My posts are my personal views. They do not represent the views of my company / Příspěvky na tomto webu jsou pouze mé osobní názory.

www.yirina.net

 


 

 


Na Baikonur jsme přijeli 11. září 2017 na start rakety Soyuz MS-06, která vezla na Mezinárodní kosmickou stanici tři kosmonauty. První den pobytu na Baikonuru jsme byli převážně ve městě Baikonur, zúčastnili se tiskové konference s kosmonauty a před spaním sledovali z hotelové zahrady start jiné rakety Progress, který byl pro nás náhodně přesunut na večer, kdy už jsme byli na Baikonuru.
Druhý den na Baikonuru nás čekaly další zajímavé prohlídky spojené s kosmickým městem a večer jako završení samotný start rakety.


 

12. 9. 2017
 

DEN D

День Д

 

 

Start je naplánován na 3:17 místního času po půlnoci 13. 9. Čili nás čeká hodně dlouhý den. Po snídani v hotelu je v 10:00 odjezd do města Baikonur, kde nás čeká další program.

 

 

MEZINÁRODNÍ ŠKOLA kosmonautů

Международная космическая школа
 

 

Ráno je prvním bodem programu návštěva mezinárodní kosmonautské školy (jejich web TADY). Ta se nachází ve městě Baikonur. Založena byla v roce 1990, při předání komplexu Baikonur do pronájmu Ruské federace v roce 1995 zůstaly její název i status zachovány. Škola má tři zaměření - specializace: matematicko fyzikální, chemicko - biologické a aerokosmické.


Cesta do kosmické školy.


Baikonurské paneláky


Baikonurské matky


Baikonurská turistka


Samolepka na autě: "Na Berlín!"


Čekáme, než nás vpustí do školy


Toto je dvorek kosmonautské školy


Klasická chodba. Jak tam na mě dýchl ten školní "zápach", tak jsem si uvědomila, jak jsem šťastná, že už do žádné školy chodit nemusím.


Škola je zaměřena na kosmonautiku, takže tu mají odpovídající pomůcky.


Ve třídách jsou běžnou součástí modely raket.


Kluci psali nějaký test.


Ptali jsme se, proč jsou tu jen kluci. No, protože kluci se učí technické obory a holky mají předměty jako vaření.


Školní pomůcka


A děvčata si asi čtou v kuchařce, jak se vaří Bošč. Kosmický boršč, když jsme v kosmické škole.

 

 

MUZEUM VE MĚSTĚ BAIKONUR

Музей в городе Байконур

 

Po návštěvě školy jsme zamířili na oběd a následně do muzea, které se nachází ve městě a je samozřejmě věnováno historii města a kosmodromu.

 


Cesta do muzea. Říkali jsme si, jestli tu mají také nějaké "lepší" domy. Tak pár jsme jich nakonec viděli, ale opravdu jen minimum.


Srpy a kladivy se to tu samozřejmě jen hemžilo.


Naše průvodkyně po muzeu.


Nějaké vojenské relikvie.


Vpravo medaile za osvobození Prahy.


Historie stavby Baikonuru. Kosmodrom se začal budovat v roce 1955.


Ti co ho budovali, tak spali ve čtyřiceti stupňových mrazech ve stanech.


Modely raket, které z Baikonuru létaly nebo měly létat.


Průběh stupňů oddělení částí rakety po startu. Vyletí velká raketa a postupně z ní všechno odpadne a do cíle doletí jen malá kabinka s kosmonauty.


Muzeum je opravdu moc pěkně a podrobně zpracované.


Velkou výhodou je, že tu moc lidí není, vzhledem k tomu, že je město uzavřené a dostanou se tam jen ti, co tam žijí. A ti už většinou v muzeu byli. Turisté, kteří přijeli na start se tu ztratí.


Všechno je tu pěkně znázorněné formou modelů, i pro laiky.


Model startovací rampy.


Model soustavy planet kolem slunce.


Kazašský kulturní koutek. Tady několik dní před startem kosmonauti letící do vesmíru pijí v národních oblecích čaj. Je to jedna několika stálých z tradic, které se dělají před každým startem.


Tak jsme si taky poseděli.

 

 

Prohlídka města Baikonur

Обзорная экскурсия по Байконуру

 

 

Z muzea jsme pokračovali dále po městě. V podstatě to probíhalo tak, že průvodkyně se nás ptaly, co by jsme chtěli vidět a tam nás odvezly. My jsme měli město Baikonur docela dobře nastudované a tak jsme věděli, co bychom chtěli a říkali jsme si. Takže například Poláci vznesli požadavek na cestu k opuštěnému Ruskému kolu v místním parku. Byli tím docela posedlí, chtěli tam už ráno před muzeem, ale průvodkyně jim řekly, že tam pojedeme až po muzeu, tak se chtěli oddělit a že tam pojedou sami místo muzea po svých.... Průvodkyně je zadržely, že ne, že tam pak pojedeme všichni. Když zastavil náš mikrobus u silnice u parku, nečekali ani na zbytek skupiny a vzali čáru ke kolu, skoro k němu běželi. Potom jsem ještě zaslechla, jak průvodkyni vysvětlovali, že existuje podobné kolo v ukrajinském městě Pripjať a které zůstalo opuštěné po výbuchu elektrárny v Černobylu a že se tam na to kolo byli taky podívat. To kolo je prostě úplně fascinovalo. No, každý máme něco.

 


Nám se kolo taky docela líbilo.


Zapomněla jsem se zeptat, jak dlouho už nejezdí.


Asi už to pár let mimo provoz bude.


Park je takový opuštěný.


Asi si tu už moc dětí nehraje.


Z parku jsme se přesunuli k místní pláži.


Cesta po městě.


Ministerstvo.


A jsme na pláži. Ta je u řeky Syr Darya, která kolem města protéká.


Zajímalo by mě, jestli to tu aspoň v létě nějak žije.


Sprcha.


Lehátka pro návštěvníky.


Převlékárny.


Bazén.


Kdy se tu naposledy asi lidi koupali?


Následovala cesta k památníku největší nehody, která se na Baikonuru stala.


Pomník k nehodě.

 

Šlo o Nedělinskou katastrofu, která je největší a nejtragičtější v historii Baikonuru. Stala se 24. října 1960 při pokusném startu balistické rakety R-16. Průvodkyně nám vyprávěla celý příběh, jak se to stalo. Co moje ruština stačila, tak v ní hlavního konstruktéra Michaila Jangela popisovala jako hrdinu, který za nic nemohl a říkala, že později dostal i nějaké řády. Ironií osudu on sám tuto nehodu přežil. Po návratu domů jsem si dohledala informace k tomu, co se tam vlastně stalo a ty byly trošku jiné, proti tomu, co nám říkala průvodkyně.

Co se tam tedy stalo? Od počátku příprav provázely chystaný start rakety problémy, ale tehdejší vedení SSSR nechtělo ani slyšet o tom, že by mohlo dojít k dlouhodobějšímu posunutí. Původní datum startu bylo 23. října 1960, z technických důvodů bylo posunuto na 24. října 1960. Přestože technici pracující na přípravě varovali a upozorňovali na technické problémy, tehdejší vedoucí představitelé se o tom odmítli bavit. Motory rakety a další přístroje se kontrolovaly a opravovaly přímo na odpališti a přitom v nich bylo palivo. Večer 24. října byla vyhlášena 30 minutová předstartovní pohotovost. Z jednoho motoru vyšlehl plamen, který následně vyvolal explozi, která byla vidět do vzdálenosti 50 kilometrů a rozpoutala obrovskou ohnivou smršť, trvající několik desítek minut. Ti, co stáli kolem rakety, se proměnili v hořící pochodně. Raketa i startovací konstrukce se zlomily a spadly na hořící lidi.
Na plánovaný start rakety přiletěli z Moskvy nejvyšší armádní pohlaváři, včetně velitele strategických raketových vojsk SSSR Mitrofana I. Nedělina. Ten byl v době před startem přímo na ploše, protože chtěl start sledovat z blízka. Po něm se nehoda nazývá Nedělinská. Po tomto pánovi zůstal pouze kus čepice a hodinky, zastavené na čase 18:45. Krátce před výbuchem prý prohlásil: "kdo se bojí, ať jde domů". Vedení SSSR se tehdy nehodu snažilo utajit, jak jen to bylo možné. Ke smrti Nedělina a 91 dalších příslušníků raketových vojsk sdělili, že zahynuli při letecké nehodě. Ostatní mrtví z řad zaměstnanců Baikonuru byli pohřbeni na různých hřbitovech, aby nebyl nápadný stejný den smrti uvedený na náhrobcích. Až po 30 letech se pozůstalí dozvěděli pravdu, co se tehdy stalo a tehdy byl také postaven tento památník obětem. Je na něm nápis: "Věčná sláva vojínům, kteří zemřeli hrdinnou smrtí při plnění svých vojenských povinností 24. října 1960". Do té doby se událost oficiálně vedla jako "letecké neštěstí".
Nehodu přežil samotný konstruktér rakety Michail Jangel. Ten si krátce před výbuchem šel zakouřit do podzemních prostor a zůstal tak paradoxně před ohněm ochráněn. Celkem při nehodě zahynulo až 200 lidí. O tři roky později ve stejné datum, tedy 24. října 1963 explodovala na Baikonuru další raketa. Pak už bylo toto datum prohlášeno za prokleté a 24. října už nikdy nebude z Baikonuru startovat žádná raketa.  
 


Pomník Nedělinské katastrofy.


Následně jsme jeli do obchodu se suvenýry. Ten byl naproti bloku domů, které už dosloužily.


To muselo dát práci, to tam takto zazdít. cihlu po cihle.


Obchod se suvenýry. Prodávali i bundy a trika Roscosmosu.


Bundy Roscosmos.


Je libo obraz ruského prezidenta? Nebo kazašského?


Následovala cesta na nádraží.


Lokomotiva, která zde byla umístěna k 50. výročí Baikonuru.


Nádraží. Vlaky stále jezdí.  Spojují město a kosmodrom. Využívají ho lidé, kteří tam jezdí do práce.


Jízdní řád.


Připomíná mi to kyrgyzský Karakol (ten u Toktogulu).


Noční klub.


Panelák.


Balkon.


Jako další požadavek kam chceme odvézt, jsme vznesli návrh, že chceme k tomuto letadlu An12. Ostatní členové skupiny byli rádi, že něco víme a souhlasili.


Letadlo tu je od roku 1990. A taky tu mají koupaliště.


Copak se dnes ještě na Baikonur stěhuje? Má vůbec perspektivu tady stavět dům?


Jediné "hezčí" domy, co jsme viděli.


"Ruský" balkon


Sídliště.


Typická baikonurská ulice.


Spousta domů a staveb je tu nedostavěných nebo zakonzervovaných.


Historická auta. S ruskými SPZkami. 94 je číslo Baikonuru.


Náš ruský kolega ze zájezdu se jmenoval překvapivě: Rostislav. Ptali jsme se, jak je to v Rusku obvyklé jméno. Prý vůbec, je docela vzácné. Takže se sešli dva vzácní Rostislavové. Jeden z ruský a jeden český.


Kde se vzal, tu se vzal, šel proti nám jeden z nejznámějších ruských kosmonautů Sergej Krikaljev. My bychom ho nepoznali, ale Natalya ho poznala okamžitě, pro Rusy je to celebrita a národní hrdina. Tento pán zavíral kosmickou stanici MIR. Odletěl tenkrát ze SSSR a vrátil se do Ruska. Tím se stal posledním občanem Sovětského svazu. V současné době je ředitelem pilotovaných letů Roscosmosu a rozhoduje o tom, kdo poletí do vesmíru.


Holky z Baikonuru.


Arbat.


Auto provozovatele Baikonuru - Tsenki.


Další krásný panelák.


A stylový autobus.


Čeká nás večeře.


Tentokrát v jiném sále palačinkového klubu.


Jídlo opět vynikající.


Nákup v obchodě.


Pivo Praha za 40 rublů.


Sušenky na váhu.


Koupili jsme si drinky na přípitek po startu rakety. Akorát jsme pak na ten přípitek v té euforii po startu úplně zapoměli.


Opouštíme město Baikonor a jedeme na kosmodrom.


Výjezdní brána z města.


Check point neboli rusky KPP.


Zrovna se vracel vlak z kosmodromu. Asi přivážel pracovníky z denní směny.

 

 

KOSMODROM BAIKONUR

Космодром Байконур

 

 


Vjezd na kosmodrom.


Kosmodrom Baikonur.


Rampa na kontrolu vjíždějících vozidel na kosmodrom.


A jsme na kosmodromu.

 

MUZEUM NA KOSMODROMU BAIKONUR

Музей на космодроме Байконур

 

 


Navštívili jsme druhé muzeum. Toto je přímo na kosmodromu.


U vstupu je model rakety. Jak jinak.


A socha Gagarina.


Muzeum.


Vedle tohoto muzea se nachází model Burana, který byl původně postaven pro testování a při návratu z vesmíru měl shořet v atmosféře. Do vesmíru nikdy neodletěl, protože program Buran byl nakonec zrušen. Na Baikonuru se nachází ještě další kousek, který byl postaven. 


Je možné jít dovnitř. Je to stroj  označovaný jako OK-M/OK-ML-1


Do Burana vedou schody s kobercem.


Uvnitř je výstava historie projektu Buran.


Všechno je jen rusky, ale i tak je to zajímavé.


Do kokpitu se jde tímto průlezem.


Přední část. Zde jsou sedačky a promítají tu na DVD film o Buranu.


Kokpit.


Kokpit.


Museli jsme si vše osahat.


V kokpitu mi spadl foťák a ozvalo se rupnutí skla. Už jsem si myslela, že to odnesl objektiv, ale naštěstí to byl jen filtr, co jsem na něm měla.


Kočky baikonurské.


Přesunujeme se od Burana do domku Gagarina.


Domek Gagarina. Tedy dům, kde strávil svou poslední noc před startem do vesmíru v roce 1961.


Domek je prostý a jednoduchý.


Tady byl pokoj Gagarinova lékaře, který nocoval vedle, pro případ potřeby.


Toaleta.


Koupelna.


Vracíme se zpět k muzeu.


Hasičská zbrojnice.


Raketu mezitím nasvítili.


Modul Sojuzu také.


Problikával do různých barev.


V muzeu jsme byli v sedm večer a i tak tu byla otevřená a slušně zásobená kantýna.


Čerstvé pečivo.


Trochu na mě začala padat únava, ale káva mi pomohla.


Poté, co jsem si dala kávu, jsem vstoupili do muzea.


Vše je zase moc pěkně prezentované. Ale opět jen rusky.


Globus.


Našli jsme si Československo.


Spoustu věcí, které tu byly vystaveny, jsem si nastudovala až zpětně. Proto tam budu muset ještě jednou, abych si to prohlédla detailněji.


Mají tu krásnou maketu města i kosmodromu.


Člověk si aspoň lépe představí ten prostor, kde se nachází.


Jsou tu zobrazené jednotlivá odpaliště.


Super "modýlek".


Našli jsme slovenskou vlajku.


Opět modýlky raket.


Už tu mají vystavenu i aktuální posádku, která letěla v tuto noc.


Podpisy kosmonautů, kteří z Baikonuru letěli.


Je tu připomínka ČSSR.


Díky našemu kosmonautovi, Vladimíru Remkovi.


Ten odsud letěl 2. března 1978, kdy z Baikonuru historicky poprvé odstartovala mezinárodní posádka. Sovětský kosmonaut Aleksej Gubarjev a československý Vladimír Remek.


Vladimír Remek před startem.


První mezinárodní posádce je tu věnován zasloužený prostor.


Kosmos v umění.


Modely domku Gagarina a Kolověva.


Do vesmíru létala i zvířata.


Opět maketa startovací rampy.


Prodej suvenýrů v muzeu - kosmické jídlo.


Dort Moskva v tubě.


Opět prodej modýlků.


Skleniček.


Matrjošky.


Raketky.


Koupili jsme si magnet "naší" expedice na lednici.


 

Návrat do hotelu

Возвращение в отель


 


Mezitím nám v hotelu připravili druhou malou pozdní večeři.


Jídlo opět vynikající.


Ježibaba.


Po jídle pojedeme na akci, během které kosmonauti složí "přísahu" o tom, že jsou připraveni letět.


Všichni turisté v hotelu jsou natěšeni.


A vybaveni technikou.


Vyrážíme.


 

Hlášení kosmonautů o připravenosti k letu do vesmíru

Доклады космонавтов о готовности лететь в космос

 


Akce se koná v budově Energia (na plánku kosmodromu č.254). Zde se kosmonauti převlékají do skafandrů, ve kterých poletí.


Poté vyjdou ven a složí "přísahu" státní komisi. Jejím vedoucím je šéf Roscosmosu Igor Komarov.


My se chystáme též.


Autobusy, které odsud povezou kosmonauty přímo do rakety. Hlavní posádka pojede busem č. 01, záložní 02.


Náš průvodce byl v tričku a začal se dost klepat zimou.


Autobusy připraveny.


Novináři a turisté už také.


Bus pro hlavní posádku.


Na značkách uprostřed budou stát zástupci státní komise a posádka. Tato ceremonie se koná vždy cca 3-4 hodiny před startem.


Zástupci agentur a médií.


A my. V první řadě, aby nám něco náhodou neuteklo.


A už jdou!


"Naši" kosmonauti. 


Připraveni k letu.


Hlášení trvá jen chvilku.


K letu připraveni!


Po přísaze jdou kosmonauti k autobusu, který je odveze na odpaliště.


Náhradní posádka v tuto chvíli poprvé přestává v činnosti kopírovat posádku hlavní. Mají už jen obyčejné modré kombinézy a skafandry má jen letící posádka. Pokud by se něco stalo jednomu z hlavní posádky po této chvíli, byl by let odložen.


Kosmonauti nastoupili do autobusu.


Kapitán Alexandr Misurkin.


Loučení se synem Sašou.


Odjíždějí na odpaliště Gagarin´s pad.


Záložní posádka odjíždí za nimi, už jen jako diváci.


A je po všem.


 Využili jsme toho a udělali si fotku na místě, kde kosmonauti skládali slib.

 


 A jsme zpět v hotelu. Je krátce před půlnocí. Start je v 3:17, odjezd z hotelu bude ve 2:15. Odpaliště je kousek od hotelu, pár minut jízdy.

 

 

Světla, kamera, start!

Свет, камера, старт!

 

 

 Mezitím jsme si nabili baterky, připravili karty do foťáků a psali si na Facebooku s těmi, kteří se doma dívali online na přenos Roscosmosu.

 


 Vyjíždíme na odpaliště.


 Je tma. To už tak v noci bývá.


 Je kolem 13°C. Roscosmos připravil pro účastníky startu takovéto stany, kde mohli čekat v teple. Na obrazovkách zde běžel přenos, který byl vysílán i online. Prodávalo se tu občerstvení a teplé nápoje. Ceny nebyly vůbec napálené, káva stála asi 10 Kč, pirožky asi za 15 Kč. Navíc tu byla i wifi a všude byly vyvěšeny cedule s názvem sítě a heslem k ní. To je tedy servis!


Stany pro účastníky startu.


Uvnitř byly stolky, obrazovky s přenosem a teplo.


Prodej občerstvení.


Nabídka na to, že se jednalo o osamělé místo na kosmodromu, velmi dobrá. Ceny bez vesmírné přírážky.


Odpoledne jsem si v muzeu koupila stylovou čepici Baikonur, protože jsem tušila, že by se mi mohla v noci hodit.


Byl tu i stánek s promo předměty Roscosmosu


Napětí stoupá.


Raketa už stojí připravená. V tuto chvíli se od ní odklopila servisní rampa.


Už je u ní jen zdroj energie.


Kvůli tomuto okamžiku jsme sem jeli.


Odklopili i zdroj.


Pod raketou se začalo zažehávat.


Nemohla jsem od toho odtrhnout oči.


To světlo bylo tak intenzivní, až jsem se na vteřinu lekla, jestli je vše v pořádku a raketa nezačala třeba hořet.


Nezačala. Opravdu je to tak dech beroucí.


Pajechali!


Letí!


A je ve vzduchu.


Ve stanech se pak sledovalo na obrazovkách oddělení stupňů rakety.


 


Adrenalin se proměnil v pocit úlevy. Všechno vyšlo.

Videa:


Složení slibu kosmonautů


Start ze všech kamer, co jsme měli


Krátký sestřih z tohoto dne.

 

Pokračování bude ve 3. části.

 

 


www.yirina.net