13. 6.- 17. 6. 2015
 


Fiji
 

 

Na Fiji jsem se chtěla podívat už dávno. Hodně lidí s ČSA tam bylo, protože využili spojení s Koreanem přes Seoul, já měla důležitější destinace na programu, tak jsem Fiji promeškala. Byla jsem připravená na to, že se nejedná o nějakou luxusní destinaci, jako je např. Tahiti. Fiji je takový low-cost island pro turisty z Austrálie a Nového Zélandu. Ale to neznamená, že by služby zde byly nějaké druhořadé. Naopak! Nikde na světě a to opravdu NIKDE, jsem nezažila tak upřímně přátelské a milé lidi pracující ve službách a to bez výjimky. Bavila jsem se o tom s Jendou v práci, který zde byl loni nebo předloni a říkal, že si napřed mysleli, že za tím musí něco být, že toto není normální. Já si myslím, že vím, proč to tak je. A to, dle mého názoru to, že naprostá většina návštěvníků na Fiji přilétá z Nového Zélandu a Austrálie. Všeobecně v turistických službách jsou cestující a hosté z těchto zemí jedni z nejoblíbenějších. Mají peníze, které si užívají, neničí a nekradou vybavení, umí se velmi slušně chovat, neopíjejí se a nejsou agresivní, veškeré problémy řeší s klidem a rozvahou a jsou ve všech směrech velmi příjemní, pohodoví a kultivovaní. Věřím, že personál ve službách je proto "vychován" těmito pohodovými turisty a to se projevuje na jeho vztahu k návštěvníkům.

 


Původně jsme měli letět s Fiji Airways, nakonec jsme nepohrdli Air New Zealand:-)


Odbavení na letišti v Aucklandu na let do Nadi.


Cesta do gate.


Boarding.


Toto je třída Business Premier.


A toto Premium Economy.


A economy, kterým jsme letěli my.


A naše místa.


Nabídka palubního občerstvení. A funguje to tak, že si to člověk vybere na obrazovce v sedačce před sebou, zaplatí platební kartou a za chvíli se nad ním objeví letuška a donese mu to, co si objednal. Je to pohodlné pro všechny, cestující si to v klidu nakliká a posádka se nemusí zabývat platbou na terminálu.


Ceny jsou naprosto přijatelné.


Další "legrace" je chat mezi sedačkami. My seděli na 59JK, Věrka na 51D a tak jsme si začali psát.


A už si přesedla!


A směr Fiji!


Flotila Air New Zealand.


Dali nám přistávací kartu.


A zde supermarket onboard.


Tak jsem si objednala sendvič nalevo.


A během dvou minut u mě byla stevardka a donesla mou objednávku.


Když se blíží prodej ke konci, cestující jsou informováni.


A jsme skoro tady.


Jdeme na přistání.


Fiji shora (foto: Palo)


Jsme na zemi (foto: Palo)


Vystupovat.


Vítejte.


Naše letadlo z venku.


Kulturní uvítací vložka na letišti (foto: Věrka).


Příletová hala.


Letiště.


Naše auto z půjčovny.


Letištní tranzitní hotel.


Zastávka po cestě do hotelu pro občerstvení.


A jsme v resortu, kde budeme tři noci spát.

 

 


Náš bungalov typu loft (foto: Věrka)


Palovo postel (foto: Věrka)


A my s Věrkou si rozdělily single beds.


Koupelna.


Balkon.


A výhled z něj.


Cesta k bungalovu.


A bazén.


A hned jsme zamířili do restaurace.


Menu.


A převlékly jsme se do letního.


Donesli pití.


Jak jinak:-)


Nefoť mi to!


Moje jídlo.


Palovo polévka.


Palovo hlavní jídlo.


A odpočíváme.


Pláž u resortu (foto: Palo)


Foto: Palo


Bungalovy v našem resortu (foto: Palo)


Moje kabely, co sebou vozím. Už jsem si na to pořídila extra sáček.


A snídaně druhý den ráno.


Začali jsme džusem.


První chod.


Další chod.


A další.


A po snídani na pláž. Sluníčko svítilo tak občas.


Hvězdice.


Palo ji vytáhl ven z vody (ale pak ji tam vrátil) - foto: Palo


Naši spolubydlící z resortu se vydali při odlivu na korálový útes.


Bylo pod mrakem, ale teplo.


Náš resort.


A vyjeli jsme na celodenní výlet do hlavního města Fiji, které se jmenuje Suva.


Zastávka na cestě pro pití.


Pouliční prodej.


A naše cesta samozřejmě vedla na letiště.


Letiště v Suvě.


Odsud létá Fiji Airways na okolní ostrovy.


Destinace.


Dali jsme si na letišti kávu.


Foto: Palo


Foto: Palo


A odjíždíme z letiště. Silnice je trochu podobná těm v Kyzylordě v Kazachstánu.


 


A trošku jsme se prošli po Suvě. Info o Tsunami.


Foto: Věrka


Foto: Věrka


Po cestě jsem minuli u silnice něco, co vypadalo jako bývalé letiště.


Coke spotting.


Fijijci si volí novou vlajku.


A vyrazili jsme na večeři do restaurace v sousedním resortu.


Jsem zimomřivá a když se ochladilo asi na 18 stupňů, tak jsem vytáhla bundu, připravenou pro Aljašku.


Ráno nás probudil déšť a duha.


Opět snídaně.


Opět duha.


Courání se po pláži.


Foto do soutěže.


Pánové, co tam pracovali, nám dali kokosy.


A nastal čas na trochu relaxu u bazénu.


Návštěva resortu Shangri-la, kam jsme se vydali na drink.


Mapa resortu (foto: Věrka)


Dostali jsme visitorskou kartičku.


To by šlo!


A nakonec nám paní číšnice řekla, že máme drinky zadarmo, když jsme k nim vážili cestu.


No a tím veškerá legrace skončila. Večer jsme přijeli na letiště a dozvěděli se, že na letu z Fiji na Havaj přes Christmas Island, je payload restriction, což znamená, že letecká společnost přepraví radši cargo než lidi. Vysadili z letu dokonce 6 platících cestujících, kteří tam zvadle čekali, co bude dál. Dál bylo to, že je překnihovali na ranní let Fiji Airways do Sydney a odtamtud s Hawaiian Airlines do Honolulu. Věrka měla letenku potvrzenou a tak odletěla.  A my s Palem řešili, co dál. Zaměstnankyně Fiji Airways mě pustili k systému, tak jsem se podívala na možnosti, které byly. Nakonec jsme zvolili přelet do Sydney, odtamtud do Los Angeles a z Los Angeles doletět přes Seattle do Anchorage, kde se opětovně sejdeme s Věrkou. Časově to mělo vyjít, že se tam sejdeme přibližně ve stejný čas.


QF17 Sydney-Los Angeles navazoval na přílet z Fiji a vypadal nejlépe co do availability a tak jsme se rozhodli pro neplánovanou návštěvu Los Angles. Zde přenocovat a ráno pokračovat do Seattle.


Věrky fotka z mezipřistání na Christmas Island. Ale já se tam někdy taky dostanu a ne že ne!

 


www.yirina.net