O tomto webu

Tato stránka vznikla asi v roce 2004, kdy jsem si tak nějak splácla svůj první web. Vůbec jsem to neuměla (já to vlastně neumím doteď, protože nepoužívám ty html kódy apod., ale ono to jde i bez toho) a udělala jsem si jednu jedinou stránku s růžovým podkladem. Naučila jsem se tam přidat fotky a provozovala to na portálu sweb.cz, který tehdy dával ke každé pod doméně, tuším 5 mb prostoru. Neuměla jsem ze začátku ani propojit odkazy, tudíž ta stránka měla asi 5 kilometrů na délku, jak jsem přidávala fotky neustále pod sebe (i když to mají dneska některé trip reporty vlastně taky).

Jelikož jsem stránky začala používat ke sdílení fotek z akcí (většinou hospod) a cest s ostatními účastníky, tak jsem těch 5 mb velmi rychle vyčerpala. Tudíž jsem si registrovala další pod domény yirina2 a yirina3 a yirina4 atd. a všelijak to na sebe napojovala (to už sem se naučila propojovat odkazy), až jsem úplně ztratila přehled, co tam kde je a jak se k tomu dostat. Po nějaké době mě napadlo, že bych si mohla pořídit svojí vlastní doménu. Tak jsem to udělala a koupila si Yirinu.net. Nick name Yirina používám v internetovém světě asi od té doby, co jsem se k netu vůbec připojila. Bohužel moje opravdové jméno obsahuje ř, což je pro mě při kontaktu s nečesky mluvícími lidmi problém. Taktéž má většina z nich sklon to číst jako Džirina a tak jsem si zvolila přepis jména tak, aby se to v angličtině vyslovovalo s tím Ji na začátku.

Zprovoznila jsem si tehdy web pod svojí doménou a zaplatila hosting. Jenže v té době nebylo tak běžné, provozovat blogy, tak jak je to dnes, že ho má kde kdo a prezentuje tam, co chce. Protože jsem tam měla dost zmíněných fotek z hospod, kde jsme nepili zrovna čaj, tak jsem nechtěla, aby fotky mých kamarádů jak dělají opilí v hospodě na stole holubičku, kolovaly letištěm. A tak jsem s pomocí šikovných pomocníků web zaheslovala a provozovala ho jen pro své známé. Sice to nebylo neprůstřelné a heslo se občas dostalo k lidem, co jsem neznala, ale fungovalo to takto v poklidu několik let. Průběžně jsem si web vymazlovala a upravovala podle svých představ. Před pár lety jsem se rozhodla, že ho odkryji a vstup přes heslo zruším. Trošku jsem stránky opět upravila, vyházela fotky, které by cizí čtenáři neměli vidět a web pustila do světa. Od té doby ho mírně upravuji a ladím, ale struktura a koncept zůstávají stejné.

Co se mění, jsou každodenní zápisky, publikované ne každodenně, ale tak cca ob-denně. Já velmi ráda něco spisuji a tak z občasného psaní zajímavostí z mých světů, se stala téměř každodenní záležitost. Dokud mě to tak bude bavit, tak to tak bude. Asi v letech 2014/2015 jsem přemýšlela, že web překlopím pod nějaký redakční systém, typu wordpress nebo blogger. Po dlouhých úvahách jsem se rozhodla, že to neudělám ze dvou důvodů. Prvním byl ten, že v případě takovéto platformy je člověk odkázán na jejího provozovatele, který se třeba za pár let může rozhodnout, že službu změní či zruší nebo si za ni začne účtovat velké peníze. Ani jsem nezkoumala, jaká je možnost, nemít tam ty reklamní bannery a podobné, jestli to vůbec jde zaplatit. To je totiž to, co mě na blozích, které já sleduji, neuvěřitelně vadí a ruší. A s tím souvisí druhý důvod. Můj web jsem si vyrobila doslova na koleni sama, jeho současná podoba a struktura je jen a jen moje práce, je to tak, jak jsem si to vymyslela a udělala já sama. Neblikají tu žádné reklamy, fotky se nemusí rozbalovat do nějakých vyskakovacích galerií (to úplně nesnáším) a tak to zůstane, jak dlouho to jen půjde.    
 

O mně

Mojí touhou bylo od jak živa cestování. Jako malá jsem našla u babičky ve skříni krabici s pohlednicemi ze světa, které jí kdy přišly. Prohlížela jsme si je a cítila z nich tu vůni dálek. Dodnes si vybavuji obrázek noční nasvícené Budapešti a floridské písečné pláže s azurově modrým oceánem. A věděla jsem, že tohle je to, co chci, navštěvovat vzdálená místa a poznávat cizí země.

Protože jsem celý svůj dosavadní pracovní život strávila ve službách leteckých společností, naskytla se mi díky zaměstnaneckým benefitům možnost cestovat téměř neomezeně. A co víc, potkala jsem se díky tomu s lidmi, se kterými jsme si našli způsob cestování, nad kterým se v lepším případě někdo pozastaví, v horším ho zkritizuje, ale nám úplně přesně vyhovuje. Nejsem typ na dlouhé pobyty, cesta letadlem je pro mě radost a mám ráda své pohodlí. Proto jsem schopná letět na jeden a půl denní výlet do Libanonu, na víkend do New Yorku nebo na tři dny na vzdálenou Sibiř. Už jsem spala i ve stanu, jako občasné jednorázové dobrodružství je to sice fajn, ale celkově dávám přednost čisté posteli a teplé sprše. Proto asi nikdy nebudu trávit 14-ti denní dovolenou chozením s batohem na zádech po horách, vařením v kotlíku a mytím se v potoce. Na druhou stranu nejsem zhýčkaná slečinka, co vyžaduje výhradně 5* hotel (ale nepohrdnu jím). Mám ráda pestrost, ale i své pohodlí.

Přesto nejsem typ, který by jel na komerční zájezd s cestovní kanceláří do Hurghady nebo na Kanárské ostrovy. Lákají mě destinace, které nejsou turisticky profláklé, i když takové už se dnes hledají těžko, ale pořád jsou. Táhne mě to do rusky mluvících zemí a na Střední východ. Kdybych se nebála, tak i do střední Afriky, ale přeci jen mám v sobě nějaký pud sebezáchovy.

 
Moje lety po světě. Čím jde letět složitěji s více přestupy a mezipřistáními, tím lépe.

Za svůj cestovatelský highlight považuji let linkou zvanou Island hopper v roce 2009, kterou provozovaly Continental Airlines (nyní už ji létá United) z Havaje na Guam. Tento let má 5 mezipřistání na pacifických ostrůvcích. Na toto dobrodružství jsme měli jeden jediný pokus, navíc jsme ho museli kvůli navazujícím letům naplánovat s několikaměsíčním předstihem. Neznali jsme nikoho, kdo by tuto linku před námi na tento typ letenek letěl a tak nebylo s kým konzultovat některé nejasnosti. Nevěděli jsme, jestli bude Continentalu stačit letenka vystavená na jeden kupon ve směrování Honolulu-Guam nebo ho bude požadovat na každý úsek extra. Samozřejmě u běžných cestujících je to jasné, ale zaměstnanecké letenky se řídí svými pravidly a lokálními omezeními, které někdy není možné dopředu zjistit. A u této linky by se restrikce daly očekávat. Nakonec ale vše dobře dopadlo a my strávili 17 hodin v letadle při poskakování Pacifikem.

 
2009 - Let vedl ve směrování: Honolulu - Majuro - Kwajalein - Kosrae - Pohnpei - Truk (Chuuk) - Guam. 

Měla jsem možnost navštívit velké množství zajímavých míst. Občas se mě někdo ptá, kde se mi líbilo nejvíc. A já odpovídám, že se to nedá porovnávat. Velký vliv má třeba to, s kým na daném místě jsem a podle prožité zábavy se ukládají moje vzpomínky. Proto za cestu, kde jsem si užila asi úplně nejvíc, bych označila kazašské Almaty v roce 2008, s Péťou a Dracoolou. Tolik legrace během pár dní jsem nikdy předtím nezažila a zřejmě už ani nezažiji. Za velmi vzácné považuji  návštěvy míst, kam si myslím, že už se nikdy nevrátím, i když se říká, nikdy neříkej nikdy. A to je třeba Velikonoční ostrov v Tichém oceánu, přístav bez vody Aralsk v Kazachstánu, cesta Transsibiřskou magistrálou z Irkutsku do Vladivostoku nebo návštěva nejsevernějšího místa Aljašky - Barrow.

2012- Isla de Pascua - Easter Island, Chile

2009 - Sydney, Austrálie

2013 - Aralsk, Kazakhstan

2013 - Olchon Island, Lake Baikal, Russia

 
2013 - Vladivostok, Russia - po příjezdu Transsibiřskou magistrálou

2015 - Piha Beach, New Zealand

2015 - Barrow, Alaska, USA - nejsevernější místo USA, za polárním kruhem

2015 - Barrow, Alaska, USA - nejsevernější místo USA, za polárním kruhem

2018 - Bondi Beach, Sydney, Australia

Spotting / Aviation 

Protože letectví a letadla jsou mým celoživotním koníčkem, stává se pro mě cenou trofejí i to, když se mi podaří proletět se nějakým raritním kouskem. V tomto směru jsem nejpyšnější na své lety Boeingem 707 v Íránu, DC10 do Bangladéše, Boeingem 747SP Iran Airu a všemi ruskými typy. Uvědomuji si, že toto je pro někoho asi těžko pochopitelné, ale naštěstí v tom nejsem sama.

 2005 - Legendární Sint Maarten (SXM). Byla jsem tam dvakrát. V roce 2005 a 2007.

 2009 - Můj první a poslední let Túčínkem 134. Z Petrohradu do Moskvy.

2009 - Let Túčínkem 154 z Moskvy do Petrohradu.

2009 - NASA Kennedy Space Center, Florida, USA

2010 - Let Teherán-Kish s B707 se společností Saha Airlines. Toto byl můj druhý (a poslední) let Boeingem 707.

2011 - Dhaka, Bangladesh. Vydali jsme se proletět se Samem, Ronim a Derekem jednou z posledních létajích DC10ek u společnosti BIMAN.

2011 - DC 10 Biman Bangladesh, Abu Dhabi - Chittagong - Dhaka.

2015 - Let Boeingem 747-400 Combi Alaska Airlines z Anchorage do Barrow.

2011 - Let se Samem ve First class Emirates z Colomba do Dubaje

2011 - Let se Samem ve First class Emirates z Colomba do Dubaje

2011 - Let ve First class Emirates se Samem z Dubaje do Colomba.

2011 - Let se Samem ve First class Emirates z Colomba do Dubaje

2016 - Let Iljušinem 114 z Taškentu do Buchary v Uzbekistánu.

V listopadu 2018 jsme měli možnost proletět se společností Etihad v Business třídě. Vybrali jsme si let do Sydney, protože je jeden z nejdelších a operuje ho Airbus A380.

2018 - Jsme si to pěkně užili.

V roce 2017 se mi splnil můj dlouholetý sen a navštívila jsem kosmodrom Baikonur. Byli jsme na startu Sojuzu MS-06, který dopravil tři kosmonauty na Mezinárodní kosmickou stanici. Organice celé akce mě stála mnoho nervů a času, ale stálo to za to. Vidět na vlastní oči startovat raketu je úplně nezapomenutelný zážitek. V roce 2018 jsme se na Baikonur ještě jednou vrátili. Tentokrát na start Sojuzu MS-09. Pobyli jsme tam týden a opravdu si tuto netradiční "dovolenou" užili.
 

 
2017 - Město Baikonur, Kazakhstan

2017 - Gagarin´ pad, kosmodrom Baikonur.

2018 - Baikonur, Kazakhstan

2018 - Baikonur, Kazakhstan

2019 - TWA Retro hotel na letišti JFK v New Yorku. Absolutní must visit pro každého leteckého nadšence.

Írán

Mojí oblíbenou zemí je Írán. Naučila jsem se základy perštiny, umím psát a číst ve fársí. Perština vypadá těžší než je. Pro mě je snadnější v tom, že v ni existují písmenka, která znám z češtiny, jako ž, š, č. Poslední dobou se jí bohužel nevěnuji, ale mám doma mnoho učebnic a občas je opráším. Nechala jsem si dovézt z Kábulu učebnice dárijštiny, která je dialektem perštiny a mluví se jí v některých částech Afghánistánu.
 

2010 - Náměstí Azadi, Tehran, Iran 

 
2010 - Ostrov Kish, Iran

2010 - Ostrov Kish, Iran

2010 - Tehran, Iran

2010 - Tehran, Iran
 

Rusko a bývalé státy SSSR

Na mém pomyslném cestovatelském žebříčku jsou všechny ruskojazyčné země, zejména bývalé sovětské republiky. Mám ráda i vřelou povahu obyčejných Rusů. Měla jsem možnost navštívit i Kazachstán, Ukrajinu, Gruzii, Kyrgyzstán, Uzbekistán, Turkmenistán a ze všech těchto cest jsem se vrátila nadšená. Poslouchám často přes internet Ruskoje radio, kde hrají 24 hodin denně ruský pop a díky tomu jsem se za ty roky naučila docela ruštině rozumět, což přišlo najednou tak nějak úplně samo. Velmi mě zajímají země centrální Asie, ze všech -stánů už mi k návštěvě chybí jen Tádžikistán.

 
 2009 - Red Sq. - Moscow, Russia

2011 - Petropavlovsk Kamchatsky, Kamchatka, Russia

2013 - Vladivostok, Russia

2016 - Toktogul Lake, Kyrgyzstan - tam to vypadalo jak v namalovaných kulisách. Ale přesně takto to tam je.

2016 - Bukhara, Uzbekistan

2016 - Bukhara, Uzbekistan

2016 - Bukhara, Uzbekistan

2016 - Darvaza, Turkmenistan. Door to Hell.

2016 - Turkmenbashi, Turkmenistan

2017 - Charyn Canyon, Kazakhstan
 

New York

Čestné místo drží také New York. Ne celé USA jako takové, ale prostě New York. Když jsem byla malá, byla pro mě představa cesty sem, srovnatelná s cestou na měsíc. Dneska už ani z hlavy nespočítám, kolikrát jsem tam byla. Mám ráda jeho vůni, jeho spěch, jeho lidi, jeho rytmus. V době, kdy jsem pracovala u ČSA a ČSA provozovaly přímý let Praha-New York, stála zaměstnanecká letenka 386 Kč. To se nedalo nevyužívat pro víkendové výlety na otočku. V pátek v poledne skočit do letadla v Praze, v neděli večer v New Yorku a v pondělí ráno z letadla jít rovnou do práce. 

2009 - 5th Avenue, New York, USA

2009 - New York, USA

2009 - New York, USA

2019 - New York, USA - místo, kde se natáčel Sex and the City a apartment Carrie Broadshaw

Spojené arabské emiráty

Tato země se stala součástí mého života díky práci pro Emirates, pro které jsou Emiráty domovem. Poprvé jsem se podívala do Dubaje už o mnoho let dřív, konkrétně v roce 2001. Když jsem se tam pak v roce 2010 vrátila, měla jsem pocit, že jsem v úplně jiném městě. Dubaj se během těch let proměnila a rozrostla neuvěřitelným způsobem.
Tu zemi mám ráda. Emiráťané jsou mi sympatičtí a z mého pohledu jsou to nejoblíbenější klienti. Na rozdíl od většiny obyvatelů zálivu jsou neuvěřitelně slušní a zdvořilí. Pozdraví, poděkují, vždy jsou moc milí. Všichni mluví perfektně anglicky. To je dáno tím, že vláda UAE poskytuje každému držiteli emirátského pasu bezplatné, resp. státem hrazené vzdělání až do úrovně MBA, na kterékoliv univerzitě na světě. Být občanem UAE je celkem výhra. Díky tomu, že jsou všichni vzdělaní a zajištění, jsou rodilí Emiráťané velmi tolerantní k ostatním kulturám.  

 

2013 - High Tea v Burj Al Arab

2017 - V emirátské poušti

2017 - V našem Airbusu A380 na letu Dubai - Praha.

Já & ČSA & letiště

Pracovat u ČSA na letišti jsem si vysnila jako malá holka a šla si za tím. Když mi bylo asi 12 let, dostala se mi do ruky kniha pana Toufara - Křižovatky vzdušných cest. Tu jsem četla stále dokola a věděla, že život v leteckém prostředí je přesně to, co chci. Ještě pár let předtím vysílala Československá televize východoněmecký seriál Místo setkání - letiště. Když jsem ho o více než dvě desítky let poté, viděla znova, vybavily se mi ty stejné pocity, jako tenkrát.

V roce 1996 se mi můj sen splnil. Byla jsem přijata k ČSA. Sice jen na kancelářskou pozici, ale pracovala jsem v tranzitní zóně a měla ID kartu, díky které jsem se dostala na letištní plochu a do letadel. První měsíce jsem byla v úplném tranzu, vždy, když jsem jela ráno busem 179 do práce a míjela hangár F, děkovala jsem v duchu osudu za to, že mi splnil mé největší přání.

Dnes už jsem pro některé mladší kolegy skoro pamětník.
Pamatuji společnosti Air Ostrava, Tatra Air, Fischer Air a jejich konce.
Pamatuji, když ČSA prezidentoval Antoním Jakubše.
Pamatuji dvě návštěvy Concordu v Praze, a dvě návštěvy Antonova 225-Mrijy.
Pamatuji, když ČSA prosperovaly a otevíraly nové linky, které jsou dnes v prachu minulosti, např. Dublin nebo Allepo.
Pamatuji, když se létala linka do Singapuru s mezipřistáním v Bangkoku.
Pamatuji letadla Air Algerie na lince Alžír-Praha-Moskva 
Pamatuji, když odlétala Il-62 v barvách IDG, poté co stála několik let na kanálu před hangárem F
Pamatuji dny, kdy se operovaly dvě denní linky do New Yorku, jedna na Newark a jedna na JFK.
Pamatuji starou budovu posádek, v místě, kde je dnes spojovací chodba terminálů 1 a 2. Zde bývala velká kantýna pro zaměstnance.
Pamatuji, když ČSA začaly zavádět všem zaměstnancům e-maily.
Pamatuji dobu, kdy vedení ČSA sídlilo v budově na starém letišti.
Pamatuji vznik call centra ČSA.
Pamatuji první low-cost společnost Go, operující na pražské letiště.
Pamatuji, že když šel člověk do práce přes odletovou halu, tak se nemohl prodrat davy cestujících, čekajících na odbavení.
Pamatuji, když stánky ticketingů leteckých společností byly v dnešní příletové hale terminálu 1.
Pamatuji, když vstoupila v platnost ZED dohoda, umožňující zaměstnancům leteckých společností využívat letenek všech jejích členů.
Pamatuji asi 4 druhy uniformem, které se v ČSA nosily.
Pamatuji příchod Jaroslava Tvrdíka do ČSA. Co bylo potom, pamatuji sice také, ale snažím si zachovávat jen ty hezké vzpomínky. 

ČSA jsem vděčná za vše, co jsem se tam naučila. Prožila jsem tam krásné roky na které nikdy nezapomenu. S touto společností bude můj život navždycky spjatý.   

Rok 1996 a návštěva Concorde na Ruzyni.

31. 5. 2010 - poslední den u ČSA po 13 letech

 V roce 2018 jsem byla součástí autorského týmu, který zrealizoval kampaň k 95. výročí ČSA. V té se připomněly historické uniformy, které se u ČSA kdy nosily. Práce na tomto projektu trvala několik měsíců a dlouho na to nezapomenu. Setkala jsem se díky němu s lidmi, kteří u ČSA pracovali od 50. let, vyslechla spoustu zajímavých příběhů a poznala osudy lidí, kteří u ČSA pracovali dávno přede mnou, ale naše cesty se na konec stejně protnuly. Vzhledem k tomu, že značka ČSA pomalu končí a rozpadá se, bylo toto video symbolickým rozloučením se a poděkováním za vše, co jsem tam prožila. Na konci existence této společnosti se tedy symbolicky potkali ti, kteří tam prožili velké části svých životů a na firmu byli hrdí, ale jinak by se nikdy byli nepotkali.

2018 - Úžasné dámy, které létaly u ČSA před desítkami let s těmi, kteří tam aktivně pracovali v době natáčení videa.  

Výsledek, na který jsem moc pyšná.

 V roce 2019 jsme uspořádali jako poděkování za zapůjčení uniforem pro natáčení videa, dvě módní přehlídky pro bývalé zaměstnance ČSA. Na obou byla úžasná atmosféra.
 

Já & Emirates

Z ČSA jsem odcházela v roce 2010 dojatá, s vděčností a slzami v očích, ale za splněným snem. A tím byla společnost Emirates. Léta jsem si přála, aby tato aerolinka přišla do Prahy. A když přišla, tak jsem nasadila veškeré úsilí pro to, abych byla jednou z těch šťastných, která bude pracovat na místním zastoupení. Že se tak stane, jsem se dozvěděla 30. 3. 2010 asi v pět odpoledne. A to byl další z těch několika málo dnů, které člověku naprosto změní život.
Bohužel, v desátém roce mého působení u Emirates, položil svět na lopatky čínský corona virus. Na začátku března 2020 nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, že na konci měsíce u Emirates nebude do Prahy létat. Poslední let se konal 24. března 2020. Návratu letadla do Prahy jsme se dočkali až 2. srpna 2020. Pro všechny letecké společnosti tato situace přinesla obrovské ztráty a začalo se masivně propouštět. Že dojde ke zrušení mojí pozice mezi prvními, mi bylo jasné. V době, kdy se daří, je to skvělý nadstandard, ale pokud je třeba osekat náklady na provozní minimum, tak to, co jsem dělala já, dá velmi lehce nahradit call centrem a dalšími složkami. Proto pro mě nebylo otázkou, jestli se to stane, ale spíše kdy. Každý další měsíc, kdy jsme byli doma na překážce v práci, jsem čekala, kdy to přijde. A "přežili" jsme až do srpna, kdy jsem se to 12. 8. 2020 dozvěděla. S dvouměsíční výpovědní lhůtou se mým posledním dnem u Emirates stal 31. říjen 2020. Já už v té době naštěstí věděla, co chci dělat dál a kam se přesunout a už jsem v tom podnikala od léta patřičné kroky, ale i tak to pro mě bylo hodně nostalgické. Po těch deseti úžasných letech, se neodcházelo jen tak. Na rozloučenou mi Rosťa natočil rozlučkové video. Scénář jsem si připravila já, Rosťa to točil a stříhal. A tak jsem se aspoň v mých očích rozloučila s Emirates co nejlépe a nejdůstojněji, jako to jen šlo. Ale, nastal čas, jít dál... 
 

 Inaugurační let Emirates do Prahy - 1. 7. 2010

2010 - Zahajovací party Emirates v České republice

 
2016 - Celý letištní tým s Boeingem 777-300ER.

1. 5. 2016 - Inaugurační let Airbusu A380 - nyní už na stálo na pravidelné lince.

2016 - Splněné sny, pracovní i spotterské.

Březen 2020

24. 3. 2020 - Během několika dnů se svět úplně proměnil. Dočasně přerušujeme provoz. 

1. 7. 2020 - 10. výročí linky z Dubaje jsme oslavili bez letadla.

Naposledy náš tým takto pohromadě.

2. 8. 2020 - Po více než 4 měsících obnovujeme lety. Zatím jen 3x týdně. 

Moje rozloučení s Emirates.

Po Emirates

Moje cesty vedly do Kyjeva, kam jsem byla vyslána pracovat na českém velvyslanectví. Původně jsme tam měli odjet na 4 roky, což se ale vlivem ruské agrese změnilo. Náš pobyt se zkrátil, ale i tak na něj budu vzpomínat jako na skvělou zkušenost a to jak pracovní, tak životní.

Pobyt v Kyjevě byl zakončen evakuací.

Po návratu do Prahy opět nastala souhra několika náhod, která mě přivedla na Odbor komunikace ministerstva zahraničí. A pro mě to byla obrovská příležitost, jak nasbírat super zajímavé zkušenosti, včetně pracovních cest vládními speciály.

Lenka Do, tisková mluvčí a ředitelka kabinetu ministra, mi dala tuto šanci.

Získala jsem možnost učit se od nejlepších profesionálů.

 
Univerzita (téměř) třetího věku

Až jako dospělá jsem se vrhla na studia na vysoké škole, což bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem udělala. Ve zralejším věku má člověk ke studiu už trochu jiný přístup a pro mě osobně byla škola velkým přínosem. Tři roky na cestách mezi Prahou a Zlínem, kde jsem nabírala vědomosti na Fakultě multimediálních komunikací, mi hodně daly, včetně toho, že jsem potkala zajímavé lidi z celé republiky.

2007 - Inaugurace ke studiu

2010 - Promoce

2010 - Promoce

Můj tehdejší studijní plán. Zkoušku z Filizofie jsem dělala asi na třikrát.

Zajímavé odkazy na stránky mých přátel a známých:
Flyrosta - můj člověk
Sam Chui  - žijící legenda letecké fanouškovské komunity
Uniformfreak.com - Cliffova stránka s prezentací sbírky leteckých uniforem. Do jeho kolekce jsem přispěla i já uniformou ČSA i Emirates.

Další odkazy na stránky a blogy, které pravidelně sleduji:

LETECKÉ:
Zdopravy.cz - Jan Sůra a jeho zpravodajský server zaměřený na dopravu
Airways.cz - české diskusní fórum o letecké dopravě se zajímavými trip reporty
Exyuaviation.com - web s aktuálními informacemi ze leteckého světa bývalé Jugoslávie (anglicky)
Central Asia Aero News - přehledné letecké zprávy z Centrální Asie rozdělené podle států (anglicky) - bohužel stránka už neexistuje, ale nechávám zde odkaz, kdyby se rozhodli web obnovit
Avianews.com - přehledné zprávy z letectví na Ukrajině a okolí (rusky)
China Aviation Daily - zprávy z letectví v (nejen) v Číně (anglicky)
Irys v Číně - blog bývalé české letušky u Hainanu
Fly4free.com - web upozorňující na akční letenky nebo chyby v tarifem
Cestujlevne.com - obdobný web s akčními letenkami v češtině
Aviasales.ru - přehledný web pro vyhledávání letenek
Airliners.net - kdysi nejznámější server pro letecké nadšence (který ale převálcovaly sociální sítě)
 

KOSMETIKA:
Petralovelyhair - česká bloggerka a youtuberka, která je mi věkově nejblíže. Má to hezky zpracované.
Temptalia - novinky z kosmetiky v USA

Různé:
Misule in USA / Vítejte na palubě - Míša Friel a její blog o cestě au pair v USA přes letušku Emirates k manželce amerického vojáka
Slavomirhorak.net - stránky experta na střední Asii se spoustu podrobných a aktuálních informací z tohoto regionu
Oryx blog - blog s velmi kvalitními informacemi, zabývající se situací ve válečných oblastech. Dost by mě zajímalo, kdo je autorem
Perština - výborně zpracovaná stránka o perském jazyce

Ruskojazyčné blogy:
Tema.ru  - osobní stránky Artěmije Lebeděva, grafického génia a velkého cestovatele
Marina Lystseva - fotoblog ruské spotterky z Moskvy
Sergey Martirosyan - ruský spotter z Moskvy
Julia Loris - ruská spotterka z Moskvy
Sergey Anashkevitch - ruský cestovatel, spotter z Krymu, žijící v Moskvě
Slava Stěpanov - spotting, architektura, industriální fotky, žije v Novosibirsku
Olexandr Cheban - ukrajinský aviation bloger a cestovatel 

Videoblogy, které sleduji:
Petralovelyhair - Videa k blogu. Petra má více kanálů, nejen kosmetický, ale i takový ze života, kam dává videa z každodenního života a momentálně je to moje nejoblíbenější český bloggerka a vždycky mám radost, když zveřejní nové video. Vlogový kanál má u svého manžela ZDE.
A Cup of Style - Dvě sestry provozující youtube kanál ale i blog. Jsou tak milé a hodné, až na ně člověk musí koukat.
Sleduji toho více, toto jsou jen moje stálice.



Make Up & Beauty

Kosmetika a malovátka mě vždycky moc bavily. Když jsem s tím jako -náctiletá začínala, neexistovaly žádné věci jako báze pod make-up, báze pod stíny, báze pod bázi pod make-up...atd. Za mých mladých let jsme make-upu říkali "dermacol" podle jména jediné značky, která byla tehdy na trhu. Třely jsme si ho na suchou kůži a cítili se děsně in:-) V té době se také prodávala náplň do řasenky, protože ta se po jednom vypotřebování nevyhodila, nýbrž doplnila.
Pak se střídala období, kdy jsem malovátka extrémně používala s těmi, kdy jsem je naprosto ignorovala.
Baví mě zkoušet nejrůznější produkty dekorativní i pečující kosmetiky a taky mě to stojí dost peněz.

Velmi dobře a skoro každý den uvědomuji, že mám velikánské štěstí ohledně toho, kde jsem se narodila, díky čemuž mám v životě všechny ty možnosti, kterých využívám. Kdybych se byla narodila na Ukrajině, v Indii nebo třeba v Číně, tak bych si asi nemohla vést svůj život tak, jak chci. Neměla bych možnost svobodně se rozhodovat jen sama za sebe a to je něco, čehož si ohromně cením. Vážím si toho, že můžu pracovat a díky tomu mít prostředky na realizaci svých snů, ať už jde o cestování nebo třeba vzdělávání se. 
Že jsem se narodila v ČR je pro mě obrovská výhoda také proto, že rozumím a mám blízko k východoevropské mentalitě, ale i k té západní. U nás se to láme a máme to tak napůl. Vlastnit cestovní pas členské země EU je třešnička na dortu k tomu.
Stejně tak považuji za velkou výhodu dobu, ve které jsem přišla na svět. Bylo to ještě před revolucí a tak si jako dítě pamatuji, jaké bylo žít v komunistickém režimu, i když v té době už se blýskalo na lepší časy. I tak, to pro mě byla obrovská zkušenost, která se ve škole naučit nedá. A skončila v nejlepší možný čas, akorát když jsem začala dospívat. Ale i tak si to velmi dobře pamatuji a to jsou zážitky, které se jinak získat nedají. 
Jsem moc ráda i za to, že jsem téměř do dospělosti žila v době před-internetové. Kdo to nezažil, si to asi neumí dnes už představit. Nebyly mobilní telefony, ani internet. Já díky tomu v dětství intenzivně četla, opravdu hodně, zejména knihy pro dospělé, čili jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí. Už tenkrát jsem byla jak houba nasávající informace, což mi zůstalo dodnes. Jakmile se ocitnu dlouho bez přístupu k internetu a tudíž nevím, co se kde děje, tak jsem z toho celá nesvá. 
Vím, že mám v životě obrovské štěstí, narodila se na správném místě a v nejlepší možný čas a já si to plně uvědomuji a jsem za to moc vděčná a vážím si toho.

www.yirina.net