil rozestavěný tunel.

Projeli jsme jím a dostali se za pár minut do civilizace. Hurá!

Silnice! Světla! Civilizace!

Večer si Věrka z toho zážitku musela koupit dvě kabelky Guess.

8. 12. Školení Emirates (konec dovolené)

Týden před odletem jsem se dozvěděla, že se musím dostavit ve dnech 8.-10.12. do Dubaje na školení. Původně jsme měli všichni odletět na Maledivy, ale toto mi změnilo plány. A tak Věrka, Palo i Jarouš na Maledivy odletěli a já zůstala v Dubaji a šla se školit.

Příjemné bylo, že na školení přiletěl i Jenda.

Školila jsem se na Skywards.

Kantýna.

Večer jsem ještě stihla provést ruského známého od mého ruského známého z Novosibirska po Dubaji. Průvodkyni v ruštině jsem tedy dělala po Dubaji poprvé.

Bogdan byl z Dubaje naprosto nadšený. I proto, že cesta do Dubaje byla jeho první v životě, mimo Rusko.

9. 12. Opět školení.

I Emirates college je nazdobená.

Moje ideální pokojová teplota. Jenda mě byl na pokoji navštívit a vydržel jen pár minut:-)

A večer jsem opět vyrazila s Bogdanem do víru Dubaje.

11. 12. Odlet domů.

Měla jsem vzhledem k množství nakoupených věcí trochu problém se sbalit.

Naštěstí Jenda měl volnou kapacitu.

Takže letíme domů.

Nacpaný gate C17.

Noviny na palubě jsou nezvyklého formátu, protože si je tisknou přímo v Dubaji na jiný papír, než je originál.

Jdeme na start.

Kamera na letadle.

Odlet.

Snídaně po startu.

Potom jsem si pustila film - Love Actually. Takže jsem si po dlouhé době nádherně poplakala.

Moje oblíbená scéna.

Potom jsem si dala třídílný dokument o dubajském letišti a jeho zákulisí. Všichni o tom mluvili, já to ještě neviděla. A opravdu to bylo super zajímavé. http://natgeotv.com/uk/ultimate-airport-dubai

Pak jsem si trošku poležela.

A nastal čas oběda. Předkrm.

Hlavní chod.

Dezert.

A capuccino na konec.

Udělali nám zase fotku.

A jsem doma. S nachlazením z klimatizace ze školení, ale se spoustou nezapomenutelných zážitků. Jako vždycky:-)

www.yirina.net