My posts are my personal views. They do not represent the views of my company / Příspěvky na tomto webu jsou pouze mé osobní názory.

www.yirina.net



 


 

O tomto webu
Tato stránka vznikla asi v roce 2004, kdy jsem si tak nějak splácla svůj první web. Vůbec jsem to neuměla (já to vlastně neumím doteď, protože nepoužívám ty html kódy apod., ale ono to jde i bez toho) a udělala jsem si jednu jedinou stránku s růžovým podkladem. Naučila jsem se tam přidat fotky a provozovala to na portálu sweb.cz, který tehdy dával ke každé pod doméně, tuším 5 mb prostoru. Neuměla jsem ze začátku ani propojit odkazy, tudíž ta stránka měla asi 5 kilometrů na délku, jak jsem přidávala fotky neustále pod sebe (i když to mají dneska některé trip reporty vlastně taky).

Jelikož jsem stránky začala používat ke sdílení fotek z akcí (většinou hospod) a cest s ostatními účastníky, tak jsem těch 5 mb velmi rychle vyčerpala. Tudíž jsem si registrovala další pod domény yirina2 a yirina3 a yirina4 atd. a všelijak to na sebe napojovala (to už sem se naučila propojovat odkazy), až jsem úplně ztratila přehled, co tam kde je a jak se k tomu dostat. Po nějaké době mě napadlo, že bych si mohla pořídit svojí vlastní doménu. Tak jsem to udělala a koupila si Yirinu.net. Nick name Yirina používám v internetovém světě asi od té doby, co jsem se k netu vůbec připojila. Bohužel moje opravdové jméno obsahuje ř, což je pro mě při kontaktu s nečesky mluvícími lidmi problém. Taktéž má většina z nich sklon to číst jako Džirina a tak jsem si zvolila přepis jména tak, aby se to v angličtině vyslovovalo s tím Ji na začátku.

Zprovoznila jsem si tehdy web pod svojí doménou a zaplatila hosting. Jenže v té době nebylo tak běžné, provozovat blogy, tak jak je to dnes, že ho má kde kdo a prezentuje tam, co chce. Protože jsem tam měla dost zmíněných fotek z hospod, kde jsme nepili zrovna čaj, tak jsem nechtěla, aby fotky mých kamarádů jak dělají opilí v hospodě na stole holubičku, kolovaly letištěm. A tak jsem s pomocí šikovných pomocníků web zaheslovala a provozovala ho jen pro své známé. Sice to nebylo neprůstřelné a heslo se občas dostalo k lidem, co jsem neznala, ale fungovalo to takto v poklidu několik let. Průběžně jsem si web vymazlovala a upravovala podle svých představ. Před pár lety jsem se rozhodla, že ho odkryji a vstup přes heslo zruším. Trošku jsem stránky opět upravila, vyházela fotky, které by cizí čtenáři neměli vidět a web pustila do světa. Od té doby ho mírně upravuji a ladím, ale struktura a koncept zůstávají stejné.

Co se mění, jsou každodenní zápisky, publikované ne každodenně, ale tak cca ob-denně. Já velmi ráda něco spisuji a tak z občasného psaní zajímavostí z mých světů, se stala téměř každodenní záležitost. Dokud mě to tak bude bavit, tak to tak bude. Asi v letech 2014/2015 jsem přemýšlela, že web překlopím pod nějaký redakční systém, typu wordpress nebo blogger. Po dlouhých úvahách jsem se rozhodla, že to neudělám ze dvou důvodů. Prvním byl ten, že v případě takovéto platformy je člověk odkázán na jejího provozovatele, který se třeba za pár let může rozhodnout, že službu změní či zruší nebo si za ni začne účtovat velké peníze. Ani jsem nezkoumala, jaká je možnost, nemít tam ty reklamní bannery a podobné, jestli to vůbec jde zaplatit. To je totiž to, co mě na blozích, které já sleduji, neuvěřitelně vadí a ruší. A s tím souvisí druhý důvod. Můj web jsem si vyrobila doslova na koleni sama, jeho současná podoba a struktura je jen a jen moje práce, je to tak, jak jsem si to vymyslela a udělala já sama. Neblikají tu žádné reklamy, fotky se nemusí rozbalovat do nějakých vyskakovacích galerií (to úplně nesnáším) a tak to zůstane, jak dlouho to jen půjde.    
 

O mně
Mojí touhou bylo od jakživa cestování. Jako malá jsem našla u babičky ve skříni krabici s pohlednicemi ze světa, které jí kdy přišly. Prohlížela jsme si je a cítila z nich tu vůni dálek. Dodnes si vybavuji obrázek noční nasvícené Budapešti a floridské písečné pláže s azurově modrým oceánem. A věděla jsem, že tohle je to, co chci, navštěvovat vzdálená místa a poznávat cizí země.

Protože jsem celý svůj dosavadní pracovní život strávila ve službách leteckých společností, naskytla se mi díky zaměstnaneckým benefitům možnost cestovat téměř neomezeně. A co víc, potkala jsem se díky tomu s lidmi, se kterými jsme si našli způsob cestování, nad kterým se v lepším případě někdo pozastaví, v horším ho zkritizuje, ale nám úplně přesně vyhovuje. Nejsem typ na dlouhé pobyty, cesta letadlem je pro mě radost a mám ráda své pohodlí. Proto jsem schopná letět na jeden a půl denní výlet do Libanonu, na víkend do New Yorku nebo na tři dny na vzdálenou Sibiř. Už jsem spala i ve stanu, jako občasné jednorázové dobrodružství je to sice fajn, ale celkově dávám přednost čisté posteli a teplé sprše. Proto asi nikdy nebudu trávit 14-ti denní dovolenou chozením s batohem na zádech po horách, vařením v kotlíku a mytím se v potoce. Na druhou stranu nejsem zhýčkaná slečinka, co vyžaduje výhradně 5* hotel (ale nepohrdnu jím). Mám ráda pestrost, ale i své pohodlí.

Přesto nejsem typ, který by jel na komerční zájezd s cestovní kanceláří do Hurghady nebo na Kanárské ostrovy. Lákají mě destinace, které nejsou turisticky profláklé, i když takové už se dnes hledají těžko, ale pořád jsou. Táhne mě to do rusky mluvících zemí a na Střední východ. Kdybych se nebála, tak i do střední Afriky, ale přeci jen mám v sobě nějaký pud sebezáchovy.

 
Moje lety po světě. Čím jde letět složitěji s více přestupy a mezipřistáními, tím lépe.


Za svůj cestovatelský highlight považuji let linkou zvanou Island hopper v roce 2009, kterou provozovaly Continental Airlines (nyní už ji létá United) z Havaje na Guam. Tento let má 5 mezipřistání na pacifických ostrůvcích. Na toto dobrodružství jsme měli jeden jediný pokus, navíc jsme ho museli kvůli navazujícím letům naplánovat s několikaměsíčním předstihem. Neznali jsme nikoho, kdo by tuto linku před námi na tento typ letenek letěl a tak nebylo s kým konzultovat některé nejasnosti. Nevěděli jsme, jestli bude Continentalu stačit letenka vystavená na jeden kupon ve směrování Honolulu-Guam nebo ho bude požadovat na každý úsek extra. Samozřejmě u běžných cestujících je to jasné, ale zaměstnanecké letenky se řídí svými pravidly a lokálními omezeními, které někdy není možné dopředu zjistit. A u této linky by se restrikce daly očekávat. Nakonec ale vše dobře dopadlo a my strávili 17 hodin v letadle při poskakování Pacifikem.

 
Ostrov Majuro na Marshallových ostrovech - první zastávka "island hopperu" / Guam - konečná stanice. Vystupovat.
 

Měla jsem možnost navštívit velké množství zajímavých míst. Občas se mě někdo ptá, kde se mi líbilo nejvíc. A já odpovídám, že se to nedá porovnávat. Velký vliv má třeba to, s kým na daném místě jsem a podle prožité zábavy se ukládají moje vzpomínky. Proto za cestu, kde jsem si užila asi úplně nejvíc, bych označila kazašské Almaty v roce 2008, s Péťou a Dracoolou. Tolik legrace během pár dní jsem nikdy předtím nezažila a zřejmě už ani nezažiji. Za velmi vzácné považuji  návštěvy míst, kam si myslím, že už se nikdy nevrátím, i když se říká, nikdy neříkej nikdy. A to je třeba Velikonoční ostrov v Tichém oceánu, přístav bez vody Aralsk v Kazachstánu, cesta Transsibiřskou magistrálou z Irkutsku do Vladivostoku nebo návštěva nejsevernějšího místa Aljašky - Barrow.


Isla de Pascua - Easter Island, Chile / Aralsk, Kazakhstan


Erbil, Iraq / Toronto, Canada


Vladivostok, Russia - po příjezdu Transsibiřskou magistrálou /  Barrow, Alaska, USA - nejsevernější místo USA, za polárním kruhem

Protože letectví a letadla jsou mým celoživotním koníčkem, stává se pro mě cenou trofejí i to, když se mi podaří proletět se nějakým raritním kouskem. V tomto směru jsem nejpyšnější na své lety Boeingem 707 v Íránu, DC10 do Bangladéše, Boeingem 747SP Iran Airu a všemi ruskými typy. Uvědomuji si, že toto je pro někoho asi těžko pochopitelné, ale naštěstí v tom nejsem sama.


Let DC-10 Biman Bangladesh, Dhaka, Bangladesh / Let Teherán-Kish s B707 (letadlo o 5 měsíců později havarovalo v Teheránu při přistání)


Boeing 747SP Iran Air (Kuala Lumpur - Tehran) / Túčínko 134 (St. Petersburg - Moscow)
 

Írán
Mojí nejoblíbenější zemí je Írán. Byla jsem tam čtyři a půlkrát a doufám, že ještě mnohokrát se tam budu moci vrátit. Mrzí mě propaganda, která je s Íránem spojena a poškozuje jeho pověst. Íránci jsou neobyčejně milí a vstřícní lidé a běžní obyvatelé se o politiku příliš nezajímají, asi tak jako u nás. Naučila jsem se základy perštiny, umím psát a číst ve fársí a o to blíž se Íránu cítím. Perština vypadá těžší než je. Pro mě je snadnější v tom, že v ni existují písmenka, která znám z češtiny, jako ž, š, č. Poslední dobou se jí bohužel nevěnuji, ale mám doma mnoho učebnic a občas je opráším. Nechala jsem si dovézt z Kábulu učebnice dárijštiny, která je dialektem perštiny a mluví se jí v některých částech Afghánistánu. Chci být připravená, až se jednou konečně vydám do Afghánistánu. 


Náměstí Azadi, Tehran, Iran  / Moje studnice vědomostí perštiny a dárijštiny.


 

Rusko a bývalé státy SSSR
Na druhém místě v mém pomyslném žebříčku oblíbenosti je Rusko a bývalé sovětské republiky. Mám ráda mentalitu Rusů i se všemi negativy, které má. Rusko je po Íránu druhá cizí země, kde se cítím jako doma. Měla jsem možnost navštívit i Kazachstán, Ukrajinu, Gruzii, Kyrgyzstán a ze všech těchto cest jsem se vrátila nadšená. Poslouchám často přes internet Ruskoje radio, kde hrají 24 hodin denně ruský pop a díky tomu jsem se za ty roky naučila docela ruštině rozumět, což přišlo najednou tak nějak úplně samo. Doplňuji to dalším samostudiem ruštiny a kontakty s rodilými mluvčími, což je ta nejlepší a nejpříjemnější forma výuky a člověk se naučí slova a výrazy, které v učebnicích nejsou. Velmi mě zajímají země centrální Asie, ze všech -stánů už mi k návštěvě chybí jen Tádžikistán.


 Politika mě naprosto nezajímá. Red Sq. - Moscow, Russia


Turkmenistán. Yangykala Canyon & Darvaza - Door to Hell.
 

New York
Třetí místo drží New York. Ne celé USA jako takové, ale prostě New York. Když jsem byla malá, byla pro mě představa cesty sem, srovnatelná s cestou na měsíc. Dneska už ani z hlavy nespočítám, kolikrát jsem tam byla. Mám ráda jeho vůni, jeho spěch, jeho lidi, jeho rytmus. V době, kdy jsem pracovala u ČSA a ČSA provozovaly přímý let Praha-New York, stála zaměstnanecká letenka 386 Kč. To se nedalo nevyužívat pro víkendové výlety na otočku. V pátek v poledne skočit do letadla v Praze, v neděli večer v New Yorku a v pondělí ráno z letadla jít rovnou do práce.   
 


New York, USA


Spojené arabské emiráty

Tato země se stala součástí mého života díky práci pro aerolinii, která zde působí. Poprvé jsem se podívala do Dubaje už o mnoho let dřív, konkrétně v roce 2001. Když jsem se tam pak v roce 2010 vrátila, měla jsem pocit, že jsem v úplně jiném městě. Dubaj se během těch let proměnila a rozrostla neuvěřitelným způsobem.
Tu zemi mám ráda. Emiráťané jsou mi sympatičtí a z mého pohledu jsou to nejoblíbenější klienti. Na rozdíl od většiny obyvatelů zálivu jsou neuvěřitelně slušní a zdvořilí. Pozdraví, poděkují, vždy jsou moc milí. Všichni mluví perfektně anglicky. To je dáno tím, že vláda UAE poskytuje každému držiteli emirátského pasu bezplatné, resp. státem hrazené vzdělání až do úrovně MBA, na kterékoliv univerzitě na světě. Být občanem UAE je celkem výhra. Díky tomu, že jsou všichni vzdělaní a zajištění, jsou rodilí Emiráťané velmi tolerantní k ostatním kulturám.  

 


Západ slunce v poušti v UAE / Burj Al Arab, Duabi, UAE


High Tea v Burj Al Arab / Abu Dhabi
 

Já & ČSA
Pracovat u ČSA na letišti jsem si vysnila jako malá holka a šla si za tím. Když mi bylo asi 12 let, dostala se mi do ruky kniha pana Toufara - Křižovatky vzdušných cest. Tu jsem četla stále dokola a věděla, že život v leteckém prostředí je přesně to, co chci. Ještě pár let předtím vysílala Československá televize východoněmecký seriál Místo setkání - letiště. Když jsem ho o více než dvě desítky let poté, viděla znova, vybavily se mi ty stejné pocity, jako tenkrát.

V roce 1996 se mi můj sen splnil. Byla jsem přijata k ČSA. Sice jen na kancelářskou pozici, ale pracovala jsem v tranzitní zóně a měla ID kartu, díky které jsem se dostala na letištní plochu a do letadel. První měsíce jsem byla v úplném tranzu, vždy, když jsem jela ráno busem 179 do práce a míjela hangár F, děkovala jsem v duchu osudu za to, že mi splnil mé největší přání.

Dnes už jsem pro některé mladší kolegy skoro pamětník.
Pamatuji společnosti Air Ostrava, Tatra Air, Fischer Air a jejich konce.
Pamatuji, když ČSA prezidentoval Antoním Jakubše.
Pamatuji dvě návštěvy Concordu v Praze, a dvě návštěvy Antonova 225-Mrijy.
Pamatuji, když ČSA prosperovaly a otevíraly nové linky, které jsou dnes v prachu minulosti, např. Dublin nebo Allepo.
Pamatuji, když se létala linka do Singapuru s mezipřistáním v Bangkoku.
Pamatuji letadla Air Algerie na lince Alžír-Praha-Moskva 
Pamatuji, když odlétala Il-62 v barvách IDG, poté co stála několik let na kanálu před hangárem F
Pamatuji dny, kdy se operovaly dvě denní linky do New Yorku, jedna na Newark a jedna na JFK.
Pamatuji starou budovu posádek, v místě, kde je dnes spojovací chodba terminálů 1 a 2. Zde bývala velká kantýna pro zaměstnance.
Pamatuji, když ČSA začaly zavádět všem zaměstnancům e-maily.
Pamatuji dobu, kdy vedení ČSA sídlilo v budově na starém letišti.
Pamatuji vznik call centra ČSA.
Pamatuji první low-cost společnost Go, operující na pražské letiště.
Pamatuji, že když šel člověk do práce přes odletovou halu, tak se nemohl prodrat davy cestujících, čekajících na odbavení.
Pamatuji, když stánky ticketingů leteckých společností byly v dnešní příletové hale terminálu 1.
Pamatuji, když vstoupila v platnost ZED dohoda, umožňující zaměstnancům leteckých společností využívat letenek všech jejích členů.
Pamatuji asi 4 druhy uniformem, které se v ČSA nosily.
Pamatuji příchod Jaroslava Tvrdíka do ČSA. Co bylo potom, pamatuji sice také, ale snažím si zachovávat jen ty hezké vzpomínky. 

ČSA jsem vděčná za vše, co jsem se tam naučila. Prožila jsem tam krásné roky na které nikdy nezapomenu. S touto společností bude můj život navždycky spjatý.   



Už od malička jsem věděla, že jednou budu pracovat v letecké dopravě / ČSA - poslední den po 13 letech.


Z ČSA jsem odcházela dojatá, s vděčností a slzami v očích, ale za splněným snem. A tím byla společnost Emirates. Léta jsem si přála, aby tato aerolinka přišla do Prahy. A když přišla, tak jsem nasadila veškeré úsilí pro to, abych byla jednou z těch šťastných, která bude pracovat na místním zastoupení. Že se tak stane, jsem se dozvěděla 30. 3. 2010 asi v pět odpoledne. A to byl další z těch několika málo dnů, které člověku naprosto změní život.

 
Oslava 5. výročí zahájení letů do Prahy. Airbus A380 na lince EK140 a náš Dream team / Poslední B777-300ER na lince do Prahy.


Celý letištní tým s Boeingem 777-300ER.


1. 5. 2016 - Inaugurační let Airbusu A380 - nyní už na stálo na pravidelné lince.


Splněné sny, pracovní i spotterské.

 
Univerzita (téměř) třetího věku
Až jako dospělá jsem se vrhla na studia na vysoké škole, což bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem udělala. Ve zralejším věku má člověk ke studiu už trochu jiný přístup a pro mě osobně byla škola velkým přínosem. Tři roky na cestách mezi Prahou a Zlínem, kde jsem nabírala vědomosti na Fakultě multimediálních komunikací, mi hodně daly, včetně toho, že jsem potkala zajímavé lidi z celé republiky.


Studentské pařby v dospělém věku v průběhu studia ve Zlíně / Slavnostní promoce na konci. Haleluja.


Ačkoliv jsem hrdá Češka, vše co se týká politiky v naší zemi ignoruji a nesleduji. Ta fraška, co se tu odehrává, nestojí za to, abych tím ztrácela čas. Kdysi jsem celkem respektovala Václava Klause, jako osobnost, která důstojně reprezentovala naši zemi. V posledních letech u mě spadl na samé dno, jeho arogance a samolibost překračuje hranice, které jsem ochotna přijmout. Současného prezidenta, samolibého kořalu, který by měl ideálně nastoupit nějakou psychiatrickou léčbu, ani nebudu komentovat.


Zajímavé odkazy na stránky mých přátel a známých:

Sam Chui  - žijící legenda letecké fotografie
Roni - nejlepší trip reportér z A.netu
Tastylife.cz - food blog kolegyně Štepánky
Tis Meyer - fotograf a trip reportér ze Švýcarska.
Expedice Afrika 2011 - deník z cesty dvou dobrodruhů, kteří projeli Oktávkou Afriku od severu k jihu (neaktualizováno)
Uniformfreak.com - Cliffova stránka s prezentací sbírky leteckých uniforem. Do jeho kolekce jsem přispěla i já.

Další odkazy na stránky a blogy, které pravidelně sleduji:
Airliners.net - nejznámější server pro letecké nadšence
Airways.cz - české diskusní fórum o letecké dopravě se zajímavými trip reporty
Planes.cz - novinky z leteckého světa
Perština - výborně zpracovaná stránka o perském jazyce
Slavomirhorak.net - stránky experta na střední Asii se spoustu podrobných a aktuálních informací z tohoto regionu
Kitchenette.cz - food blog s krásnými fotkami jídla
The White House - fotoblog Bílého domu s velmi zajímavými fotografie ze zákulisí nejvyšších sfér
Oryx blog - blog s velmi kvalitními informacemi, zabývající se situací ve válečných oblastech. Dost by mě zajímalo, kdo je autorem.
Modrá střecha - web zaměření na bydlení a zařizování interiérů
Navlastnikuzi - kosmetický blog
Petralovelyhair - česká bloggerka a youtuberka, která je mi věkově nejblíže. Má to hezky zpracované.
Temptalia - novinky z kosmetiky v USA
Irys v Číně - blog české letušky u Hainanu

Ruskojazyčné blogy:
Tema.ru  - osobní stránky Artěmije Lebeděva, grafického génia a velkého cestovatele
Marina Lystseva - fotoblog ruské spotterky z Moskvy
Sergey Martirosyan - ruský spotter z Moskvy
Julia Loris - ruská spotterka z Moskvy
Sergey Anashkevitch - ruský cestovatel, spotter z Krymu, žijící v Moskvě
Slava Stěpanov - spotting, architektura, industriální fotky, žije v Novosibirsku
Olexandr Cheban - ukrajinský aviation bloger a cestovatel 


Videoblogy, které sleduji:
Petralovelyhair - Videa k blogu. Petra má více kanálů, nejen kosmetický, ale i takový ze života, kam dává videa z každodenního života a momentálně je to moje nejoblíbenější český bloggerka a vždycky mám radost, když zveřejní nové video. Vlogový kanál má u svého manžela ZDE.
Lizaonair - ruská Estonka nebo estonská Ruska, žijící v New Yorku a její blog nejen o kosmetice. Moc pěkně a kvalitně technicky zpracované.

TiffanyD -Američanka, která má videoblog nejen o líčení a kosmetice a účesech, ale i o zařizování svého domu. Ze všech bloggerek je mi Tiffany nejsympatičtější. 
Lauren Curtis - Australanka s video kanálem, kde se věnuje převážně tutoriálům, jak vytvořit nejrůznější líčení. Na můj vkus je moc Barbie, ale má to super zpracované a vůbec se nedivím, že má takový úspěch. 
Markéta Venená - další česká vloggerka, která točí videa o kosmetice, ale i ze života. A má krásný moravský přízvuk:-)
Fun Russian - Ruska Viktoria vyučuje ruštinu. Velmi srozumitelně uděláno.
Real Russia - Sergey Baklykov a jeho reportáže ze života v Rusku v angličtině (i když ty poslední už nejsou tak zajímavé, jako byly ty ze začátku).

 

Make Up & Beauty
Kosmetika a malovátka mě vždycky moc bavily. Když jsem s tím jako náctiletá začínala, neexistovaly žádné věci jako báze pod make-up, báze pod stíny, báze pod bázi pod make-up...atd. Za mých mladých let jsme make-upu říkali "dermacol" podle jména jediné značky, která byla tehdy na trhu. Třely jsme si ho na suchou kůži a cítili se děsně in:-) V té době se také prodávala náplň do řasenky, protože ta se po jednom vypotřebování nevyhodila, nýbrž doplnila.
Pak se střídala období, kdy jsem malovátka extrémně používala s těmi, kdy jsem je naprosto ignorovala.
Baví mě zkoušet nejrůznější produkty dekorativní i pečující kosmetiky a taky mě to stojí dost peněz:-)

 

 

Samozřejmě si velmi dobře a skoro každý den uvědomuji, že mám velikánské štěstí ohledně toho, kde jsem se narodila, díky čemuž mám v životě všechny ty možnosti, kterých využívám. Kdybych se byla narodila na Ukrajině, v Indii nebo třeba v Číně, tak bych si asi nemohla vést svůj život tak, jak chci. Neměla bych možnost svobodně se rozhodovat jen sama za sebe a to je něco, čeho si ohromně cením. Vážím si toho, že můžu pracovat a díky tomu mít prostředky na realizaci svých snů, ať už jde o cestování nebo třeba o vzdělávání se. 
Že jsem se narodila v ČR je pro mě obrovská výhoda také proto, že rozumím a mám blízko k východoevropské mentalitě, ale i k té západní. U nás se to láme a máme to tak napůl. Vlastnit cestovní pas členské země EU je třešnička na dortu k tomu.
Stejně tak považují za velkou výhodu dobu, ve které jsem přišla na svět. Bylo to ještě před revolucí a tak si jako dítě pamatuji, jaké bylo žít v komunistickém režimu, i když v té době už se blýskalo na lepší časy. I tak, to pro mě byla obrovská zkušenost, která se ve škole naučit nedá. A skončila v nejlepší možný čas, akorát když jsem začala dospívat. Ale i tak si to velmi dobře pamatuji a to jsou zážitky, které se jinak získat nedají. 
Jsem moc ráda i za to, že jsem téměř do dospělosti žila v době před-internetové. Kdo to nezažil, si to asi neumí dnes už představit. Nebyly mobilní telefony, ani internet. Já díky tomu v dětství intenzivně četla, opravdu hodně, zejména knihy pro dospělé, čili jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí. Už tenkrát jsem byla jak houba nasávající informace, což mi zůstalo dodnes. Jakmile se ocitnu dlouho bez přístupu k internetu a tudíž nevím, co se kde děje, tak jsem z toho celá nesvá. 
Vím, že jsme měla velké štěstí, narodila se na správném místě a ve správný čas a já si to plně uvědomuji a jsem za to moc vděčná.



 

Mám ráda: Potřebuji: Nemám ráda: Bojím se:

Jídlo a pití:

  • Kofolu bez cukru (modrá etiketa)

  • červené víno (říznuté colou)

  • rajskou omáčku

  • svíčkovou na smetaně

  • lososa

  • kaviár

  • müsli Emco ovocné (nezapečené)

  • perskou kuchyni (zejména zerešk)

  • zelňačku

  • boršč

  • jogurty Jogobella Light (příchutě: švestková, pomerančová nebo jablečná se skořicí)

  • česnekovou pomazánku

  • ovocné čaje
     

Letectví:

  • vůni leteckého paliva

  • Emirates

  • ČSA

  • Iran Air

  • S7

  • Aeroflot

  • Virgin Atlantic

  • Air Astana

  • Iljušin 62

  • Iljušin 76

  • Túčínko 154 & 134

  • Boeing 707

  • Boeing 747
     

Cestování:

  • Írán

  • USA

  • Rusko

  • Centrální Asii

  • Spojené arabské emiráty

  • New York

  • Los Angeles

  • Almaty
     

Různé:

  • královnu Alžbětu

  • časopis Hello (britskou edici)

  • období kdy kvetou pampelišky a šeřík

  • vysoké podpatky

  • pc hry The Sims a Sim City 2000 (ale už je dávno nehraji)

  • tv seriály Arabela, Sanitka, My všichni školou povinní, Návštěvníci, Sex and the city, Step by step, Desperate housewives

  • filmy Wall Street, Síť, Hra, Srdcová sedma, Bláznivá střela, Žhavé výstřely, Persepollis

  • večerníčky Mach a Šebestová, Krkonošské pohádky, Maxipes Fík a Jen počkej zajíci

  • knížku Láska je jen slovo od J. M. Simmela

  • krémy Bioderma

  • krémy Vichy

  • řasenky Miss Sporty

  • parfém Happy od Clinique

  • obchodní dům Ikea

  • červenou barvu

  • kýčovité hity pop-music 80.tých let

  • Madonnu a její písničky a videoklipy z 90.let (Express yourself, Like a prayer, Vogue, Live to tell...)

  • Karla Gotta

  • jordánskou královnu Raniu

  • Amal Clooney

  • Michelle Obamu

  • novinářku Petru Procházkovou

  • Českou republiku (kromě politické scény)

  • žirafy, slony, šimpanze, delfíny

  • zdravě sebevědomé lidi

  • budovu hotelu na Ještědu

  • čerstvě převlečené voňavé povlečení

  • město Zlín a jižní Moravu

  • džíny značky Guess

  • ruskou značku sportovního oblečení Bosco

  • usínat, když vím, že ráno nemusím vstávat

  • ruskou pop-music: Valerii, A-Studio, Dimitrije Kolduna, Dimu Bilana, Irinu Allegru, Diskoteku Avarii a další

  • ruský a perský jazyk

  • herečku bollywoodských filmů Katrinu Kaif

  • Facebook

  • knížky Fredericka Forsytha, Agathy Christie a Iry Levina

  • Cimrmany a svěrákovský humor

  • Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse

  • filmy pro pamětníky (Adinu Mandlovou, Oldřicha Nového, Raoula Schránila)

  • časosběrné dokumenty jako Manželské etudy nebo Čtyři v tom

  • své blízké

  • něco tvořit

  • něco se učit

  • něco objevovat

  • plány do budoucna

  • svoje knížky

  • internet

  • diář

  • cestovat

  • motivaci

  • romantiku

  • snění

  • vzpomínky

  • naději

  • někomu věřit

  • zázemí

  • jistotu

  • autority

  • zásadovost

  • legraci

  • aspoň 1x týdně spát 12 hodin v kuse

  • www.google.com

 

  • koprovku (ble, extra fuj), mořské potvory, ocet, pendrek, petržel, tlačenku, aspik

  • vstávání za tmy

  • zimu, sníh, mráz, vítr

  • špinavé ruce

  • negativní lidi

  • tu zemi tam na jihu

  • aroganci

  • nejistotu

  • hádky a konflikty

  • pivo

  • rádoby zábavný spam (zejména .ppt všeho druhu)

  • fronty na cokoliv

  • webové stránky ve flashi

  • hlasové stromy na infolinkách

  • jazykové mutace internetových stránek, kdy přeložená verze obsahuje čtvrtinu informací z originálu

  • (ne)baviče Petra Novotného, Miroslava Donutila a Jiřinu Bohdalovou 

  • Duo Geňa - Suchánek

  • sport v jakékoliv podobě (úplně nejvíc nesnáším lyžování, k pochodování v mrazu sněhem s těžkými lyžemi na rameni mě nikdy nikdo nedonutí)

  • přidávání k zahraničním ženským příjmením koncovky -ová

  • šílím ze zdrobnělin typu: ahojky, fotečka, čajíček a pod. Jediné únosné slovo v tomto směru pro mě je "kávička", ale i tak skřípu zuby     

  • homofobní lidi

  • xenofobní lidi (s výjimkou té země tam na jihu)

  • kostkované kalhoty se záplatami na zadku a kolenech a vůbec outdoorové oblečení 

  • buranské chování

  • když mi muž říká vole

  • když muž říká komukoliv vole

  • dechovku, techno, heavy metal

  • odbory a odboráře

  • lží

  • zrady

  • nevěry

  • pomluv

  • hlouposti

  • zakomplexovaných lidí s možností rozhodovat

  • sobectví

  • nenávisti

  • nemocí

  • války

  • zbraní hromadného ničení

 

Chtěla bych:

  • podívat se do: Afghánistánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu, Moldávie, Podněsterské republiky,  Albánie, KLDR, Libye, Nigérie, Saudské Arábie, Bahrainu, Qataru, Pobřeží Slonoviny, na Wallis and Futunu, na ostrov Socotra, na ostrov Vozrožděnija v Kazachstánu, do Jakutska, Murmansku, na Bajkonur, do Mogadiša 

  • vidět Taj Mahal v Indii

  • proletět se Il62, Il18, Il76

  • nasbírat co nejvíc zajímavých letů do své Flightmemory.com

  • aby mě lidi co mě nemají rádi, nechali být

  • aby bylo pořád jaro

  • umět logicky uvažovat

  • světový mír:-)

 

 

 


www.yirina.net