Erbil, Iraq


 

Do iráckého Erbilu jsme se vydali tak trochu neplánovaně, původně to byl až plán B, na který došlo poté, co nevyšel plán A. Tím byla cesta na íránský ostrov Qeshm Jakem 42 z Dubaje. Čtrnáct dní před plánovaným odletem jsem sledovala odlety a přílety dubajského letiště a když jsem zjistila, že 5 ze 6ti letů, které v týdnu společnost Qeshm Air operuje, bylo zrušeno, rozhodli jsme se neriskovat nedobrovolný pobyt v Íránu a radši zvolili bezpečnou cestu do Iráku.

Je důležité uvést, že není Irák jako Irák. Po válce, která začala v březnu 2003 byla země rozdělena do několika zón, podle toho, pod čí správu spadaly. Část spravovala americká armáda, část britská a část polská. V prosinci 2011 opustili zemi poslední vojáci a země byla předána zpět pod správu Iráčanů. Zprávy o nepokojích a bouchajících bombách pochází z jižní části Iráku, zejména z Baghdádu a okolí, kde na sebe vzájemně útočí extrémisté ze sunitské a šíitské odnože islámu.

Oproti tomu severní část země je relativně klidná a bezpečná. Zde se nachází Kurdistán, který je takzvanou autonomní oblastí. Oficiálně je součástí Iráku, ale má vlastního prezidenta, vlajku, armádu i řeč. Iráčané z jižní části země jsou tu bráni jako cizinci a hranice mezi Kurdistánem a zbytkem země je hlídána vojáky.

Původně jsme měli jet v sestavě Jarouš, Aneta a já. Pár dní před odletem mi psal Tragéd na ICQ, jak se mám a tak. Tak jsem mu napsala, že se mám dobře, protože se chystám do Iráku. Proběhla blesková akce vystavení letenek a nakonec jsme letěli čtyři.

Palo se přišel rozloučit do gatu. Ten výlet nám "upřímně" přál.

Náš kočár.

Menu z linky Praha - Dubai na papíře.

A v reálu. Bylo to naprosto vynikající.

Tudy do Dubaje.

Po cestě jsem se trochu přiopila.

Dvě hodiny pauzy mezi lety.

A klasické kroužení před Dubají.

Dubáj!

Čekání bylo opravdu dlouhé.

Dostali jsme stravenky.

A trochu si pospali.

Udělali mi radost - v Dubaji zřídili konečně pořádné kuřácké prostory.

Tragéd si zakoupil kufr.

A pokračujeme na Erbil.

Start z Dubaje.

Snídaně na lince Dubai - Erbil.

Stupeň roztíratelnosti másla byl víc než dobrý.

Někteří už začali odpadat.

A to už je Irák seshora.

Pronásledoval nás vlastní stín.

Erbil.

Zařadili jsme se na pasové kontrole do fronty s nápisem víza. Přišel k nám uniformovaný muž a požádal nás o pasy Vyměnili jsme si pohledy, kterými jsme si řekli něco jako: "Ještě jsme ani nevstoupili do země a už jsme v problémech." Ale kdepak...Pán začal luštit z pasu, ze které země jsme. Říkám mu: "Czech Republic." Nic. Zkusím: "Czechoslovakia." Pán se rozzáří a zvolá: "No visa!" a pošle nás na přepážku bez fronty.

Dostáváme pěkné razítko.

Provoz v Erbilu.

Co nás tady čeká?

Cesta z letiště taxíkem -  20 USD.

Na Bagdád nechceme.

Důmyslné vedení elektřiny.

Ulice Erbilu.

Ubytovali jsme se v hotelu Erbil Tower. Měl 4*. Ale jen v tom označení. U nás by nedostal asi ani jednu. Ale s tím jsme tak trochu počítali.

Irácká transkripce do angličtiny.

Naše pokoje.

Výhled z jednoho pokoje.

A z druhého.

V recepci hotelu měli iráckou vlajku. Na přelouskání arabského nápisu moje perština stačila: Alláh akbar.

A kurdská vlajka.

Hned jsme vyrazili do ulic města...

Vyměnili jsme peníze.

Citadelu jsme měli pár kroků od hotelu.

Hlavní náměstí v Erbilu.

Během celého pobytu jsme nepotkali žádné další turisty ze západu.

Citadela.

Prodej samopalů.

Prodej čehosi.

Skoro jsme se báli pod tím chodit.

V taxíku do směnárny. Já chtěla vyměnit peníze hned na letišti, ale byla jsem přehlasována, že je vyměníme ve městě, že to tam bude výhodnější. Ve městě žádné směnárny nebyly, takže jsme museli taxíkem do Bank Kurdistán. Tudíž se nám to opravdu vyplatilo:-)

Takže jsme vyrazili na pozdní oběd.

Ten jídelníček už něco pamatuje.

Objednali jsme jen tak namátkou a dostali toto.

Recepce našeho hotelu.

Večerní procházka po tržišti.

Poseděli jsme na čaji a relaxovali při pohledu na fontánu výše.

Jarouš si zakoupil tyčinky do uší.

A nastal čas večeře.

Taková typická místní restaurace.

Po večeři zmrzlina.

Místní noviny by bylo bývalo lepší nečíst. V článku uvnitř bylo, že několik případů cholery je už i v Erbilu.

Čajovna.

Náš hotel.

Coca-Cola made in Iraq.

Dobré ráno v Iráku.

Snídaně v našem 4* hotelu. Velmi "pestrá" nabídka.

Namíchala jsem si toto. Zjistila jsem, že není vůbec špatné, snídat teplou polévku. To by mě doma nenapadlo.

A opět vyrážíme do města.

Policista se vyfotil celkem ochotně.

Lidi na ulici reagovali na focení tak, že za to ještě vždycky poděkovali.

Místní obchoďák.

Vyrazili jsme do parku.

Zel prázdnotou.

Jarouš vlezl do stánku vybrat si pití.

A zmrzku.

Domluva s taxikářem. Naštěstí se kurdsky řeknou čísla skoro stejně jako persky, takže to šlo.

A další večeře.

Po jídle na čaj.

Vývařovna na ulici.

Večerní chvilka na Facebooku.

Další snídaně v hotelu. Z té nabídky přecházely oči.

Děkuji, jsem syta.

Místní pošta.

Ceník poštovních služeb.

Přepážky.

Odlétáme do Dubaje. Check-pointy před letištěm.

Terminál.

Místní provoz.

Odletová hala.