Přiletěli jsme s Ukraine International Airlines na letiště Kyjev Borispol, které je stranou od města. Cesta taxíkem do města trvá cca 40 minut. Trip report z letu s Ukraine International je ZDE.

Naším hlavním cílem byla návštěva leteckého muzea na letišti Žuljany. Jejich web je TADY.


Počasí po příletu nic moc, 13°C a hlavně nepříjemný studený vítr. Taxi z letiště stojí 350 UAH.

Nápis Kiev po cestě z letiště.

Po cestě míjíme (asi) ředitelství Ukraine International Airlines.

Dole mají public office.

Typické paneláky po cestě z Borispolu.

Nová výstavba. Po cestě z letiště jsme míjeli spoustu rozestavěných bytových domů, v Kyjevě se velmi staví.

Metro na povrchu.

Vjíždíme do úplného centra.

Chodby domu působí strašidelně. Byty už jsou pak v pohodě. To je zkušenost i třeba z Kazachstánu.

Zajímavý koutek.

Vyjdeme ještě na krátkou procházku po okolí.

Samozřejmě v obchodech nechybí toaletní papír bez dírky uprostřed.

Nabídka v magazínu.

Obchod se nachází asi 3 metry od vchodových dveří do našeho domu.

Ještě fotku na Instagram.

Good morning Kiev!

Výhled z balkonu.

Káva na balkoně.

A vyrážíme do města.

Za světla to vypadá trochu méně strašidelně.

Tohle vypadá strašidelně i za světla.

Vchodové dveře do domu.

Supermarket vedle domu.

Vyšli jsme před dům a tam stál taxikář. Zeptali jsme se, za kolik by nás hodil do leteckého muzea. Prý za 150 UAH. Tak jsme jeli. A hned jsme si domluvili odvoz i na druhý den na ráno.

Ulice Kyjeva

Ulice Kyjeva

Ulice Kyjeva

K muzeu se jede kolem městského letiště Žuljany.

A jsme před muzeem.

U vchodu se srocují návštěvníci, ale je všední den, tak jich tu moc není.

Nějaký mladý pár na rande.

Vstupné do muzea je 50 UAH (40 CZK).

Dále lze dokoupit vstupy do jednotlivých exponátů. Túčínka a Iloušci. Dražší (prezidentské Tu 134) za 7 Kč a levnější (např. Iloušek 62) za 3 kč. Tak jsme si vzali samozřejmě všechno.

Ceny opravdu lidové.

U vchodu jsme se setkali se skupinou veteránů. Jen nevíme čeho veteránů. Ale paní je tak vždycky představovala, když šli do letadla.

Muzeum je pěkně udělané.

Je tu toho k vidění opravdu hodně. Do žlutě označených exponátů je možné vstoupit.

Někdejší prezidentské Túčínko.

Opět randící pár.

Jdeme dovnitř. Za 7 Kč.

Interiér.

Kulatá okýnka Tu 134 jsou úžasná.

V každém přístupném exponátu sedí pán nebo paní důchodového věku, vybírají vstupenky a vyprávějí o letadle. Super práce pro důchodce, kteří v tom třeba pracovali. Asi nic moc placené, ale jsou v kontaktu s lidmi, při nenáročné práci.

Tady byla paní, která nám o letadle fundovaně vyprávěla.

Veteráni šli v závěsu za námi.

Tu 154. Tam to vonělo tou klasickou Tupolevskou vůní!

BSCT neboli baby bascet.

Kokpit.

Stoleček.

A opět veteráni v závěsu.

Zde je restaurace. Ale byla zavřená.

Je tam také obchod s leteckými věcmi.

A autobus s českými nápisy.

A krtkem.

Turbolet!

Byli tu žáci ze škol na výletě.

Paní učitelka se toho nebála a vyrazila do muzea v podpatcích.

Její kolegyně také.

Muzeum je v sousedství dráhy letiště Žuljany, tak se odtamo dá pěkně spottovat.

Iloušek 62.

Spotting z muzea.

Ázerbájdžánské Buta Airways.

V IL62 nejsou sedačky, ale prezentace.

A učebna.

Kokpit legendy.

Nová vs. stará technologie

Iloušek 62 je nejkrásnější letadlo ever.

Paní učitelka v podpatcích stále drží.

Vrtulník Mi.

Atari.

Kokpit je tu jen jako maketa.

Jak.

Paní hlídačka vzpomínala na staré dobré sovětské časy, kdy byly letenky levné a ona tím mohla létat.

Něco sedá.

Aaaa, náš známý!

Flydubai létá do Kyjeva na centrální letiště.

A Belavia.

Il 76 mám také moc ráda.

Odjíždíme z muzea nějak kolem čtvrté odpoledne.

Respektive jdeme pěšky k letišti Žuljany, páč si chceme vybrat peníze z bankomatu.

K muzeu jezdí autobusy. Ale my chceme jít pěšky.

K letišti je to asi 10-15 minut chůze. Jde se kolem letištního plotu.

A jsme tu.

Někdo si tu zapomněl injekci.

Letiště ve městě.

Chystají tu nápis v trávě.

Před letištěm je vystavený Antonov.

Z letiště jedeme Maršrutkou k metru.

Jedeme asi 15 minut.

Davidoffky tu stojí na české peníze 28 Kč. V Praze asi 100 Kč. Takže jsme nakoupili zásobu pro Pala.

Jdeme na metro.

Stanice metra Vakzalnaja.

V metru se jezdí na žetony, které se koupí buď v automatu nebo u paní na okénku.

A jsou tu turnikety z večerníčku Jen počkej zajíci!

Sovětské metro.

Do restaurace naproti v prvním patře jsme zašli na jídlo.

Restaurace byla v retro stylu.

Menu s obrázky. Ideální stav.

Dala jsem si samozřejmě Boršč.

Byl vynikající.

Salát taky.

A nějaké kuřecí maso s pečeným bramborem.

A palačinky na závěr.

Vyhlídka z restaurace.

S tvarohem.

A s třešňovým něčím.

Všechno to jídlo včetně barevných ovocných šťáv v džbáncích stálo 380 Kč.

Retro styl.

A jdeme se projít centrem.

Stánek na tisk fotek ze sociálních sítí.

Míříme k Majdánu.

Lidé jsou tu zajímaví. Většina pěkně vystajlovaných.

Před restauracemi postávali lidé a užívali si pěkný podvečer.

Jako někde v Římě.

Ukrajinské suvenýry.

Majdán.

Po ulici jde kůň.

Domy v centru jsou pěkně (aspoň zvenku) rekonstruované.

Vypadá to tu moc hezky.

A druhý den ráno odjíždíme na letiště.

Nákup pro Pala.

Kyjev Borispol.

Pavučiny na kamerovém systému.

Hezká atrakce na letišti. Škoda, že není něco takového v Praze pro cestující.

Růžové křeslo.

Model letiště.

Nastupujeme.

Letíme domů.

Jídlo si tentokrát koupím z běžné nabídky na palubě.

Dám si tu ovesnou kaši za 3 EUR.

Ovesná kaše a kafe.

No, lepší než nic. Tak bych to shrnula :-)

A jsme doma.

"Víkend" v Kyjevě byl super. Pro mě osobně je to skvělá varianta, kam odjet na dva na tři dny, když se chce člověk projít po hezkém, upraveném a živém městě, kde ale nejsou žádné davy turistů. Zatím ještě. Už si nedovedu ani představit, že bych jela na víkend do Paříže nebo Barcelony, kde se člověk musí prodírat davy lidí (v tomto smyslu mi stačily onehdá Londýn nebo Benátky), kteří jsou tam místním na obtíž, což chápu. Někde to došlo dokonce tak daleko, že mají na zdech nápisy od místních: "tourist, go home!" Děkuji, o tohle nestojím a člověk si to snad ani nemůže užít. I já mám poslední dobou problém třeba s tím, jak je přelidněný Václavák a jeho okolí v Praze a pokud nemusím, tak tam ani nejdu.
Proti tomuhle byl Kyjev úplný nedoceněný ráj, navíc ještě za ceny, které jsou pro nás velmi nízké. Pro nás letecké nadšence je tam navíc ono letecké muzeum, které je rozhodně "must visit" a rozhodně doporučuji jeho návštěvu. 

www.yirina.net